Neuvěříte co se mi stalo a jak blbá jsem. Včera v noci jsme odlétali na týden (na podzimní prázdniny) do Vietnamu. Strašně jsem se těšila, je to můj dávný sen. A co se ukázalo těsně před vstupem do letadla? Že jsem udělala překlep a syn má na vízu "jiné" křestní jméno než v pasu (který jsem ovšem musela pro udělení víza pochopitelně ofotit). Takže nás nepustili do letadla, doporučili nám požádat o nové vízum a chytnout jiné letadlo na cestu tam, což jsme hned udělali, ale pak mi došlo, že vyřízení trvá 3 pracovní dny a když se v sobotu vracíme, tak to jaksi je úplně k ničemu. Domů jsme přijeli ve čtyři ráno, totálně vyřízení a já mám depresi. Žádné ubytování ani letenka už nejdou zrušit, prázdniny začinají a já mám po snu. Aspoň nás ven vyvedli pěkně zadem a zázemím, což byl aspoň trochu zážitek.
Předcházela tomu anabáze s dceřinou pobytovou kartou, protože u pasové kontroly se ukázalo, že je prošlá (ve chvíli kdy muž a syn už byli uvnitř), takže já s mojí téměř nulovou japonštinou jsem se asi deset minut dohadovala s úředníky, nakonec jsme dostaly výjímku a požádali o dočasné prodloužení ve speciálním vchodu pro diplomaty a pesonál, musely jsme ovšem ven koupit kolek v úplně jiném patře, proběhnout v protisměru skenery (opět cestou pro diplomaty, haha) se speciální povolenkou, na místě zjistily, že platit se dá jen v hotovosti, takže hledat automat na výběr, celou cestu v poklusu, protože půl hodina do odletu, nad námi last call, muž na druhé straně bariéry nervoźní, vyplnit dva papíry, vítej japonská byrokracie.....a pak tohle.
Asi nám to nebylo sousezno, ale zabolí to a v noci jsem fakt plakala. :-(
.
