Kokoska já to právě vůbec neznám,  ani od svých kamarádek, které měly děti stejně jako já. Asi jsem už holt jiná generace.

Já fakt důsledně dodrzovala tady máš svou postýlku a hotovo.  Nějak to považuju za správný.  Navíc já spím strašně ráda a z takového režimu by mě asi hrablo.  

Karja uz jsem mockrat psala, ze moje deti byli spavi medvedi, fakt pohoda. 

Kora dcera deti taky uci na svou postylku, holt k miminu obcas vstava, jsou spolu v jedne mistnosti, ale kazda ve svem. Starsi spi ve svem pokojiku, kdyz nahodou nekdy burcuje, vstava k nemu tatinek, ten spi v mistnosti vedle. Ale maji velky byt, tam to jde. Snacha mela a ma ty deti v posteli, strasi teda uz dost dlouho spi ve svem, ale mala je s nima. Kazdemu to vyhovuje jinak.

Stížnost na moji maminku. Stěžuje si, že na trh nejezdí obchod s ústřicema, že na ně má chuť a tak. Byla jsem přes víkend sama, tak jsem jí nabídla procházku Prahou a že bychom se stavili v La Gare na ústřice. A dopadlo to jako vždycky... že si to rozmyslí. Achjo, mrzí mě, jak skoro nevytáhne paty z bytu. Stejně tak že moc chce vlakem do Olomouce, tam jedeme už čtyři roky. To, že ke 40. narozkám jsem si přála jako jediný dar aby se mnou jela do Itálie za uměním, no, to už se podle mě nestane. Vím, stáří a únava jsou hrozný, ale z mámy se stal normální pecivál. Přitom nemá žádná zdravotní omezení, je normálně pohyblivá, hlava naprosto ok.

Obě děti spaly s náma v ložinici tak do dvou let, ale ve vlastním, syn neměl nejmenší problém se přesunout, ale dcera chodila za náma ještě dlouho. Nakonec jsem ji to odnaučila tak, že jsem jí vysvětlila, že se tak prostě nevyspíme ani já ani ona a že ve všední den, kdy vstáváme do školky a do práce musí spát u sebe a o víkendu může přijít, kdy chce. Párkrát jsem ji s tím v týdnu odvedla zpátky, úplně v pohodě a bez protestů a o víkendu se pochopitelně vůbec nebudila, tak třeba to můžete taky někdo zkusit. 

Kora snažila som sa syna naučiť spať v postielke,  vzdala som to v jeho roku, keď som zacala chodiť do roboty a potrebovala byť aspoň trochu vyspata. A ten rok zbytočného trápenia sa veľmi ľutujem.  Spáva s nami stále. 

andulka01 A nemá strach z covidu? Třeba i nepřiznaně. Ale jinak vím o čem mluvíš, mně se takto nepodařilo dostat mámu do Japonska už před čtrnácti lety, ani o deset let později a teď už se to nestane. :-( A do Paříže jsem ji dostala jen díky tomu, že jsem jí dost drsně řekla, ať si uvědomí, že je to pro ni zřejmě jediná a poslední šance se tam podívat. Poslala mě do háje a druhý den volala, že teda jo. 

andulka01 úplně rozumím, to je hrozně smutný a taky by mi to bylo líto. Naše máma si neumí užít žádný volbo/jídlo/kulturu/prakticky veškerý zájmy in general, navíc ještě společný čas se mnou. To je velký memento, abych svým dětem neudělala.

Garfie Nene, Covidem to není, je úplně očkovaná a od začátku říká, že se tím nenechá omezovat. Když to jde, chodí na koncerty a trošku do divadla. 
Při stěhování z Anglie to byly velké plány, jak chce cestovat po Čechách, jak si někde najde báječný hotýlek a bude chvíli vegetovat v nějakém pěkném městě. A že chce gastronomicky objevovat Prahu. No tak prostě nic, no. Teď jsem měla v plánu na kousek léta pronajmout chalupu někde u lesa (s veškerým komfortem), že by mohla být chvíli mimo Prahu a my se tam postupně všichni otočili na dovolenou. Tak asi taky smolík. Ona vždycky řekne ať něco vymyslíme, že jasně, že by na výlet moc chtěla, ale jak na to přijde, tak nic.

Asi budu muset být taky trošku drsnější Já vim, že ji nemůžu do ničeho nutit, ale sakra vidím, jak by potřebovala změnu prostředí, procházky v lese a míň televize. 

Kora taky jsem to tam měla, až teď vidím jaké jsem měla štěstí. A proto mlčím, neradím a nevyjadřuju se. 

