No nepotěšilo... a moc mi v tom nepomáhá ani otáčení nožem v ráně, aka Norwegian v pravidelnejch intervalech zasílající mail Welcome on board. Do neděle mě zcela jistě raní mrtvice vzteky 
Stěžovací vlákno
10. srpna 2014 17:31
barbucha Tak to naštve hodně moc.
barbucha To je fakt smůla. Co tam odletět a vzít si hotel? Dát si se zřítelnicí sraz někde v restauraci a předat knihu. Já vím, že je to drahej špás, ale řešení to je.
barbucha Tlapkám (jestli tedy nepatříš do netlapkacího tábora), tohle je k vzteku.
barbucha To je mi líto, nedivím se, ze jsi smutná a máš vztek. To chce nějakou pořádnou radost pro sebe, i když blízkou osobu nic nenahradí. Držím pěsti, ať ti to vyjde co nejdřív!
barbucha Ach jo. To je teda fakt k vzteku.
barbucha To je pech :-(. Asi bych to taky riskla s tím hotelem, pokud teda zřítelnice by za tebou mohla.
Nestačí, že je pandemia, väčšinu rodiny mám vážne chorú, ešte aj tie domáce spotrebiče má seru! V lete mi odišla umyvacka, a teraz sa kazí práčka! Po necelých dvoch rokoch 
Nojo, já už jsem z těch opatření u nás úplně zblblá.
Na hotel kašlu... sejdu se na hoďku se zřítelnicí a potom co? Budu sedět na hotelu a čumět do zdi... Ona není v karanténě, chodí do školy, na volejbal a jiný kroužky, to jest neni 24/7 doma - tam je právě důležitý, že já jsem doma kdykoliv přijde (když tam jsem).
Navíc nikde není (zatim) psáno, že to nechytla, čili bych to mohla vyfásnout i od ní.
Holt pošlu balík a pojedu v lednu hned jak to půjde.
Vztek mám teda řádnej... bojím se začít balit ty dárky, páč se obávám že budu i lítostivá 
No, slušný řešení to nemá, zasranej koronáč doprčic!
barbucha a co se s ní aspoň spojit během té oslavy, nebo kdy se to bude hodit, a ten dárek jí představit na dálku? A poslat až potom. To by určitě nečekala, mohlo by to být hezké překvapení. Když už tam nemůžeš být.
Narozeniny má až ve středu, to už doufám bude balík na cestě. Já jí k tomu ještě přiložím dopis aspoň. Radost bude mít... až jí to dorazí, určitě se uvidíme na skypu.
Je to na prd. Deset let jsem si zvykala že je pryč a myslela jsem že nic horšího mě už nemůže potkat... a vida, může.
Ale vidim že už začínám usilovat o postavení největšího chudáka na celým světě, tak toho radši nechám 
barbucha myslím, že před těmi deseti lety to muselo být horší. Po svátcích to určitě vyjde. Dopis mi přijde skvělý, bude ho mít celý život. Já kupříkladu žádný dopis od babičky nemám, jen pár věnování v dětských knížkách.
Janulik03 4n4 já jsem teda v životě měla "štěstí" už dřív na podobný z*dy (pardon my french) - chlápek, co sešlápl na tramvajovým ostrůvku plechovku a neráčil se jí vyhodit- na moje upozornění mi skoro jednu natáhl, na týpka, co byl sprostej na vietnamce v obchodě (tykání nekomentuju) a vystrkal mě z obchodu ven, na člověka, který vyvenčil psa u poměrně vzácnýho cedru na zahradě u našich, když šel za mámou na veterinu do ambulance...křičeli na mě na porodním sále několikrát, napsali pomlouvačné nepravdivé recenze....jedna alternativní rodička mě i kousla do ruky v momentě, kdy jsem jí držela za tu její a snažila se být empatická. Přijde mi, že jsem už dospívala ve světě, kde začli být lidi na sebe nepokrytě agresivní. Ale co se děje teď- včetně toho hlídkování na adresách Kubka a Svrčinové, poškozování aut na parkovišti zdravotníků v nemocnici na Kladně, je za hranicí představitelnosti. Tohle, co se ve společnosti teď stalo, stát/vláda/establishement nekonečně a nenapravitelně podělal.
Je to hrozný pořád. Jak jsem se o ni starala zkraje celkem dost, tak je to jako by mi odvezli vlastní dítě, navíc ona je - na rozdíl od dvojčat který jsou spíš do rodiny snachy - celá já (takže krásná a chytrá 
) a přesně moje krevní skupina... Na to, a na ty okolnosti vůbec, se nedá zvyknout resp. se s nima nějak smířit. Jenom bylo doteď aspoň jednoduchý to cestování, to byla výhoda.
Dopisy od babičky mam asi dva schovaný, a lituju že mě to nenapadlo dřív a nemám jich víc!
barbucha můžu tě politovat ještě já?? Naše máti říká, že si hlavně nikdo nezlomil nohu. Jako jo, no, jenže tohle jsou věci, na kterých doopravdy záleží.
barbucha ale neblbni, jsou horsi veci nez o mesic odlozene setkani a ty to vis a nerouhej se. Jasne, ze te to mrzi, stve, rozpaluje vztekem dobela, ale diky aspon za spojeni na dalku, to pred tema deseti lety asi ani nebylo. A az tam pojedes, vem ji ten prstynek o kterem jsi tu psala - jestli ji ho teda neposilas taky. Bude to takovy hezky prekvapeni a dodatek k fotoknize.
