Já teda svetry peru tak šikovně, že nevím jestli se srážej nebo ne 
Vyrobit dětskou velikost se mi podařilo jednou, kdysi dávno...
Jsi z Prahy? budu likvidovat ještě jeden starej woolovers, taky 100%. Teda až za týden, teď mě ještě musí hřát, jelikož nový nedorazily 
Tak kdyby ses třeba chtěla stavit na srazu, mohly jsme ti tam ty svetry přinýst (určitě by se našly ještě další). Aspoň by z nich byl nějakej užitek! Dej vědět, jestli přijdeš.
Kauza se teda dost vleče... a teď nebudu mít ani možnost to zkontrolovat. No snad mi to holky v podatelně odložej. Ale čert by mě vzal! 
Vidíš, to mě nenapadlo, s tím srazem, díky! Stavila bych se na některém březnovém
(a ohlásím se včas:)
OK, přinesem to v březnu. první úterý v březnu bude další.
Nejhorší je ten pocit povinnosti. Věci, které by se měly dělat z radosti se dělají, jen aby je někdo nepomluvil. Když chci udělat oslavu pro přátele, tak ji udělám a nebudu u toho remcat. Když nechci, tak ji neudělám, a nikdo mě za to nemá právo odsuzovat.
No jasně... mně ale nejvíc leze na nervy ta podmínka reciprocity 
Nevím, jestli ses dívala na dr. House, ale on tady tím v jednom díle ničil jednu svoji praktikantku. Vždycky jí udělal nějakou laskavost a ona mu to musela oplatit, protože v její čínské? kultuře bylo nemyslitelné, aby to nechala jen tak.
všichni cukrovkáři, které znám, jsou v postupujícím věkem nesnesitelní, divní, zlí, náladoví, vzteklí, nebo minimálně prostě jiní. vždy v negativním slova smyslu. není to samozřejmě 100% pravidlo, ale každý, s kým jsem mluvila, si je jistý, že cukrovka, stejně jko degeneruje nohy, oči, plíce, srdce...ničí i mozek. minimálně proto, že v něm s každou hypoglykemií zabije hodně buněk.
A M. Zeman je toho důkazem!
Jenže tam není na vině jen cukrovka,ale hlavně chlast a hulení a tím pádem vše dohromady.
Jiná Realita Já si nemyslím, že by cukrovka sama o sobě tak měnila povahu, těch faktorů tam musí být více.
Velká část mých pacientů jsou diabetici, často dekompenzovaní, se změnami v očích, na cévách, po amputacích, ale povahou jsou to normální lidi. A diabetici mají většinou spíš hyperglykémii než hypo.
Jasně, myslela jsem to s trochou nadsázky, tam je fáze rozkladu z mnoha důvodů... Čekám, kdy přijde na řadu ta amputace.
nejlíp hlavy
Nejenom u fyzických nemocí si rodiče nechtějí nechat radit... Moje maminka (kterou mám opravdu ráda, dost ji obdivuji), trpí úzkostnými depresemi, které se v poslední době rozvinuly. Zatím žije v zahraničí, takže maximum věcí řešíme po telefonu, ale podvědomě jsem stále jednou nohou v nejbližším letadle. Asi rok tam jezdím častěji, pomáhám jí se stěhováním zpět.
Protože je potřeba zařídit opravdu hodně věcí, které prostě musí udělat, občas mi volá, jak je to složitý, jak je to hrozný. A já pak z rozhovoru s ní zjišťuju, že si ty starosti prostě vyrábí. Např. na pronájem bytu má agenturu, očekávám, že jí se vším pomohou, před půl rokem jsem jí připomněla, aby je o pomoc požádala. No udělala to? Neeee... chodí si papíry vyřizovat sama a pak mi brečí do telefonu. A když jí připomenu, že na to má lidi, tak je uražená, že jí ani nepolituju. To je co dva týdny.
K psychologovi tam chodí, má léky, které odmítá brát (že prý jí vůbec nepomáhají). Když jí nabídnu kontakt na psychopomoc tady, tak se urazí, že ji do něčeho nutím. Ale hned nato mi povídá o tom, jak jí musím věřit, že má opravdu hluboké deprese (já vím že má).
Jsem unavená. Nemám sílu řešit vlastní zpackaný život, pořád mám pocit, že musím zůstat 100% stabilní, abych tady byla připravená pro mámu.
Tak co rýma, je na ústupu? Pokud ano, super, můžete se zase učit .
Rýma přešle stejně náhle jako přišla :D tudíž podezřívám že to byla alergie na něco, co se do té doby neobjevilo... Což nevím jestli je úplně dobře :(
Nebyl to obranný reflex na množství učiva?
Takhle se to obvykle neprojevuje :D
já rozumím že je to těžký, je to maminka.. ale řešit cizí život místo svého je taková úniková strategie. znám. načas to může i pomoct, ale pak je potřeba včas z toho vystoupit a věnovat se sobě a svému vlastnímu směřování...
