DruI chápu. Samozřejmě jsem si říkala, že to může být bůhví kdo, ve škole si moc nevydělá. Ale doufám, že je to nějaká sympatická paní (je to žena, to vím) na svém místě. Ségra má občas takové stavy, že jsem jí přes mamku na tu možnost upozorňovala.

Evaeva Mně na naší škole bylo sympatické na dni otevřených dveří, že nám při prezentaci školy zástupkyně vyprávěla i o školním poradenském pracovišti a jak se snaží s psychickou pohodou dětí pracovat. A teda třeba naše výchovná poradkyně mi sympatická je. On možná ani ten psycholog nebude tak strašný, ale já ho holt znám ze schůzí společenství vlastníků, kde se teda pravidelně projevuje jako debil, no.

DruI Oni si ti odborníci potřebují taky někde odfouknout a být sami za sebe, nikdo není svatý 24/7.

Myslíte, že někdo to jde, aby psychiatr, psycholog mohl pracovat s dítětem bez souhlasu rodičů? Bych čekala, že v žádné civilizované zemi to nepůjde. Že je potřeba toho rodiče nějaký právními nástroji omezit, když on nejedná ve prospěch rodiče.

Luna Je skvělé, že jsi si všimla změny chování. A obdivuji i slečnu, že se svěřila. Asi máš velkou důvěrů žáků. To je hrozně hezký. Znám bohužel případy, kdy se slečny sebepoškozovaly tak, aby to nebylo vidět, poznat a přišlo se na to jen náhodou.

notna no to je jasne, ze pokud ma dite problem je treba pracovat s celou rodinou, ale predpokladala bych ze dite se na psychologa muze obratit primo, probrat s nim svoje problemy (treba i opakovane) a domluvit se, jestli by bylo fajn prizvat rodice a resit to spolecne, nebo spis to predat policii napr. 

nenapadlo me, ze kdyz ma dite potize a ve skole je dostupny psycholog, tak si musi prvne donest potvrzeni od rodicu ze k nemu muze chodit. pac s ucitelkou taky muze mluvit bez dovoleni:-P

viktorka_od splavu Nemusí si prvně donést potvrzení. To tu přece nepadlo. Až když se s dítětem dál pracuje. A teda předpokládám, nebo doufám, že psycholog je schopen rozpoznat, že rodiče nespolupracují a přizvat tam sociální síly a postupovat nějak tak, aby se dítěti pomoci dostalo.

Na druhou stranu bych byla velmi nerada, kdyby dítě docházelo pravidelně k psychologovi a já o tom neměla tušení.

Jitka77 Jasně, ale holt když si s někým lidsky nesedneš, tak je skoro jedno, jaký je odborník, protože k němu stejně nedokážeš cítit důvěru.

viktorka_od splavu Já s tebou souhlasím, že by děti měli mít kam se obrátit i bez vědomí rodičů, když je to třeba. Ale zase na druhou stranu bych nerada, aby jim mohl valit klíny do hlavy kde kdo bez mého vědomí. Správné řešení neznám.

Tyjo, tak si říkám, jaké že bylo přesné znění informovaného souhlasu, co jsem podepisovala na začátku školního roku, myslím, že tam byla zaškrtávací část, že dítě může samo navštívit psycholožku bez mého, ale čeho, dalšího souhlasu? Vědomí? Přítomnosti? Moc jsem tuhle pasáž neřešila, přiznávám, u nás je dohromady MŠ a ZŠ a dokumentace je totožná, tak mi to přišlo spíš pro ty děti ze základky. Ale připadalo mi to právě dobré, že když má dítě potíže, není tam ještě ta "bariéra" rodiče, se kterým by to třeba nechtělo (hned nebo taky) řešit. 
edit: Teď to možná zní, že bych se na tom řešení nechtěla jako rodič podílet, ale naopak, právě mi tehdy u toho čtení vytanula na mysli puberťáčka, co ji trápí něco, s čím se snáz svěří někomu cizímu než třeba matce. 

