Děkuju, no nejhůř je na tom pochopitelně rodina, žena, děti...nic mu nebylo, byl to prostě úplný šok. :-(
rasaNori Leto jsem měla asi nejhorší rýmu v životě!! Trvala téměř tři týdny v nejhorším stádiu, hluboce soucítím!!! :-)
. U cukrovky maji vykyvy nalad ( ne zmenu psychiky) na svedomi veľké zmeny hladiny cukru v krvi a udavaji se castejsi deprese. Otázka zda za to muze cukrovka alebo fakt, ze máji vaznou nemoc. Ale s tím by se melo pracovat. Deda mel cukrovku 40. let a byl to hodny, vcelku klidny človek.
u nekterych nemoci ke zmene osobnosti dochazet samozrejme muze, ale jsou to treba mozkove nadory, mrtvice etc. Taky nektere leky maji vliv na psychiku, ale ne inzulin. To spis je popsan vliv hormonálnu antikoncepce 
edit: Úprava jedne blbosti, doplneni depresi
Aha, takže jde o výmluvy? To mě opravdu (z osobních důvodů) zaujalo, budu o tom muset něco nastudovat, abych měla argumenty.
tak to nemusí byt vymluva. Pokud se človek stane najednou protivny, naladovy, prípadne zapometlivy nezávisle na sve vuli. Je dobre patrat dal. Vždy je možné zmenit i medikaci. Ale odmavnout to tím, ze za protivne nalady muze cukrovka ( pokud je jinak kompenzovana), je malo. Muze tam byt i ten Alzheimer treba nebo starecka demence, co ja vim?
"My" máme doma problém s vysokým tlakem, no a muž samozřejmě "umírá" a neustále se pozoruje, což mi leze dost na nervy. 
tak jestli byl pretim v pohode, tak se zrovna. Leky to nebude, spis ten sok z toho, ze neni nesmrtelny. Moje matka bere i leky na cholesterol a vsichni bychom uvitali, aby se zacla pozorovať trochu Vic, hlavne stran toho, co si dáva na talir.
Zajímavé je, že životní styl (strava/pohyb) se jaksi neřeší, ale možné důsledky hypertenze neustále a také se na ty prášky svede cokoli, únavou počínaje a špatnou náladou konče (+ vše mezi tím). Snažím se být chápavá, ale přiznám se, že je to občas náročné, až už skoro otravné.
A rady ohledně stravování a pohybu jsou samozřejmě zcela ignorovány. Možná to muži snáší hůř?
samozrejme, ze to znasi hur. Ale tak to nemuze byt omluva. Šéfovi v práci nic takoveho zcela určite nevyklada.
Ne, ani známým, to se chová zcela normálně, ale jak zaklapnou dveře domova ... 
.
no tak si si odpovedela sama. Proste na to prestan reagovať a Pak postupne to i tolerovať. Pokud zjisti, ze nemuze, tak prestane prudit. 
To si nejsem jista. Tuto taktiku jsem zkoušela a byla jsem zasypána výčitkami o nedostatku empatie. 
Narozeniny s manželem nijak neslavíme, máme je pár dní od sebe a většinou jedem někam na dovolenou. Dost nesnáším ty řeči Hezky to oslavte - Jak to oslavíte - Proč to neslavíte... Neumím si představit, že sezvu rodinu a známé a budeme co? Jíst a pít a jako že slavit? To se radši sejdem, když je čas a nálada jen tak, bez příčiny. A stejně už tak 10 let říkám, že v tomhle věku by se narozeniny měly zapírat a ne slavit
Zato moje maminka, ta si na to potrpí. A vždycky je to stejné. "Nic mi nedávejte, pro mě už je to škoda". A běda, kdybychom jí fakt nedali aspoň nějakou maličkost. A pak dárek zastrčí do skříně, případně to vylepší slovy "Pro mě je to škoda, nechceš to?"
