ježišmarjá v životě mě by nenapadlo co jsou lidi schopní řešit nebo si závidět
mám nutkání udělat si excelovskou tabulku na každé vnouče, protože co kdyby, že jo
akorát je teda pěkně blbé,že radost z dárku mnohdy vůbec nezávisí na kupní ceně,včera zabodoval bublifuk za pár kaček. Snad ta přespávačka na počet nocí je asi fakt nakonec nejlépe měřitelná
Edit: ovšem starším děláme stezku odvahy na zahradě a mladším zatím ne, takže ani to není spravedlivé chjo
Potrefenáhusa Já taky!!! 
Jinak my teď řešíme takový zvláštní výchovný problém. Muž má syna z prvního manželství, znám ho od malička a máme spolu moc pěkný vztah, ale bydlí daleko. Mladej je na VŠ a s ex muž už pár let není v kontaktu. Teď mu ale napsala dlouhej a srdceryvnej e-mail, kde si na syna stěžuje. Jako že nechal školy v prváku, upíchl se na nějakou placenou "únikovku" (což my jsme se dozvěděli asi s čtyřměsíčním zpožděním), kde je za hvězdu, nic nedělá a má samý jedničky. Doma jen sedí u PC a směje se videům na youtube, nechce na brigádu, protože nepotřebuje, má koleje, ale přitom je tam max. tři dny v týdnu a jinak zaclání doma, s ničím nepomůže, ani jídlo si neohřeje, očekává kompletní servis, je prostě totálně nepoužitelný....je toho daleko víc, ale jako nástin to stačí. Po muži chce, aby se nějak výchovně angažoval, že to jako nemůže být všechno na ní, mladýmu je 23 let.
Může mi to být celý ukradený, ale....třeba když mu bylo kolem patnácti, odmítal v kempu umývat nádobí, protože to je "ženská práce" a on to nikdy nedělal....nebo u nás asi tak v podobném věku poprvé v životě škrábal brambory. Nebo když byl čerstvě plnoletý a měl k nám jet na víkend, chtěli jsme, aby přijel vlakem (do té doby pro něj muž jezdil 200km a v neděli ho odvážel zpátky) a od ženy dostal vynadáno, jestli se jako nezbláznil....prostě o jeho totální nepoužitelnosti my doma (včetně třeba tchýně, případně kamarádů, se kterými jsme strávili dovolenou) otevřeně mluvíme už asi deset let....Jinak je to milej kluk, hodnej, takovej nerd. Na kolejích má spolubydlícího, se kterým rok bydlel, ale nikdy s ním nemluvil, jen se pozdravili. Měl problém si vzpomenout, jak se jmenuje (příjmení nezná).
Makara Že ses stavil. 
Jako směju se, ale nám děda vyplácel ,,mzdu" z prázdnin a to jsme tam.jenom.susili seno, max trhali rybíz, brácha teda I dřevo štipal od devíti let.
Jinak teda slušný panoptikum. Ty odlišnosti partnerů mi přijdou k podivu, protože já mám pocit, že jsme spolu vydrželi 30 let díky stejným podmínkám a žebříčku hodnot, který nám předali rodiče. Že jsme nad ničím dlouho nemuseli diskutovat a našli shodu hned, třeba v politice. Mít doma někoho, kdo volí odlišně, bych asi nemohla.
Garfie Tak pokud to nádobí po něm nechtěla mamka, tak v pětadvaceti nezačne, to o ženské práci ani nekomentuju. Je to stejné jak s tím zdravením, poděkováním, jestliže k tomu není vedený, těžko to začne dělat jako velký.
Garfie pamätám si, keď si o tej ženskej práci písala.
Čiže teraz zrazu má tvoj muž povolenie vychovávať už dospelého syna?
Normálne tragikomické
Dúfam, že keď bude mať moje dieťa 23, už nebudem musieť vychovne zasahovať.
letfenixa a jak by to měl jako dělat, že jo? Má se k nim nastěhovat a držet maminku, aby neposkytovala ten servis nebo jak? Taky doufám, že ve 23 letech už kluky vychovávat nebudu, ale i kdyby, tak na dálku to těžko půjde.
Dejte pokoj s výchovou dospělých klacků, mě ta výchova už unavuje v 15. Když si děti dnes oběd neuvari, budou mít hlad. Předpokládám, že to nakonec udělá mladší a starší místo toho vyfasuje nějaký úklid.
Kromě toho mám nějak pocit, že v tomto věku výchova zahrnuje akorát otevřenou náruč a široce rozprostřenou záchranou síť, aby si moc nenatloukly až budou zkoušet letet.
continuity V patnácti je na jakoukoliv výchovu pozdě. Já stejně měla pocit, že jsme byli vychovávaní spíš my, než mladej.
notna Ale ono spousta dětí je jiných než ty rodiče. Mně to třeba zajímavý vůbec nepřijde. Navíc i často v tom partnerství těch rodičů jsou ti rodiče kolikrát hrozně odlišní.I věřím, že utrapy od 711990 tam nejsou historicky v celé rodině, že to tam jde od jednoho kusu:-D
určitě to tak není vždycky. Možná to tak vnímám jen díky své zkušenosti. Ale baví mě to sledovat.
Kdyz jsme se dali dohromady s mužem, uzavíraly se v moji práci sázky, jak dlouho nám to vydrží. Nejdelší tip byl 6 měsíců.