Nezaznamenaly jste nedávno tu smutnou kauzu? Tam se právě, ale myslím, že už byla dospělá, že jí bylo 18let, studentka střední školy zabila, byla v kontaktu se školní psycholožkou a sháněly společně a neuspěšně bohužel, psychologa/psychiatra a ta matka o tom vůbec netušila, ani o jejích duševních problémech ani o tom, že kontaktuje nějaká pracoviště. A bylo to hrozzně smutné. na druhou stranu si myslím, že by mladiství mohli mít nějakou jistotu soukromí v těchto věcech. Bohužel znám dvě školní psycholožky a přijde mi, že obě dvě informace dost vynáší...jedna teda zcela rodičům, od A-Z co se děje na schůzce a druhá dost učitelskýmu sboru, nejen třídní učitelce. 

Já bych teda byla radši, kdyby moje dítě psychologa v případě potřeby vyhledalo a navštěvovalo, i za cenu toho, že se to nedozvím. Samozřejmě bych byla radši, kdyby se mi svěřilo, ale k tomu by třeba došlo ve spolupráci s tím odborníkem po pár sezeních.

Karja já mám pocit, že ta matka věděla, že psychoga navštěvuje, ale nevěděla, jak je to vážné a že někoho dalšího hledají. Byl to teda hodně smutný příběh.

Já bych teda byla radši, kdyby moje dítě psychologa v případě potřeby vyhledalo a navštěvovalo, i za cenu toho, že se to nedozvím. Samozřejmě bych byla radši, kdyby se mi svěřilo, ale k tomu by třeba došlo ve spolupráci s tím odborníkem po pár sezeních.

​Souhlasím.

whiskas

whiskas Máš to těžký....

Luna To je hezký, že se ti svěřila. Jinak je to jako přes kopírák nejlepší kamarádka (česká) mojí dcery....

A taky jsem myslela, že se školním psychologem dítě může mluvit, jak je mu libo. 

 Denní rituály s hledáním čehokoli, přehazováním věcí, obviňováním, že jsem jí to a ono schovala. Nevím,co s tím. 

​Nic. Nevšímej si toho. Buď je to jen blbá reakce kvůli životním změnám (ovdovění), nebo začínající stařecká demence. Tohle obviňování je pro takový seniory typický - prostě si z toho nic nedělej, to není nic proti tobě osobně. Kdyby tam přišel někdo jinej, slízne to taky Ale že je to k vzteku, je jasný, zažil to snad skoro každej...

Evaeva Pinot NoirJá si moc nedovedu představit nechat dítě docházet k psychologovi bez dohledu nějakého zákonného zástupce. Nemusím to být jako rodič já, pokud by v tom bylo nějaké riziko, klidně sociálka nebo někdo další. Ale nechat to jen dítě-psycholog, to mi přijde nereálný. Vždyť to dítě ani není schopno vyhodnotit, pokud by ten psycholog nejednal v jeho zájmu. Podle mě tam v zájmu dítěte měl ten zákonný zástupce být vždycky. Nemusí to být rodič.

whiskas Tak aspon ze ty oci. S tim ostatnim asi uplne sama  nic neudelaas,  bez maminciny spluprace. Ze by se aspon  nechala vysetrit a brala nejake leky. Mam obavy, ze uz ten jeji stav uplne vylecitelny nebude, ale aspon by se to trochu zpomalilo. To obvinovani nejblizsich je dost caste, bohuzel jeden z priznaku.

notna ale pokud rodič není nějak omezený na svých právech, jiného zákonného zástupce dítě nemá. To bych ještě pochopila, kdyby tam musel být ještě někdo, metodik prevence nebo někdo z ospodu třeba. Mluvím teda o školním psychologovi.

Evaeva Já bych právě předpokládala, že pokud se jedná o situaci, kdy je ten rodič pro dítě nějaký způsobem ohrožující, že to ten psycholog vyhodnotí a koná v tom směru, aby to získalo ochranu od někoho jiného. Ale možná jsem v tomto opravdu naivní. Ale představa, že dítě může samo docházet k psychologovi, aniž by se to rodič musel dovědět, mi nepřijde šťastná.

Jinak samozřejmě bych byla ráda, pokud by moje dítě bylo natolik uvědomělé a vyhledalo psychickou pomoc i samo. Umělo si o takovou pomoc říct. Ale i kvůli řešení bych byla ráda, abych to věděla. V těch nešťastných případech bych očekávala, že toho rodiče nahradí někdo jiný, kdo bude jednat v zájmu dítěte.