JA teda veľmi spomínaný problém s rodičmi nemám (len s otcom musím dbať na to aby nedošlo na politiku), ale výborná knižka so skvelými postrehmi a radami je toto:

ted jeste jak to udelat,aby si to precetli? Neco mi říká,ze to neni dobrej tip na vánoční darek...

Taková drobnost k vztahům s rodiči a prarodiči, vím že to nebývá jednoduché a mám podobný problém jako všichni, témata nejsou (ještě že mám děti aspoň). Ale nuťte je vzpomínat. Oni pookřejí a vám se složí spousta dávných skládaček. A speciálně hodně staří lidé bývají překvapivě otevření. Mně pár blízkých stařečků umřelo, aniž bych si poslechla všechny rodinné a jiné historky a teď mě to hrozně mrzí, protože už mi ty "díry" nikdo nedoplní. A spousta věcí by mě teď zajímala, jen se není koho zeptat. A často se v dávné a neznámé rodinné historii objeví doslova poklady! 

Jsem to zrovna chtela napsat: ja si treba rada s babickou (92) povidam, jaky to bylo, kdyz byla mala, co ostatni pribuzny z ty doby a tak... 

Já bych to ráda vzala z druhé strany a chtěla bych povzbudit matky současných puberťaček. S mojí maminkou máme aktuálně hezký vztah, povídáme si skoro o všem. Když mi ale bylo nějakých -náct, bylo se mnou těžké pořízení a maminka mi jednou po nějaké hádce s pláčem řekla, že nás vždy vychovávala tak, jako bysme byly kamarádky. A já jí tenkrát odvětila, že to má blbý, že s ní bych nikdy nekamarádila. Pamatuju si dodnes její zklamaný výraz, přestože je to už mnoho let. A teď opravdu patří mezi moje nejbližší rádce, protože mě skutečně vychovala tak, že jsou z nás kamarádky.

Děkuju

stazujem sa na to ze som chytila nejakeho bacila v cakarni na kontrole v tehotenskej poradni ked som tam hnila takmer 2 hodiny lebo nestihali a tak sa cakalo... to potesi 3 tyzdne pred terminom. hlavne ze cele tehotenstvo mi nic nebolo a imunita nepriestrelna. a do toho mi dnes pride sms od marsk and spencer ze maju 50 percent zlavy na jarne oblecenie. no co si asi tak mozem kupit v tomto velrybom obdobi na seba?

Byla jsem na "povinné" návštěvě u rodiny tento víkend. Nejvíc jsem si vždy rozuměla s babičkou z matčiny strany (taky jsem po ní tak švihlá), jenže před 2 lety zemřela - děda je ale v pohodě, sice je nahluchlý (a někdy nevíme, jestli neslyší nebo nechce slyšet, znáte to), ale vztah spolu máme skvělý a udělá pro mě první poslední. S mámou mám taky moc pěkný vztah, několikrát týdně si voláme, probírám s ní i své milostné vztahy a všechno :-)) Ale tátova strana rodiny je horší - máme se rádi, ale těch konverzačních témat je poskromnu, babička se mě vždycky ptá, co v té Praze pořád dělám a kdybych jí odpověděla upřímně, tak ji asi klepne pepka :-) Nicméně u babičky s dědou to beru tak, že mají svůj věk, nikam moc nechodí, nikdy nebyli na kulturu a tady ty věci. Co se ale stalo s mým otcem, to je hrůza. Už jsem tu i psala, kterak mi dal pojeb, když jsem mu přála k narozeninám, že v jeho věku už se přeje upřímnou soustrast...  Teď jsme spolu šli aspoň na procházku a jediné rozumné téma bylo o jeho sportovním vyžití (vždycky byl velký sportovec, kvůli zdravotním problémům to ale musel trochu omezit). Jinak hrůza - samé nemoci, kdo umřel, kdo má syfilis (?!?) a kritizování všech a všeho. Naprosto zdědkovatěl. Docela mě to vyděsilo, ale asi s tím nic nenadělám...

Přesně, mrzí mě, že jsem dost neposlouchala. Teď nedávno mi třeba zemřela teta, bylo jí skoro 90 a vyrostla v místech, kde teď bydlím. Žila dost daleko, takže jsme se vídaly málo, ale ty historky, co z ní padaly....o dávných příbuzných, o sousedech...zrovna teď nedávno jsem pobavila pravnučku jednoho z jejích spolužáků hrozně vtipnou historkou, byla úplně nadšená, protože ho znala jako starého nerudného pána. :-)

Mimochodem, mám pro tchány na Vánoce (já vím, že brzo, ale náhodou jsem na to narazila) tohle. Oni nejsou moc staří a jsou velmi aktivní, ale na Vánoce u nich budou obě jejich děti a šest vnoučat, myslím, že to může být super stmelovací zábava pro jejich rodinu. 

Táta má ještě oba rodiče a dědkovatí? To bych mu teda předhodila, jak říká moje osmiletá dcera- dokud máš maminku, sama jsi dítě!!!  

Jinak teda obecně bohužel ti chlapi většinou stárnutí snáší hůř, pamatuju si to od svého táty :-(

nemyslím to teď konkrétně na váš příspěvěk, ale tak obecně - kdysi jsem někde četla, že děti mnohem hůř snáší projevy psychického a fyzického stárnutí u svých rodičů než u prarodičů - tam to jsou vnoučata schopna mnohem líp zpracovat, že už jsou prostě staří a nestačí na to, co dřív, kdežto u těch rodičů to hrozně deptá a vytáčí.

