Sambovi umrela maminka, nebylo mu ani 20. Takze je to vic nez 20 let. Ale kdyz jsme si privezli z porodnice Tondu, tak se na nej tak koukal a rika "skoda ze tohle nemuze videt mama". A to jsme teda buleli oba

711990 to jsme zažili nedávno s vnukem taky...mysleli jsme na oba jeho prarodiče,jak by z něj byli poprděný a buleli jsme.

Karja hele a jak ti to vyzralo tu barvu, je to velkej rozdíl? Já jsem si teda malý kousek mechanický odtéká, když jsem mechanický drhla jeden flek (kráva no) a pomohlo mi to jako "zavoskovat", normálně na prasátka voskem že svíčky a barva se mi vrátila, že to není poznat. Tak co nějaký profi podlahový vosk? 

Hmm..a nebyla nějaká závěsová inspiracka do design vlákna? Já jsem úplně bez inspirace si koupila do jídelny zatím dlouhý bílý, takový poloprůsvitný závěs. Dneska ho chci pověsit takm uvidim, ten prozatímní krátkej strakatej mě už děsně štval.  

Když mi umírala babička, byla jsem hrozně vděčná za to, že mohla poznat mýho syna, bylo mu 3/4 roku. Teta (její dcera, tou dobou se o maminku starala doma) nechtěla, abychom jezdili za umírající, ale jeli jsme a strávili s ní pár dní, ona si užila miminka (i když už neviděla) a stihli jsme se rozloučit. Když jsme se vrátili domů, uspala jsem večer syna a zvonil mi telefon. Věděla jsem, že volá teta a proč. 

Prarodiče z druhý strany ještě mám a ti mají pravnuka už druhýho, od bratrance. Mě to vždycky tak dojme, když se setkávají generace. Já si svoji prababičku už nepamatuju, umřela pár týdnů po mém narození, ale moc ráda si prohlížím její fotky. 

711990 Bulela bych taky

Len já jsem taky ráda, že babička zažila aspoň dva vnuky, ona je hrozně milovala. Odešla poměrně náhle, ale stihli jsme se v nemocnici rozloučit a hodně to pro mě znamenalo. 

711990 to věřím! V takových chvílích chybí rodiče i dospělému

Moje mama se na pravnoucata ptala v nemocnici kazdou navstevu, dokola si nechavala vypravet historky a ukazovat fotky. Kdyz pak byla tady v Praze, parkrat jsme ji je privedli ukazat, jen na chvilku, bylo na nich videt, ze se jim to moc nelibi. Jednou se mnou jela dcera s Adelkou a ta porad zdrhala ze zahrady, kde jsme sedely, mamka se tomu moc nasmala. Planovala jsem, ze ji o prazdninach vezmem na koleckovem kresle spolu s detma ven, tam byl pres silnici takovy statek se zviraty, s programem pro deti, to by se ji libilo a detem taky. Bohuzel uz na to nedoslo.

Evaeva Myslím, že strejda ani nevěděl, co v tom vlastně je, bylo to zastrčené ve vysoké skříni a ten papírek vypadl, až když jsem to rozbalila. 
A pak jsem tam ještě našla babiččiny recepty, to je neuvěřitelná sbírka, skoro jenom na sladké pečení, a když jsem je pak přepisovala do wordu, protože jsem z rodiny jediná, kdo přečte její rukopis (stejný jako ten můj ), bylo toho asi 60 stránek textu, prostě celá kuchařka. 

711990 Len

Na svoje babičky a dědy taky hodně vzpomínám, všichni zemřeli už hodně dávno, před skoro 25 a víc lety, ale pořád se mi o nich často zdá, jako kdyby tu pořád byli a prožívali se mnou ty důležité životní události. 

A pak jsem tam ještě našla babiččiny recepty, to je neuvěřitelná sbírka, skoro jenom na sladké pečení, a když jsem je pak přepisovala do wordu, protože jsem z rodiny jediná, kdo přečte její rukopis (stejný jako ten můj ), bylo toho asi 60 stránek textu, prostě celá kuchařka. 

​Moje babička takhle měla tlustý sešit s recepty taky hlavně na sladké pečení. Část z toho psala dokonce prababička, od níž ty recepty převzala z dob mládí, kdy sloužila u sedláka. Hlavně vánoční cukroví, zejména perníčky - každý, komu kdy dala ochutnat, to jenom potvrdil. Plánovala jsem si, jak to podle nich zkusím, když mě to nestihla naučit osobně a pak jsem zjistila, že ho ségra v rámci vyklízení vyhodila. No co už.

wendulka No ale to je ztráta, kterou člověk fakt opláče

Myrtila Já jsem si takhle přivezla plnou krabici receptů z chalupy, po babičce, když jsme jí vyklízeli, ale ještě jsem to úplně neprohlížela. Dobrej nápad až se budu nudit, tak si to taky přepíšu. 