No ja som pri staršom mala tiež "zásady", on bol na to vlastne úplne vhodná povaha. V našej posteli nikdy spať ani nechcel. Ale došiel do veku kedy sa sám v izbe boji a pri každom nočnom zobudení vrieskal a musela som k nemu, počkať kým nezaspi. No neraz som sa zobudila dolámané na zemi, keď som pri ňom zaspala. Keď spí spálni, spí jak dudek a ja tiež, má svoju posteľ prirazenu k našej. Mladší je zas veľmi kontaktný, už od bábätka spal lepšie s nami, keď bol v postieľke, musela som x krát k nemu vstať. Jemu stačí dotyk alebo slovo, proste vedomie, že je niekto pri nom. A to som vždy tvrdila, že do manželskej postele nikdy!! Ale tak raz ich to prejde a ešte nám tam nakoniec bude so sambom aj smutno :)))

Garfie andulka01 

Já jsem vždycky moc ráda když ukecám mámu ať přijede do Prahy ( možná se zdráhá kvůli svému muži, že tam zůstane sám), ale pak si to tak užije! Jdeme něco koupit, oblečení, boty, jdeme na večeři, do divadla v létě jsme prošli Šárku, kde nikdy nebyla, v říjnu jsme ji vzali na Říp. No byla šťastná jak blecha. Byla v Kersku... A když jedeme někam autem, tak muž projede Prahu křížem krážem, mosty, známější místa a tak. A ona úplně září, když poznává kudy jedeme. Kdysy do Prahy jezdila pracovně část a má ji moc ráda. 

andulka01 A nemůžou za tím být finanční důvody? I třeba nepřiznané? Teď se do valí ze všech stran, inflace, jak se zdražuje, srovnávací fotky kolik stál rohlík loni a kolik teď, pokud sleduje TV tak tam to je pořád něco.

Přiznávám že i na mě to působí    

Catherinne a proc nejede s ni?

Zarinya mají psa, my kočky...ale hlavně on moc nenachodí, takže by stejně byl doma, navíc už je nějakou dobu více nemocný a unavený. 

Tak já právě chci ať máma přijede a orazí si tady.

Kora tak já bych řekla že většina nemá svoje děti nacpané v posteli proto, že by po tom nějak zvlášť toužily, ale protože to vychází jako nejlepší řešení pro všechny. Pokud se dítě v noci budí a nechci ho nechat brečet a ani se mi nechce k němu xkrát za noc vstávat, tak holt spím s ním no. A jako jo, mrzí mě že nejsme s ložnici spolu s manželem, ale zase si říkám že s ním mám za sebou ve společné posteli x let a dalších mnohem víc (teda aspon doufám ) nás ještě čeká. Zatímco tady ti dva opičáci mě prostě potřebují u sebe teď a za pár let už jim budu ukradená.

Gatita možná to víš, ale Domestav a i jiní prodejci postelí je dneska dělají zcela variabilní, takže můžeš koupit klidně dvě normálně vysoké postele které jim srazíš k sobě, pokud by jim to vyhovovalo a až trošku vyrostou tak jim k tomu přikoupit nástavce na nohy (nebo je koupit rovnou a mít je v krabici pod postelí) a udělat jim dvoupatrovou nebo podobně. Jako jsou celkem drahé, ale zase mi to přijde super, že s 2 postelema a 2 nástavci na nohy vymyslíš x variant podle toho jak to zrovna v tu danou dobu potřebuješ.

andulka01 Neochota vydávat peníze by za tím taky mohla být, jak píše JankaM 

Asi budeš muset být razantnější, u nás to pomáhá! :-) Jinak teda ta únava fakt přichází a je těžké se s tím vyrovnat i pro nás, pro jejich děti. Čest výjímkám (třeba kamarádka mám 96 let starou babičku, která nás skoro strčí do kapsy). Mojí mámě bude letos 80 a ten přerod z činorodé ženské ve starší paní už mám za sebou (jako pořád k nám jezdí na kole a tak, ale už prostě viditelně nezvládá). Na podzim jsme byli na týden v Itálii s tchánama-totálně aktivní lidi, fakt vůbec nemáš tendence brát ohledy. Tchýně se mi ještě chlubila, že začala běhat....no naštěstí jsme dopoledne museli pracovat, děti dodělávaly školu, tchýně poslední korektury na knihu, tchán si zašel na kafe...takže jsme vyráželi až po obědě a v podstatě z lehka-a i tak bylo vidět, jak je to pro ně únavné, přitom měli veškerý komfort, nemuseli řídit, o všechno jsme se postarali, program úplně přizpůsobili...

JankaM Zcela určitě ne, matinka se z celé rodiny má nejlíp a finance naštěstí tolik řešit nemusí. Nehledě na to, že třeba do restaurace bych ji pozvala.

Catherinne Garfie Máma občas udává, že chce být v Praze, aby mohla ségře pomoct s dětma. Ale pak si mi stěžuje, že je z toho strašně unavená. A když se opovážím říci, že by si sestra taky občas mohla trhnout nohou, že má máma právo někam odjet, tak to jsem za Heroda.
Jedinkrát se mi podařilo ji vytáhnout na jednu oslavu, zařídila jsem jí přespání ve Ctěnicích na zámečku, no nadšená byla, ale od té doby...

Garfie No hlavně máme srovnání - sambova maminka ve stejném věku: Má přítele, jezdí na výlety s ním nebo s kámoškama, jezdí na kole, stará se (s dopomocí) o zahradu, jezdí na turistiku na Ukrajinu, vede zahrádkářský svaz, pořádá výstavy, zájezdy, přednášky. Neváhá jít na výlet jen kvůli tomu, aby někde v kopcích viděla konkrétní kytku v květu. A to má srůsty na páteři, zapřičiňující silné bolesti kyčle.
Mě nevadí přerod na starší paní, to je jasný. Ale ta mámina rezignace mě vytáčí moc. Kdyby byla nemocná, něco jí bolelo, nebo jí nesloužila hlava, tak ani neceknu. Ale takhle...