ještě jak to čtu jsem vzpomněla na jednu kamarádku, která když my ostatní básnily o TÉ velké lásce a TOM princi atak, tak ona už měla jasno že na to nevěří, že to jentak testne, že teda s timhle chlápkem ANI NÁHODOU celej život nezustane... no nakonec mají několik dětí a mezitím stavěli dům a je z nás všech jediná co se nerozvedla:D

ja bych tady prvne vymenila lekare. Jasne, ze i artroza se da resit, je to na dyl, ale lze. Mam dost kamaradu, co chodi po horách, u toho ty kolena dost trpi a pomoc existuje. Nasla bych si sportovniho lekare, možná i fyzioterapeuta. Nechať se odbyt po prvni kontrole nelze.

hlavne pokud vám je 30 a ne 60, tak telo samo umi jeste solidne regenerovat. Mame sousedku, pani je určite 60, a na operaci je od doby, co tady bydlime. Takže 7 let. Pak ji napichaji injekce a v mezicase porada vyslapy do alp a lyzuje. Rozhodne nehazejte flintu do zita.

tak ono je fakt, ze ty pragmaticke typy, co si to nelakuji na ružovo, nejsou tolik sklamane. Hodne rozvodu je taky z nenaplnenych ocekavani, i jsem nekde tady cetla post, ze kdyz to nebude úplne dokonalá láska až za hrob, tak radsi nic.

hehe tak to mě pustilo nejpozděj v šestnácti:-))

no tebe jo, ale ja občas potkam osobu s temito názory, ktere je 30. Nechapu...

Vopruz je to fakt hodně velkej...

Před deseti lety jsem si natáhla postranní vazy (vylítlo mi koleno při nadměrné zátěži). Doktor na to: Postranní léčíme konzervativně a víc se se nou nebavili. Hm. Pak mi to vylítávalo co rok, postupně jsem musela přestat tančit, běhat po lese, hrát squash, pak vůbec běhat, pak nosit těžké věci, pak mi to vypadávalo když jsem se třeba otočila v kuchyni. Až loni se přišlo na to, že jsem si postupně utrhávala další a další vazy, až to ruplo kompletně (cha, při tanci). Pak teprve seznali, že fakt musím pod kudlu. A pan doktor, co mi to vypisoval, nadával na ty ostatní ortopedy co mě v tom nechali tak dlouho.

Jestli artróza, tak to bohužel, s tím se mnoho neudělá, jen zpomalí. A bolí to jakoby v návalech, takže bude i líp. To prostě tak je. Mám ji v kloubech u palců nohou, od cca 28 let. Tančila jsem flamenco, to už nikdy nebudu :-(

Ale stejně bych zašla i někam jinam. Výborná ortopedie je v nemocnici na Františku, dělají sportovce, tak tam na akční život docela slyší a chtějí to řešit.

Zrovna dneska mi máti tlačila do hlavy, že si mám okamžitě koupit nějaký .. Alavit (?) Sice je to tedy určeno pro koně, ale kdo by to u takového zázraku řešil, že..? 

Alavis pro koně - berou to bežně kulturisti i chlapi u nás ve fitku 

Tak jsem si to tady všechno přečetla. A vzpomněla jsem si, jak mi celý život lidé kolem mě říkali, počkej až ti bude 30, pak 40 a 50, co mě bude všechno bolet atd. Smála jsem se a cítila se celou dobu fyzicky i psychicky skvěle. Pořád jsem byla v rozběhu a na blbosti nebo přemýšlení o nich jsem neměla čas a nějaké stárnutí jsem si vůbec nepřipouštěla. A přesně měsíc po padesátce jsem se jednoho dne probudila v nemocnici na ARO. A najednou jsem měla moře času přemýšlet a když jsem se poprvé v nemocnici viděla v zrcadle, tak jsem se nepoznala. Dnes jsem na tom hlavně díky svému fyzickému úsilí v podstatě hodně dobře. Akorát už prostě vím, že jsem smrtelná.

no asi vás to neuklidní, ale já mám už rok v háji kyčel. ovšem nikdo netuší, co je s ní špatně. nemůžu cvičit, nemůžu někdy ani chodit, bolí to, chrupe to v tom, nikdo mi není schopen poradit třeba nějaký cvik, nebo cokoli. je mi 32. s časem se to zhoršuje, a já jako naprosto netuším, co budu dělat za rok dva.