(Naposledy jsem si na to vzpomněla, když teď v neděli moje máma už trochu vztekle štěkala na naši skoro stoletou babičku: "Ale mami, to už jsi před chvílí říkala!!!!!", kdežto já si to ráda poslechnu třeba i třikrát za sebou. )

Myslím, že jste uhodila hřebík na hlavičku - taťka (i přese všechny problémy, co jsme spolu měli a že jich nebylo málo) byl pro mě vždycky určitý chlapský vzor - sportovec, bavič, silák... (Jo, trochu Elektřin komplex, uznávám.) Jako věřím, že s těmi zdravotními problémy se mu nežije lehce, ale spíš to přičítám na vrub té jeho příšerné manželce - kdyby měl po boku normální, pozitivně naladěnou ženskou, nemuselo to nastat... Zase to vidím v porovnání s tou zesnulou babičkou, která měla celý život spoustu zdravotních problémů a takové jamerování jsem od ní v životě neslyšela. 

Já jsem hrozně ráda, že se zachoval deník prababičky, kde kromě jiného popisuje i chování mé už mrtvé babičky. Třeba jak po maturitě místo v 1 ráno přišla až v 5 a prababičce na výtku odsekla něco v tom smyslu, že přece nemohla odejít z večírku pryč, když se tam tak skvěle bavili ( tuším, že to byl rok 1940 nebo 41 ). Prababička si tam tak posteskla, že rodiče bývají od jistého věku až na druhém místě a že to babička sama jednou pozná. No poznala, protože bydlela i s dědou až do smrti s námi, tak se nejdřív nervovala s mojí mámou, a pak i se mnou. A mně bylo hrozně sympatické, že byla taky "mladistvě nezodpovědná", protože jsem si ji tak nedokázala vůbec představit. Někdy je hrozně těžké uvědomit si, že i prarodiče byli mladí a trhlí...

Cha cha, já zas znám historku, kterak otec dojel zvlčený z vejšky, děda ho vzal do sklepa, že překoštujou, otec okoštoval a řekl "Ty vole, to je dobré..." Tak za to "vole" mu děda hned jednu natáhl :-D

To je krásne napísané. Ja mám babku z ocovej strany, minulý rok oslávila 90 rokov. A s ňou sa o minulosti tak dobre rozpráva, stačí niečo nadhodiť a ona sa rozrozpráva. Najkrajšie na tom je, že pri tom až tak obživne, skoro až omladne. A ja to môžem počúvať dookola :)

jojo. moje babi byla taky suprová a bývala by si chtěla i popovídat o něčem aktuálním, se mě třeba několikrát ptala "co je to vlastně ten internet?":-)) ale nejlepší bylo když jsem ji nechala povídat a semtam se vhodně zeptala. z 90 % sice povídala o svých sousedkách a kdo s  kým na dědině... ale když jsem ji nasměrovala na povídání jak to bylo za války... super! a ona se vypovídala a spokojený jsme byly obě

Bohužel v těch starých písemnostech často člověk najde i věci, které by raději nenašel. Shodou okolností jsem před chvílí našla staré dopisy, které mého otce ukazují v hodně špatném světle. Jak to bylo ve skutečnosti už se nikdy nedozvím, můžu se utěšovat, že to bylo dávno před mým narozením, ale těch otázek se asi hned tak nezbavím. Tak si stěžuju...

Ano, bohužel, to je druhá stránka věci . Ne vždy se v těch vzpomínkách objevují vtipné a dojemné rodinné historky, ale také válečná traumata, potraty, týrání....Je mi líto, jestli jsi narazila na něco špatného. Možná toho otec později litoval. Moje kamarádka měla velmi komplikovaný vztah s tátou, on byl velká a charismatická osobnost (znala jsem ho osobně), odborná lékařská kapacita, ale pronásledovaný režimem, dost pil, jeho chování k dětem a ženě hraničilo s týráním. Když umíral, za spoustu věcí se jí omluvil. Nemusel a některé věci ani netušila, že si uvědomoval. Trochu jí to pomohlo se s ním vyrovnat (i když ne úplně). 

Presne, to je ono. Keď to človeka zaujíma a pýta sa tie správne otázky, tak je spokojnosť na oboch stranách. Moja babka nemala ľahký život, je už 30 rokov vdova, mala 4 deti, boli strašne strašne chudobní, ale jednako sa rada vracia do minulosti a rozpráva o svojej mladosti.

Naposledy keď som bola na návšteve sa ma pýtala, kedy sa vraciam späť do UK a potom sa spýtala "A to ty tam tým lietadlom poletíš?" :)

Jej problém je, že žije s rodinou najmladšieho syna a tích to veľmi nezaujíma (ono je to zase iné keď spolu žijete a keď sa príde len na návštevu), takže je celá šťastná za každého návštevníka s pozorným uchom.

Stěžuju si, že jsem po dvaceti letech nemocná... A můžu si za to sama, uklidila jsem všechny zimni věci, lítala v baloňáčku a v balerinách. Už jsem to cítila večer, léčila se slepičí polévkou, chilli, česnekem, červeným vínem a nic nezabralo. Za dopoledne jsem vypotřebovala veškeré zásoby kapesníků a teď tu smrkám do toaleťáku .