Slava nazdar vyletu. A slava prvnimu aprilu 
Vylet zacal tak, ze nas z letadla (zvici mensiho autobusu, ktery se celou cestu traslo fakt jak stara Karosa) vyhodili este pomalu na ranveji, nacez nasledoval pesi pochod pres plochu... v desti a vichru.
Pote jsem ulevne dosedla do vlaku. A sedela. A sedela a cekala... Po pul hodine jsem lehce znervoznela. Pochopila jsem, ze pravidelny podivny chrchlani, linouci se z tlampacu, nejsou zkouska rozhlasu, ale patrne nejaky hlaseni pro nas nebozaky. Celkem me neudivilo, ze - ac zasadne a pouze ve svedstine, nerozumeli tomu ani domorodci. Na svetelny tabuli pak naskocil novej cas odjezdu a nejdriv jsem to pokladala za preklep, pac hlasil cas za dve hodiny...
Nahradni doprava nula nic, zadna jina moznost.
I zkusila jsem volat o pomoc protilehlyho dedecka, kterej mel do myho prijezdu o zritelnici pecovat. A jejda, pravil ten dobry muz. Ja myslel ze uz kazdou chvili prijedes, a jsem uz pryc (a prijet pro tebe nemuzu)!
S vidinou osamoceny zritelnice, hladovy, zanedbany a strachy se tresouci v koutku, jsem vybehla na stanoviste taxiku, lec stejnej napad melo i dalsi osazenstvo vlaku. Pricemz vsichni taxikari si dneska udelali hezkej volnej den. No, s vyse zminenou vidinou jsem svedla litou bitvu o jedinej dostupnej vuz... sice jsem nasedla, ale o vyhre se veru mluvit neda: taxikarka mi po par kilakach vesele sdelila, ze doufa ze mam cash, pac ji nefunguje terminal. wtf!! takze sice mam bankomat hned u baraku, ale uz se tesim kolik mi banka napari poplatku za vyber - a kdyz k tomu prictu to jizdny, mohla jsem si rovnou z Prahy najmout soukromy letadlo.
Blizila jsem se strachem, v jakym stavu najdu to nebohy opusteny nunatko, pokud uz vubec kvartyr nelehl popelem... Mno. Opusteny nunatko, zivy a zdravy, me privitalo sice radostne, ale se slovy: To je dost ze ses UZ tady, ja musim za kamaradkou, v peti minutach vytancilo do viru predmesti.
Tak to bysme meli.
