Sambovi umrela maminka, nebylo mu ani 20. Takze je to vic nez 20 let. Ale kdyz jsme si privezli z porodnice Tondu, tak se na nej tak koukal a rika "skoda ze tohle nemuze videt mama". A to jsme teda buleli oba

​tak to sme mali rovnako, sambovi zomrela ked mal 15 a pri narodeni oboch nasich deti si kvoli tomu poplakal. Este k tomu mu asi dva tyzdne pred narodenim starsieho zomrela milovana babka (a pocas jej pohrebu nam zas umrel skrecok ), ktora sa na pravnuca hrozne tesila a uz ho nestihla. 

Sambo je uz rok uplny sirotek a jeho otec bol strasne dobry dedko, pamatam si ako chodil kocikovat a vsade hrdo ukazoval vnucikov :) Ach, zacnem revat aj ja. 

My jsme byly doma dve holky a kdyz se mi narodil syn, tata mi napsal do porodnice dopis, neco jako "preju vam, abyste byli brzo doma a jsem moc rad, ze muzu napsat i ".  A kdyz bylo synovi asi 15, napsal dedovi k narozeninam detektivku. Ani nevim, kam to po jejich stehovani prislo, snad to taky nevyhodili.

Sambovi umrela maminka, nebylo mu ani 20. Takze je to vic nez 20 let. Ale kdyz jsme si privezli z porodnice Tondu, tak se na nej tak koukal a rika "skoda ze tohle nemuze videt mama". A to jsme teda buleli oba

​Tohle jsou strašně silný momenty, taky bulím skoro pokaždé, když si vzpomenu na tátu skrz syna. On měl dvě dcery, zažil tři vnučky a toho jedinýho vysněnýho kluka se nedožil, navíc on je jeho věrná kopie, vzhledem i povahou. Tvl, jen to píšu, už pláču!!! 

Moje babička zemřela doma, v 95, i když poslední dva nebo tři dny to asi bylo jasné, celkově to bylo (přiměřeně věku) nečekané, myslela jsem, že na stovku to dotáhne. A jediný, s kým se doopravdy rozloučila, byl bratranec, odjížděl na čundr a stavil se u ní v pokoji rozloučit se (jako tak normálně, tak já jedu, za týden ahoj babi) a ona měla takový zvláštní proslov, "tak já se s tebou loučím a přeji ti všechno dobré do života..." musela to vědět, ale nám to vůbec nedocházelo. 

A po její smrti jsme našli zastrčené pod dnem krabice s fotkami fota její zemřelé dcerky, dokonce i na fotce s mojí mámou, ta vůbec netušila, že nějaká taková společná fotka existuje (holkám bylo půl  a tři roky, bylo to těsně po válce). 

Renusatko Víš co, ale to nikdy nevíš, moje kamarádka měla extrémně přísného a takového chladného otce, hrozně komisní a nesentimentální. A když zemřel, objevili v jeho pracovně v šuplíku krabičky s vypadlými prvními zuby všech dětí, s datem a jménem (zdrobněle, přitom je zdrobněle nikdy neoslovoval). Kamarádka si to "Kačenka + datum" schovává do teď, otec jí už jako malé říkal "Kateřino"...

Teda vy mi dáváte. Čtu si to tu a bulím jak želva. Maminka zemřela před rokem a čtvrt a já pořád nejsem schopná jakkoliv pohnout s vyklízením jejích věcí. Jsem neskutečně vděčná, že se potkala s jediným vnoučetem, byť to bylo celé poznamenané stínem nemoci, hrozně mi chybí a když ten náš malý junior přinese čas od času svůj dětský telefonek, že volá babička, tak to se mnou cloumá neskutečně a pak do toho plastového sluchátka, utrženého z hasičského auta, vyprávím jak se máme, kde jsme byli a co už malý umí a na chvíli je iluze dokonalá. 

Jimik

Teda to som ani nemala sem liezť. Nie sme schopni vypratať otcov dom, chodime tam len vyvetrať a pustiť vodu, inak je to tam všetko. Hádam že na jar to skúsime, len sa nikomu do toho nechce. Mama zomrela pred 11 rokmi, bože už tolko tu bývame. A vnučka začína byť jej kópia.

Niekedy mam nutkanie odtiaľto odísť, ale decká to ru milujú, sú tu takmer stále, jedine muž by ma v tom podporil.

No uvidíme, čo nám čas prinesie.

Aaaaa to jsou příběhy

babicka umrela doma, taky ve skoro 98. Byla jsem tam taky ten večer, pomohla máme babičku umýt, už to bylo asi dva mesice docela špatný a v noci umrela. 
ona o ty pravnoucata hodně stala, nedockala se ani jednoho a teď má tři.zvazovala jsem i pojmenovat aspoň jedno dite po ni, nakonec jsme to neudělali, ale vzpomenu si na ni moc často, v některých výrazech našich děti ji taky vidím 

a s housatkem jsem skoro trefila 100.vyroci narozenin, jen o 9 dni jsme to nestihly

Jimik ježiš, já jsem tvrďák, to sluchátko mi teda dostalo, uff uff uff

Jimik

Taky brečím. 