My jsme se odstěhovali od dětí, když jim bylo 26 a 22. Jako první samostatný čin bez dozoru a že jim do toho nikdo nemluvil, si pořídili štěně :)
Kokoska To mi přijde hodně rozumný ale. Vždyť to je předstupeň dítěte.
Kokoska Muž bydlel sám se ségrou od 20, ségra bylo 18. Nemám pocit, že by se to projevilo nějak pozitivně, oni zapomněli totiž to štěně:D.
Karjajá jsem se v 18 odstěhovala na kolej, stejně moje ségra a žádné negativní následky to na nás nezanechalo.
Kan jo, jako předstupeň vnoučat mi strkali psa, když někam jeli. Pak se syn oženil, snacha porodila, slezl jí v zimě nehet na noze, takže neobula žádné boty, a kdo jezdil venčit psa, když byl mladý pán v práci a dcera ve škole? Ale jo, taky se to dá brát jako hlídání, dítě nebo štěně, je to skoro jedno.
Karja chyba, velká chyba!
continuity já jsem taky vypadla z domu po maturitě a jsem za to ráda. Domů jsem teda jezdila dost často, ale přece jen se člověk učí být zodpovědný sám za sebe.
continuity No jasně, to byla jako recnicka, že jim asi chybělo to štěně. rozhodně nejsem zastánce nestěhování se na kolej:D. Naopak! Oni se teda taky stěhovali na kolej a domu jezdili jako k sobě domů, kde bydleli už jen spolu sami 2.
711990 teprve docitam, ale mam bradu az dole. Ja si asi aferu s tehotenstvim nepamatuju, ale tvuj bratr je jinak v poradku? Nebo je doma bit, se bojim skoro zeptat, ta tva svagrova je teda pripad....Asi obejmu jak tchyni, tak svagra a oni by meli obejmout me, jak jsme se nasli normalni lidi. Lehce asocialni jsou jen muj muz a jeho sestra, ale to se jeste da
Karja samozrejme by tam deti nešli. Teraz na L. narodeninovej oslave mu druhá babka, ktorá ho vidí raz za polroka, povedala, že či by ku nej na týždeň nešiel!
Ja neviem, čo ti starí rodičia sú takí urputni na to prespavanie vnúčat. Hlavne na modrom koniku to stále čítam.
u nás taky tak. Jedni prarodiče viděli dceru za 7 let tak 4x. Telefonický kontakt 1x ročně na vlastní narozeniny. Pokud teda neposlou sms. Když má narozeniny A, tak si B k telefonu nevyžádaji, resp se na toho druhého ani nezeptají. Možná mají info nebo fotky od muže. Já už je přestala posílat, protože skoro nikdy nepřišla žádná odezva.
A letos najednou že by mohli přijet o prázdninách na týden. Děti samozřejmě že jedině, pokud tam budu s nima. Což jsem řekla, že ne. Manžel sice napřed řekl, že tam prostě pojedou a basta, pak to naštěstí zapadlo.
U nás to je taky vtipne s prarodici. Tchán a tchyně mají necelou triletou dceru relativne casto, teď ji vzali na týden do Alp. Podotýkám,protože chtějí, já to po nich nechci,to bych si v zivote nedovolila. My rodiče dceru prakticky nevidaji. Píšou si ale pomalu excelovske tabulky, jak často je u tchánu a pořád vzdychaji, jak ji málo vidaji, jak je na ně málo zvyklá. Když máti na to řeknu,že ji nic nebrání si ji vzít častěji, tak mi odpoví, ať nejsem jizliva a ironicka. Oba jsou ti nejvíce zaneprazneni důchodci, můj otec tedy full pracuje protože práce pro něj byla vždy priorita. Tak mi vždy vycte, ať to nějak časově výmyslim, kdy u nich dcerka může být,protože už do konce září má pracovně plně všechny víkendy. Když ho slovně popichnu,ať tedy jde do důchodu a nepracuje,tak se začne vztekat,že on se cítí mlád a do důchodu se rozhodne nechystá. Tak jaké to má řešení...
Cloumaji se mnou emoce jen to tady píšu, pardon. Pořád si říkám, co teda dělám blbe, ale prostě mám dojem, že fakt nic. S nimi nebyla nikdy kloudna diskuze, leta sem poslouchala řeči, kdy budou mít vnouče (když netušili,že to nejde) a když ho mají,tak hrají hrozný zájem (slovně) a skutek utek a ještě žárlí na tchany.
Ani nevíte jak je mi to líto a nic s tím zjevně nenadelam. Já jim v ničem vážně nebráním.
Tabea ako, mne to hlava neberie. Teraz teda budem čerpať z modrého koníka. Babky si pýtajú aj kojene bábätká do roka. Akoby to bola nejaká meta v živote starých rodičov- vnúčatá u nás prespavaju. Alebo minule tam bolo, nech prídu 2 deti, predškolský vek, na týždeň k starým rodičom, lebo oni sa nudia. Ale keď tam sú, počas dňa, hlavný bod programu je telka celý deň pustena, na záhrade byť nemôžu, lebo by tam spravili niečo, čo nesmú, atď, atď. Takže hoci sú u starých rodičov, venovať sa im musia starí rodičia.
L. trpel na nočný des do 5 rokov, poobede spaval do 6 a štvrť roka a z tohto denného spánku sa budil so strasnym plačom, ktorý trval kľudne rovnako dlho ako dlho spal. No čo by s ním tie staré mamy robili?