S tím jsem trpěla asi před pěti lety. Rehabilitace,elektroléčba,posílali mě od jednoho k druhému,nakonec mi jeden ortoped sdělil,že to bude únava materiálu. Povzbuzující:-) Nakonec,po dvou letech to samo odeznělo. V té době jsem trávila skoro celý den vestoje. Sednout si a po chvíli vstát bylo na skřípění zubů. 

Tohle co popisujete je hrozně smutné a zároveň hrozně pochopitelné. Přiznám se, že moc nemám ráda, takové ty "první vztahy", co se vezmou a ve svém okolí jsem kvůli tomu za exota. Když to vyjde, tak to může být super, ti lidé dospějí tak nějak společně a jsou extrémně provázaní...ale mně víc vyhovuje, když má ten druhý za sebou jiný vývoj, jiné zkušenosti a můžeme se vzájemně inspirovat. Člověk má i ve vztazích něco za sebou, ví co chce a co očekávat a dokáže myslím víc odolávat nástrahám :-) Případů jako jste vy mám kolem sebe dost a když jsou v tom děti a navíc vlastně normální, v rámci možností šťastný vztah, je to opravdu smutné. Nechtěla bych být ve vaší kůži. Vlastně je to ten případ, kdy na Vás kromě samotného rozpadu vztahu leží i ta zodpovědnost za rozhodnutí, je to velmi těžké. 

Alavis nebrat, prý zatěžuje ledviny. Ale jsou i jiné možnosti vypůjčené z vetmediciny, teda doufám, že časem nezačnu štěkat

a viktorka od splavu a MP Meri - děkuji za reakce. Vždycky jsem si myslela, že s manželem zestárnu. Nebyla jsem úplně nešťastná, jen jsem prostě nebyla šťastná... je to těžké, pomalu se s tím vyrovnám, naštěstí děti jsou už dospělé... hodně mi pomáhá skvělá psycholožka, ke které chodím... musela jsem se vyrovnat s tím, že jsem manželovi zasadila ránu, kterou si nezasloužil, že jsem mu strašně ublížila, nesl to hodně těžce... děkuju za "vyslechnutí!, hodně mi to pomohlo

Ne, já se teď nerozešla, to se stalo před několika lety měla jsem to tam asi napsat.

Co se týče fyzické kondice, mám pocit, že teď ve třiceti je to nejlepší, a mohlo by to tak ještě pár let vydržet. (A vsaďte se, že si do půl hodiny zlomím ruku nebo tak.)

asi to je fakt ruzny ... ja ve triceti behala 15 kilaku a ted ve 33 mam vyhrezly plotynky a jsem rada, ze se doplazim do fitka a na jogu. s behanim se prej muzu uz nafurt rozloucit, leda na orbitreku. to jsem teda fakt obrecela, panc bydlim u reky a u parku, to behani bylo perfektni.

ne ze bych se z toho hroutila, ale tohle me teda stvalo dost a fakt mi chvilu trvalo, nez jsem se s tim smirila.

Alavis bereme s manželem oba. Ten koňský.  Dost jsem se nasmála, když jsem četla dávkování. manželovi jsem to přepočítala jako na 100 kg hříbě, dávkovat se to má  do krmiva,  melasy nebo přímo do tlamy.  :-)

Přípravky pro lidi z lékárny jsou to stejné,jen výrazně dražší.

Já jsem ten Alavis pro koně už chtěla objednat, ale moje máma zase nedávno četla, jak před tím doktor varoval, že zatěžuje játra, takže fakt nevím. Ale na netu je spousta diskuzí a vypadá to pomalu na zázračný prostředek, všichni si to chválili.

Díky, tenhle Váš příspěvek mě alespoň trochu uklidnil. Není to tedy naštěstí artróza, ale "jenom" chondropatii. Já jsem teď právě začala dost chodit po horách, chci začít s horolezectvím a najednou tohle. Právě se bojím, že na hory už se jen tak nepodívám...Toho sportovního doktora zkusím najít a nějakého fyzioterapeuta taky.

andulka01 Koukám, že vy jste si taky užila. Na Františku jsem byla loni na operaci s druhým kolenem a včera jsem byla právě u toho doktora, který mě operoval. Ale hrozně mě to zklamalo, prostě mi jenom napsal ortézu a řekl, ať přijdu za 3 měsíce. A nemám počítat s tím, že to ještě někdy bude dobrý, takže si mám brát ibalgin a čau :-/ Nejhroší je, když se člověk musí vdzát toho, co má rád.

Nový, naprosto neintuitivní admin u eshopu a webu + IT podpora co neumí věc vysvětlit lidsky, ale jen v klingonštině + šibeniční termín spuštění + naprosto nechápavý šéf ....