Moja mama malého zo škôlky denne vyberala, ale do tej istej škôlky chodila jej a otcovi po obedy.

baltik já jsem si jistá, že mí rodiče by mi nikdy hlídání neodmítli (bydlíme daleko, děti vidí 2-3x ročně). Ani bratrovi (bydlí 20 minut cesty autem). 

Lamicka někdo to ale opravdu dělat chce, rád se cítí potřebný nebo jiné aktivity nemá. Já mám obě babičky pracující a zatímco tchýně by klidně vyzvedávala téměř denně (kdyby kluci byli ochotní ve školce spát), a to má ještě stejně stará vnoučata z druhé strany - kolikrát oběhne ty tři instituce se všemi dětmi, tak pro mamku je to ideální jednou týdně, protože má i jiné aktivity (a ségru). Tchýně moc jiné koníčky nemá.

notna to vás lituju, my už máme vybráno a snad ji koupíme zejtra, naše domacnost by brzo zmizela pod obrovskou horou špinavých hadru 

​Už jsem se taky trochu těšila na novou. Ale pak moje ekologické já bylo rádo, že to jde opravit a tak levně. Tak snad už se příští týden dočkám a vyperu doma.

andulka01myslím, že se ohledně hlídání snazi z tvé mámy "vytěžit" co nejvíc. Je to taky nejjednodušší cesta, když potřebují, aby někdo hlídal. O ona je neumí odmítnout. Já bych asi se sestrou promluvila, jestli ji nepretezuji.

notna ta naše už jednou opravovana byla, je ji asi 8 let a je dost prorezla, jak stoji ve sklepe, už to moc na opravu není 

tv tyjo to je uplne navod, jak si pokazit rodinny vztahy.

mati je svepravna, pokud chci, aby travila cas se mnou, tak nabidnu zavazny program dostatecne dopredu. nebo max to s ni probrat, jestli ji to nevycerpava a jak to vidi. ale formou dotazu.

Lilly_Kunevím, promluva se sestrou o něčem, s čím nejsem třeba v pohodě, může pokazit rodinné vztahy? 

Lilly_Ku jak muzes bez predchozi domluvy nabidnout zavazny program? A kdyz se bude Andulka chtit predem domluvit, uslysi, ze to nejde, protoze mozna bude sestra potrebovat hlidani. 

Ja se trochu divim tolika hlasum, ze vubec do toho nezasahovat... Moje mama je presne typ, co neumi rict ne, jsou situace, kde je to hlidani dost na hrane treba kvuli nemoci a vim, ze zalezi jen na me, jestli to odignoruju a prijedu, nebo navrhnu, ze tentokrat nedorazime. Zni mi to dost jako pripad andulka01. Ale taky neverim, ze by domluva neco trvale spravila... Nekdo to hlidani mozna vidi jako svoji "babickovskou" povinnost?

Suya 

Ta babičkovská povinnost ještě z naší společnosti nevymizela. Vidím to v diskusích - hlavně poslední dobou o zvyšování věku odchodu do důchodu... Ty lidi se nestyděj nadávat vládě, protože prej "stará babička už nebude mít sílu na hlídání vnoučat"!

Nikde jinde (leda tak v bývalých zemích rvhp, sto let za vopicema) by se rodina neodvážila s něčím takovým přijít. Chceš jít do práce? Druhej rodič nemůže zůstat doma?! Nestihneš vyzvednout potomka ze školky - zaplať si au pair. Nemáš školku/jesle? Zaplať si chůvu! 

Kde to jsme, aby se s chudákem prarodičem počítalo na celej trvalej úvazek! 

A postěžuju si z jinýho soudku... asi ne poprvé a asi ne naposled, na šoféry autobusů. Včera něco neuvěřitelnýho, nastoupím (na stanici u špitálu) do busu se zvonícím mobilem v ruce, sotva jsem stačila říct dvě slova... a šofér na mě začal ječet "že nehodlá poslouchat moje hovory!" Hovor proběhl krátce, protože přes ten jekot jsem pořádně neslyšela ani druhou stranu, ani to co po mně vlastně šofér chce. Ten to ovšem dorazil hulákáním, "ať se radši vrátím na operační sál zabíjet pacienty!" 