Jimik no, budiz mi to trestem za to, ze si ctu internety v metru, ale teda probrecela jsem celou cestu do skolky

Potrefenáhusa Ja si zase diky diskuzi vzpomnela na dedu. Umrel dva dny pred 94.narozeninami, byl rocnik 1921 a muj syn je 2020. To je skoro cele stoleti! Sice o par mesicu min nez u vas, ale prece. Dva nejdulezitejsi muzi (a vlastne celkove lide) meho zivota

Jimik to s tým sluchatkom je krásne a dojímavé

Jimik To je fakt dojemné. 

My nechodíme moc po hřbitovech, myslím, že jsem tam byla s dětmi asi před dvěma lety naposledy. Ale když jsme dělali adventní věnce doma, říkala dcera, že bychom mohli jeden dát té babičce, co jí pletla čepici, na hrobeček, už se nestihli potkat, ale babička, tak týden před odchodem se dozvěděla, že jsem těhotná. Pravnoučat si užila jiných, už jen teda pasivně, kdy už byla bez kondice, jen tak návštěvy u čaje, ale i tak to bylo hezké, někdy takové usměvné, jak jsou synovci měsíc od sebe, tak to byli a jsou lumpové, pamatuju si, jak jí něco tajně vynášeli z kredence a  jak babička láteřila "zas mi to tady ti malí židi všecko rozflákali"...ale stejně pak vyhlížela každej den kdy pujdou:-D

Ja som sa s mojou umierajúcou  maminkou stihla rozlúčiť, aj jej poďakovať , aj keď si nie som istá, že to úpne vnímala, ale pre mňa to bolo dôležité. V tejto súvislosti sa  mi ale oveľa silnejšie vybavuje naša posledná návšteva u umierajúcej svokry. Manžel sa išiel so sestrou, ktorá sa o ich mamu doma do posledného dňa obetavo starala prejsť, trochu sa uvoľniť v prírode. Ja som sedela u postele, kde mama chvíľami driemala,a chvíľami ,keď bola hore,  som sa s ňou rozprávala, ale myslím, že ma veľmi nevnímala. Moja svokra mala celý život  ťažké srdce na svoju matku, a to až tak veľmi, že o nej nikdy nehovorila , odmietala ísť na hrob, a nikto z rodiny nevedel  prečo , musela to byť nejaká veľká krivda. A ako som tak pri mame sedela, zrazu sa jej tvár rozjasnila, ona sa šťastne usmiala, a zvolala „ mama ! “ , a opäť upadla do toho polospánku. To bol tak silný okamih ! Bola som svedkom toho, ako sa s ňou zmierila . O týždeň mama zomrela.

Babička odešla před dvěma a půl lety a dům taky ještě není vyklizený. Moje maminka (snacha) se tomu diví, ale já myslím, že každý to prostě zvládá jinak...

Teď, asi jak jsem se stěhovala, pro mě odtamtud vyzvedli kuchyňský robot. Dost nový, málo používaný. Tak až se budu pokoušet o kynutý těsto, můžu si na babičku vzpomínat. (i když ten vztah nebyl takový nejskvělejší, ale byla na nás hrdá)

Garfie stes continuity Karja Janulik03 711990 Díky Tyhle momenty jsou hrozně silné, kdy se mísí bolest ze ztráty s radostí, že si junior babičku pamatuje a je součástí jeho světa, byť mu byly jenom dva roky když zemřela. Že se ta mámina energie neztratila.

Jimik

Jimik

Já jsem byt po matce vyklidila raz dva. Pozvala jsem všechny její (zbylý) kamarádky... tetiny přisvištěly, pobraly co chtěly - a ještě jsme si docela vesele podrbaly o všech nebožtíkách i přeživších Na zbytek krámů (taky byla hromadič jako u Kokoska ) jsem objednala kontejner, a hotovo.

A devět měsíců nato, jeden den před matčinejma narozeninama, se narodila zřítelnice! 

barbucha takovym fofrem to u nas nepujde. V jednom pokoji je orechovy intarzovany nabytek, obri knihovna a komoda s velkym kulatym rozkladacim stolem a sesti zidlema. Odhadem z konce 19.stoleti, do rodiny se to dostalo jako dedictvi moji babicky po jejim stryci. To bychom rady nejak nechaly odhadnout a prodaly a to nebude ze dne na den, nehlede na to, co se skryva v utrobach tech oblud. Nabytek ze 60 let, takova ta stavebnice se zasuvkami seda-cerna, se mozna taky nekomu hude hodit, jako retro je to dneska docela popularni. Jinak bych si razne poradila se vsim, bohuzel segra je stejny typ jako mati, tam to bude trosku drhnout.