Evaeva tohle je zvyk, moje děti neměli tatinka každý večer doma od narození. Přizpůsobíš tomu fungování a není to zasadni problém. Stýskání je navíc normální emoce, s kterou se můžou učit pracovat. 

Teď mi muž vykládal, jak byli s kamarádem na běžkách, seděli před boudou, kde veseli vlaječky za kamaráda, co tam předloni umřel, manželka mu napsala, že dvouletému dítěti se stýská. On nazul běžky a odjel. Oboum nám to přijde na hlavu. 

continuity a manzelka napsala, ze musi prijet, nebo si to kamarad vyhodnotil, ze da prednost diteti, kteremu je po nem smutno?

continuity já s tím nemám problém, když občas není doma a dětem se stýská. Kdyby pracoval na směny, taky bychom se tomu přizpůsobili. Ale určitě bych nechtěla, aby byl pryč pořád, pro děti je důležitý. To, co píšeš s těmi běžkami, je wtf, to by muž fakt nemohl ani do té práce.

Pinot Noir u nás fakt žádné ponocovaní nebylo Chodily jsme teda až nějak po osmé, pamatuju si, jak jsem zdržovala, to jo (zdlouhavé skládání oblečení, napít, čůrat,...), ale nepamatuju si, že bych nemohla usnout. Později než máma jsem chodila spát až na střední, naši teda nechodili spát před jedenáctou. S rodinou, kde se chodilo spát až v deset a vstávalo nejpozději v osm jsem se setkala až u muže.

Evaeva No ale počkej, tak to přece nemusí být o tom, že otec neopustí dítě, kterému se stýská. Ale pokud má možnost a sám chce, tak je s ním, já myslím, že Kokoska dala dobrej podnět. Jasně že to může závánět i citovým vydíráním od ženy...ale taky to mohla být obyčejná výměna textovek ve smyslu "všechno v pohodě...blablabla....jen malýmu se stýská" a otci se prostě zastesklo taky a vyhodnotil, že raději bude s dítětem než s kamarádem na běžkách, je to jeho věc. Já být teda ten kamarád (=pan continuity), tak si taky v tu chvíli poklepu na čelo, ale když na to koukám s odstupem, tak vlastně proč ne! :-) 

Garfie jo jasně! Taky nevíme, kolik času s tím dítětem tráví, to z jednoho útržku nepoznáš.

Garfie muž taky nikam chodit nechtěl, když měl syn to nejhorší "stýskací" období. Já s tím problém neměla, ani s tím řevem (ostatně řve x krát za den z různých důvodů ), ale jemu to vadilo.

Kokoska tiež mi to presne napadlo.

Garfie no vzhledem k tomu, že znám oba, tak vám říkám, aniž bych to dál chtěla nějak detailně rozebirat, že je to úplně jasná manipulace ze strany té ženy. Když je ona na týden pryč kvůli práci, taky tatínek nevypisuje, že se dětem stýská a brečí po mamince. Vždyť je to úplně na hlavu, byl od nich pryč asi tři hodiny.

continuity Jo, já ti to věřím, ale to pozadí může být u různých lidí různé....

continuity když hlídám děti, tak rodičům nepíšu, že se dítě 3x zeptalo, kdy už se maminka vrátí, spíš přibarvuju na růžovo, aby si to užili. Jen mě právě zajímalo, jestli je ten tatínek tak vytrénovanej.

Kokoska Některý fakt jsou. Taky takového jednoho znám a ten chudák nemůže ani utéct, rozvést se má prostě strach z té ženy jak by manipulovala to dítě a tak, protože je šílená. Takže se mezi různýma těmahle eskapádama, kdy ho fakt nasere že nemůže nic, snaží tvářít sám pro sebe, že je všechno v pořádku a že se takhle normálně žije. Některý lidi jsou fakt napůl nemocný. 

Když jsme doma samy, tak je to sice mnohem větší pohoda bez těch pořádků, jak píše Barbucha , na druhou stranu reju celkem brzo držkou v zemi a s tema malinkejma detma bych to jako normalni stav nechtěla. 

ted nás čeká o samotě víkend včetně dvou noci a z toho mám teda stažený pulky už teď a taky nevim, jestli nebudu po první noci psát citově vydiraci esemesky! 

Garfie

Já to beru, my jsme asi fakt ustreleni opačným směrem, oba jsme se navzájem vyhazovali z domu,ať si odpočine alespoň někdo. 

Ale tady konkrétně je to fakt jiný případ. 

continuity jo vydírání přes dítě je hnus.

Kokoska naše babičky to taky dělají, ale mně to teda nevyhovuje, radši bych pravdu. Teda jako ne že se třikrát zeptají. Ale jednou byli kluci u našich a nějak jim to nesedlo a oba večer brečeli. My byli doma a bydlíme kousek, klidně jsme to mohli odpískat nebo tam zajet, uklidit je a zase se vrátit nebo si aspoň zavolat. Radši bych zprávu brečí, ale my to zvládneme než všichni v pohodě. Samozřejmě ne třeba v situaci, kdy je maminka v nemocnici a prostě není na výběr. Prostě bych radši o vážnosti situace rozhodovala sama.

Evaeva u nás byl zatím vždycky celkem klid, nějak jsme ty mrňata zabavila. Jen Adelka občas vypustí "mamíínkaa?" Ale nechá se uklidnit a je v pohodě. Jen jednou už jsem myslela, že budu muset volat, to jsem hlídala nejstaršího vnuka, bylo mu tehdy asi 6 a něco blbýho se mu zdálo. Já jsem spala v pokoji s ním, úplně mě vyděsil, strašně řval a nebyl schopný říct, co se děje. Pak z něj vypadlo něco o ohni a že chce domů a domů a domů, bylo asi půl čtvrtý ráno. Tak jsem mu něco vyprávěla, nějaké nesmysly o kohoutovi, že ještě spí a musíme teda počkat, a pak kluk ještě usnul.

Kokoska taky nemusím letět při první vzpomínce, to je jasný, drobná frustrace je v pořádku

Kokoska teď naposledy rodit jsem odjížděla od řvoucího dítěte, nestihl usnout před tím, a mamka pak říkala, že brečel hrozně dlouho, vůbec nevěděla, jak ho zklidnit. Ale to byl holt ten případ, kdy nebylo na výběr.

Evaeva oni jsou holt jeste mali, ani v tech osmi to dite jeste nemusi umet zpracovat vsechny emoce, muze se chovat z naseho pohledu divne. Vidim to na nasem starsim vnukovi. Zda se uz velkej, hlavne proti tem malym holkam, ale ted ma nejake obdobi, ze ani moc nechce nekam na navstevy, ani se mnou se mu nechce na venkov, pritom v lete byl uplne v pohode. Kdyz se nekdy styska nam dospelym, tezko muzu cekat od ditete, ze to na nej taky nekdy nepadne.