TVL!

barbucha nestezuj si na sofery, ale na sofera. Ja bych teda kolikrat na ty ukecany lidi jecela taky, ale od ridice jsem nikdy nic podobnyho nezazila. Ta posledni  veta je teda sila, melas mu rict, ze bys ho u vas rada privitala, az bude s necim skucet.

Kokoska 

No, já s nima jezdím denně, a víc jich je nesnesitelnejch než slušnejch. Nevím proč nejdou prodávat erteple, když je jejich práce tak sere.

Bavit jsem se s ním nehodlala... popsala jsem to ve stížnosti dopravnímu podniku a požaduju omluvu. Nebyla jsem u toho sama... a bylo to podle mě už značně přes čáru.

Prý to pomáhá, tak to zkusím. Žádám capáčky, aby vykoukly ze svého úkrytu a pokud se rozhodly zůstat v Rakousku, ať pošlou aspoň pohled. Už jsme obrátili celý byt, prohledali všechny tašky a kočárky

Evaeva kup novy, poradne drahy, a zarucuju ti, ze nejpozdeji do vecera ty ztracene najdes

Zuzuli stacej i levný! 
(ty starý byly pod kobercem v obejvaku)

Janulik03 - Niekedy je človek unavený, ale robíme to radi .

Presne ste vystihla moje pocity, keď sme  mali u nás prvýkrát na dva týždne  bez rodičov našich vnukov,  2.5 ročné dvojičky . Ako pomerne čerství prarodičia sme sa iba „ zaúčali “. Pretože ja si vždy , o všetkých  našich vzácnych pobytoch s  vnukmi  napíšem  ďalší diel do Rodinnej čítanky, doplnený fotkami , z nostalgie  som si vyhľadala  a dovolím si  skopírovať časť .Prepáčte sentimentálnej  babičke 

  ...... Pre tých, čo snáď ešte nemajú skúsenosti s vlastnými vnukmi, je zbytočné  popisovať, aká hektická doba to pre nás, prarodičov, bola .Ale tí z vás, ktorí si niečo podobné už odžili na vlastnej koži dobre vedia, o čom taká návšteva je. Pre nás bolo  najhoršie poznanie, že to, čo sme robili ako mladí rodičia úplne prirodzene, bez zvláštneho nasadenia, nás teraz  takmer ruinovalo. Slovo únava ani  zďaleka  nevystihuje pocit,s ktorým sme si večer líhali do postele a ráno z nej vstávali. Naši dvaja vnúčikovia  sú plní energie ,stále majú potrebu sa hrať, objavovať nové veci, priestory a činnosti. A tak – poväčšine  babička - s nimi  lietala, vymýšľala hry, čo by sa aspoň 10 minút  vydržali hrať a k tomu zvládala aj povinné jazdy v podobe  varenia, náznakov  upratovania  a likvidovania  toho, čo po sebe miláčikovia  na rôznych miestach zanechávali. Využili sme všetko, čo sa dalo: všetky  priestory v dome, terasu, záhradu, dvor, priľahlý park na ceste k prameňom, zákutia kúpeľného parku aj vzdialené  ihrisko  s  pieskoviskom a opakovane sme zašli aj na železničnú stanicu, lebo chlapci sú fascinovaní vlakmi. Urobili sme si s  nimi aj zopár výletov .

       Žiadne väčšie problémy s deťmi neboli a som si istá, že sa aj oni dobre  zabávali.  Aj keď sa občas stalo, že som ráno po noci, kedy  som opakovane vstávala  k deťom  pomyslela na to, ako by som  si ešte rada pospala, od prvého  okamihu, čo sa deti  s nepredstieranou chuťou  ku mne privinuli, bol ten pocit preč . Nie, že by zmizla  únava, ale pri tej detskej láske ju človek prestane vnímať. Po pár dňoch som ale musela okrem chlapcov /popri všetkom tom hraní tu boli aj  drobné  bratské  hádky, občasný  vzdor, občasné prezliekanie postieľok  / riešiť aj dědu.  Doteraz bol vždy  stredobodom  našej domácnosti  on, a teraz  je na druhej koľaji ? Ako k tomu príde ? Veď aj on je len človek, aj on potrebuje  pohladkať, utíšiť, potešiť -   nemôžu si predsa všetku  pozornosť babičky uzurpovať len deti, nie ?

-pardon, omylom zdvojený príspevok

Blanka pekne si si to zapísala