Nejvíc mě rozbrečelo, když jsem našla nějakou peněženku babičky a ona si tam schovala takové srdíčko, když byl můj syn malý a napsal ji tam "Mám tě rád babi" Musela to tam schovávat tak 10 let.

A do dnes nemůžu rozchodit, že babička bydlela v domově a tam si odvezla všechny dopisy, co jsem jí kdy napsala a všechny obrázky, co jsme od mala nakreslili. Strašně ráda jsem se v tom prohrabovala. Ten pokoj v domově se musel rychle vyklidit a moje mamka a teta to všechno vyhodily. To jim nemůžu zapomenout a ani nemůžu pochopit, že to udělaly. Ale ona moje mamka taková nikdy nebyla a nic takového určitě doma nemá, ani od nás ani od vnoučat.

Vedle velkých věcí taková drobnost : povlečení, které jsem kupovala jako prodlouženou délku 220 cm má po půl roce 197 cm. A pořád proč se mi tam ta peřina  ne a ne vejít  

Muj táta vyklidil dům po babičce a dědovi úplně v rekordním čase, byly jsme tam se ségrou asi hodinku si vybrat co chceme. No samozřejmě nic moc jsme si nevzaly, ale teď na to dost myslím, že nemám nic moc na památku. Po dědovi jsem si teda nechala jeho stolek k sicimu stroji a šicí židličku, ale to se musí úplně zrenovovat....ale to pak fakt bude jakoby tu byl. On byl krejčí, měl svůj takovej kamrlik, malej jako spajz a tam šil, měl tam ty jahelnicky a kridy a různý odstřižky, my to úplně milovaly. Tak to mě mrzí, že nemám nějakou takovou drobnou připomínku. Už jsem to tu psala, ale ségra má ty hrnečky, bože to mě štve pokaždý když si u ní dělám kafe, jakože ji to napadlo a mě ne.;-). Ségra dokonce zvládla si přesadit par rostlin z babičky zahrádky, to je taky hezká vzpomínka. (Zahrádka i dům se úplně rušily, už je tam něco jiného)

Tak jsem si asi definitivně zrušila čtečku... to tu knížku hned tak nedočtu.

A věděly jste, že jsou tam malinké žárovičky, které jdou vyzkratovat tak, že prdnou? No a co to zapíná jsem stejně nenašla.

bublifuk

Se čtečkou asi neporadím, ale knížku můžeš dočíst na mobilu, jsou na to aplikace. 

Renusatko Karja To jsou fakt nenahraditelný ztráty Sama nejsem moc hromadič věcí, ale z toho domku po babičce a strýci jsem si toho vzala hodně, mám tam na to spoustu vzpomínek, trávila jsem tam víkendy a velkou část prázdnin, tak i ty věci pro mě mají význam. Třeba právě dvě křesílka, nějaké knihy, šálky na kávu, nebo velikou zásobu věcí na šití. Už dřív jsem dostala po babičce šicí stroj, doteď na něm hodně šiju, i několikrát týdně, a vždycky si na ni u toho vzpomenu. 
edit: A ze zahrádky jsem si taky chtěla něco vzít, zrovna jsme stavěli dům, tak mi strýc slíbil odkopky skvělých malin, ale pak nečekaně zemřel, a za ten rok, než jsme dostavěli a zakládali zahradu, tak ty maliny, takový plevel, z té jeho zahrady úplně zmizely. 

Já jsem takhle vdechla život našemu rodinnýmu porcelánovými servisu, co byl léta skoro zapomenut v krabicích. Je někdy z třicátejch let, nic vzacnyho ale dědí se u nás po ženský linii. Takže byl na všech svatbách a jinejch dulezitejch oslavách. Já ho mám spojený s první vzpomínkou na Vánoce, že jsme z něho jedli. Akorát po mně ho už nejspíš nikdo nepodědí. Leda neteř. 

K starým rodičom som mala vlažný vzťah,  recipročne, úplne to teraz vidím na synovi, že ked sa ten vzťah nebuduje a nepestuje, tak nie je na čom stavať. 

Takže babkin dom som s mamou vypratavala uplne v pohode, dokonca, keďže bol kupec s vážnym zaujmom, tak sa mu.predal so zľavou,  keďže úplne vypratat sa to nedalo Kokoska , babka bola total hromadic.

Babka z otcovej strany ešte žije,  ale ten vzťah, ktorý mal veľmi slabé základy,  je už úplne rozvrateny.