Malvin já byla taky na intru, z pěti tříd v prváku na střední jsme byly na intru jen tři, tři holky, naše škola žádný neněla, takže nás upíchli na intr jiné školy spolu na pokoj. My tři se setkáváme dodnes, shodou okolností jsme všechny tři v Praze (střední škola byla v Olomouci). Neznal se nikdo s nikým. Mně tohle nevadí, nemám problém se seznamovat, v kolektivu jsem byla vždycky oblíbená a v podstatě s každým jsem našla společnou řeč. Ale třeba výlety, lyžáky, tábory a tak mě vůbec nebavily, mně stačí s těmi lidmi být (stejně jako teď v práci) těch osm, devět hodin, ale pak už jich mám plné zuby a chci si dělat svoje, nebo nedělat nic... Organizované dlouhodobé akce, teambuldingy, společné hry a soutěže - to je odjakživa moje verze pekla. 

Pinot Noir na teambulding jsem jela jen, když byl povinný. Na služební cesty jediné se samostatným pokojem. A samo, že v tech 15 se mi na ten adapťak nechtělo. Jeli jsme hned ten první den, kdy jsem znala jménem jen svou spolubydlící z pokoje, ale zpětně si myslím, že to kolektivu prospělo. Zajišťovali ho pro nás studenti rekreologie z Olomouce, kteří si tak v praxi mohli vyzkoušet, co je učí.

Nejlepší je, když tě na teambuildingu "školí" lidí bez praxe. To byl slušný bizar. 

continuity evakuace, tomu rikam adaptak hlavne, ze budou v poradku. Tvoje rozhodnuti dite poslat naprosto chapu, to seznameni na zacatku se spatne dohani. 

Malvin tak samozřejmě, že to kolektivu prospěje, jsou na to výzkumy. Kdyby ne, těžko si představuji, proč by to ty firmy dělali, protože to stojí dost peněz a k tomu ještě výpadek z práce.

Moji podřízení se teda nějakého výjezdu aktivně domáhají a musela jsem to pro ně speciálně domluvit. naštěstí v Rakousku se tem osobním vztahům věnuje velká pozornost, rozpočet na to je, takže tamní šéf se vlastně potěšil, že je do Vídně před Vánocemi vyvezu já a oni nebudou kvůli tomu muset do Prahy. 

Jen mi kladl na srdce,ať dám vědět brzo, aby mohli rezervovat dobrou restauraci. 

Pinot Noir barbucha ale tak třeba zub se taky dá vrtat bez umrtvení, ale lidi si to dávají. Co si vybavuju, bylo dobrý, že jsme si rychleji zapamatovali jména, hned spolu něco dělali venku a byl to takovej "boost" pro vznik kolektivu. Teambuilding je něco trochu jinýho imho, zájmy a kamarády můžeš mít spíš jinde než v práci, ale ve školním věku si většina lidí dělá kamarády ve škole...?

Takže dítko se evakuuje. Zpět do Prahy. 

Možná i dobře, třeba bude paní ředitelka příště predvidavejsi. 

​a to se vyplatí ne. Dojeli tam, viděli Otavu na trojce a zase jeli domů.

Paní ředitelka je skutečně divná. 

Aranel navíc se mozek líp učí v prostředí, kde se cítí dobře.

Dneska na ty adapťáky často jezdí nějaký ten školní psycholog nebo preventista, to těm dětem taky dá víc než, když je to jako škola v přírodě. Zároveň si myslím, že není nutné nikam jezdit, určitě se to dá zvládnout i ve škole, ale jaksi ne při biflování římských císařů nebo počítání rovnic

Pinot Noir jak je u vašich?

Aranel 

Tak ve třídě není sto lidí, aby ses jména musela učit tejden, zvlášť když se vidíte denně při vyučování. Nevim no, já to řadím k takovejm násilnejm, umělejm snahám... jakože odteď budeme všichni kámoši/všichni kolegové si budem tykat... a freneticky se bavit při hrátkách, vhodnejch tak pro pomocnou školu nebo ústav alzheimerů (mimochodem ty činnosti v domovech seniorů mi to připomínaj taky, poslech dechovky, dětský recitace a kolektivní ruční práce incl.). To radši držet pár facek

barbucha my jsme hráli takové ty klasické "hry" typu komu z deseti lidí transplantuješ ledvinu, když každý z nich je v něčem dobrý i špatný člověk... Člověk zjistil, jak ostatní uvažují, museli jsme argumentovat, dohodnout se. O naučení jmen úplně nejde, na to ti stačí tři přestávky.

Aranelpro mě je ale právě adapťák ekvivalent toho vrtání bez umrtvení

Černá kočka my jsme u Svitavy, nejsme přímo v Brně, ale kousek nad Brnem

Tabea tuhle v pohodě, kritická bude neděle večer a noc na pondělí, podle předpovědí

Torrah držím palce dál. I všem ostatním. 

Takže dítko se evakuuje. Zpět do Prahy. 

Možná i dobře, třeba bude paní ředitelka příště predvidavejsi. 

​to šlo rychle. Ale zážitek to bude, hlavně když budou všichni v pořádku doma.

My jsme to na střední taky měli, už před víc než 15 lety, i když u nás to byla trochu specifická situace - polovina třídy jsme byli spolužáci už předtím a už pár let jsme se znali. Ale měli jsme hodně úkolů tak, že jsme se dělili na dva týmy, a na všechny jsme se dělili pořád stejně (jedna 10lůžková chatka + 5 kluků, druhá 10lůžková chatka + 5 kluků) a prvních pár měsíců to lehce ovlivnilo, kdo byl s kým v partě. Ale během těch 4 let se to stejně namíchalo zase jinak.

Teambuildingy mám ráda, ale u nás to často dopadá tak, že se lidi moc nechtějí bavit s lidmi z jiných týmů a stejně se baví pořád ty stejné party dokolečka

Evaeva zatím dobré. U těch podhůří se to nedá moc odhadnout, tam to není široký tok, co by nějak stoupal, tam se najednou přivalí voda, často odjinud, než normálně teče. Z těch polí to tak před pár lety taky bylo, nic nic a najednou se pod dveřmi začalo do chodby valit bahno.

V 97. v těch opravdu horských obcích projela normálně vlna, tehdy úplně bez varování. Měli jsme to tehdy v přímém přenosu, po několika dnech dešťů jsme zabalili pobyt na lovecké chatě (chata bez elektřiny, tehdy bez mobilů, jakýchkoliv zpráv) a cestou padaly stromy, utopili jsme elektroniku v autě, regulérně jsme se báli o život a po příjezdu do civilizace jsme viděli tu spoušť, utržené kusy domů, převrácená auta... A v rádiu teprve běželo, že v Olomouci stoupá hladina Moravy a možná budou povodně...

Pinot Noir tak to je dobře. Snad to tentokrát nebude taková hrůza.

Evaeva rodina je optimistická, mají nějaké zkušenosti, takže věřím, že to bude dobré.