To si nejsem jista. Tuto taktiku jsem zkoušela a byla jsem zasypána výčitkami o nedostatku empatie.
A máme diagnózu: malej domácí tyran a despota :D Hele na mně to můj drahý vyzkoušel s vyhozeným ramenem, před zbytkem dělal hrdinu, jak všechno zvládá, a doma se tvářil že si ani chudinka čaj nezalije (bo konvice je těžká ) Když jsem se mu na posluhování vykašlala, tak měl taky řeči jak se o něj nestarám... Na čež mu bylo odpovězeno, že zvládá - li sex, zvládne se o sebe i postarat a bylo po problému :D
Ono si nevybereš. "My" taky máme vysoký tlak. Ovšem dostali jsme pilule, takže pohoda a nic nemusíme řešit, že.
"Dost nesnáším ty řeči Hezky to oslavte - Jak to oslavíte - Proč to neslavíte... Neumím si představit, že sezvu rodinu a známé a budeme co? Jíst a pít a jako že slavit? "
Úplně "nejlepší" oslavy probíhaj u nás v práci. Mě se to teda netýká, jsem z obliga jednak povánočním termínem a taky pochybuju, že naše tetiny tušej, že nějaký narozeniny vůbec mám - jsem naštěstí trochu mimo jejich kolektiv 
Ale u svých kolegyň (cca 40 kousků) to sledují ostřížím zrakem, a zejména čekaj na povel/pozvání k oslavě, a pak teprve začínaj vybírat na dárek. Kdo oslavu neuspořádá, nedostane nic! Musím říct, že mě tyhle jejich praktiky od začátku dost udivujou...tak buď chci někomu popřát a dát mu drobnej/jakejkoliv dárek, a pak nečekám na odměnu v podobě opulentní žranice zadarmo (což nebohého oslavence nevyjde nijak levně při tom množství hladovejch), nebo na to kašlu!
Tyhlety oslavovací manévry ať už v práci nebo doma mě nepřestávají udivovat.
Musím uspořádat oslavu, protože se to očekává. Zase budu kolem všech skákat a vůbec si to neužiju. A ten nepořádek potom, kdo to má uklízet.
Zase musím vymýšlet, co mám koupit, hrozný opruz!
Tamty nepozveme, protože oni nás taky nepozvali.
To snad nemyslíš vážně, koupit takovou drahou věc! Vždycky se kupují dárky jen vašim!
Všichni musí dostat dárek stejné hodnoty, aby si nezáviděli.
Nebudu se skládat na dárek, protože mě nepozval na oslavu.
Kolik budeme vybírat, to snad nemyslí vážně, já nemám takovou výplatu jako oni.
Příspěji, protože přispívají všichni, aby se neřeklo, i když ho/ji nemám ráda.
Nakonec přijdou za mnou a jen tak mezi řečí řeknou: „Ty se máš, že nic neslavíš."
Jdu si postěžovat na svoji blbost, omylem jsem vhodila do pračky s ostatními věcmi svetřík ze 100% kašmíru 8-letá dcerka z něj má velkou radost.
Asi zabiju kolegyni. Je teda z jiného pracoviště, ale chodíme spolu teď na jeden kurz, a ona pořád mluví, ale prostě pořád! Kdyby aspoň povídala něco zajímavého, ale většinou jde o to, jak to všichni dělají špatně, jen oni u nich jako jediní správně, pořád komentuje i během přednášek, které mne ale dost zajímají (proč bych jinak do kurzu chodila, že jo) a o lidech, se kterými na rozdíl ode mě neměla nikdy nic pracovně společného tvrdí, jací jsou to neschopní hajzlové (doslova). Když se bavíme se spolužáky a ti se třeba mě na něco zeptají, tak má zase pocit, že ona je kompetentní podat více informací, protože vizte výše. Je to šíleně vyčerpávající. Budiž mi to poučením, protože taky mám sklony neumět zavřít hubu.
