whiskas Máš to fakt těžký, nedej si namluvit, že to někdo zvládá sám, podle mě to vůbec nejde. Měli jsme tohle s tchánem, a jak Alzheimer postupoval, bylo to čím dál složitější. Nejaktivnější byl bohužel taky v noci a ta péče vyžadovala dva lidi (v důchodu), kdy vždy jeden hlídal a druhý se snažil doma něco udělat, a hlavně se vyspat. V jednom člověku to nejsi schopná doma dlouhodobě zvládnout, i kdyby ses rozkrájela a byla doma, a ty navíc musíš chodit do práce.
Moc ti držím palce, aby se ti co nejdřív podařilo najít nějaký rozumný zařízení.

Kokoska Tak ono to mělo určitý vývoj, podle zdravotního stavu seniorů. Dokud chodili, tak jsem je zvládla odvést k lékařům sama, později už PL jezdila na návštěvy + sestra na převazy a jiná ošetření. Charita omezeně, prakticky jen na rady a zapůjčení antidekubitní matrace. Jejich dům se musel uzpůsobit, všude madla. Polohovací postel jsme měli pouze jednu a až na poslední chvilku, tu jsme koupili po repasu od nějaké firmy, stejně tak i invalidní vozík. Úřady v pohodě. Ale určitě jsme s mámou nebyly obětí nějaké šílené propagandy. 

dzizisketa no prave. Dostali tak vejminek a tam jidlo, na vic nebyl cas ani energie.  Neni to tak davno, kdy ani male deti nebyly brany moc vazne, kdyz se jich velka cast nedozila dospelosti. Emocni angazovanost v peci o nejslabsi je zalezitost posledni doby. a ted co s tim? 

Jos 

V téhle oblasti by pomohlo zkrácení pracovního týdne, zavedení nepodmíněného příjmu apod., čím by se uvolnil prostor jak pro samotné přímé pečující, tak pro dobrovolníky; dále ocenění péče na politické úrovni zvýšením příspěvků na péči a podpoře nestátních terénním služeb... jooo jsem naivní, ale pokud chceme nějaký společenský smír a zároveň třeba i více narozených dětí, není jiná cesta než oprvavdové veřejnéuznání péče formální i neformální jako úhelného kamene společnosti.

Jos ja si naopak myslim, ze by bylo potreba zrizovat vic zarizeni, ktera by se postarala, a patricne ohodnotit lidi v nich pracujici. Utopie, ale prece neni mozne to svalit na rodinu. Rozhodne ne za soucasnych podminek.

Kokoska jenze tech lidi s potrebou pece bude radove vic. A i kdyz personal adekvatne zaplatime (asi tez utopie), neni to zamestnani, co by lidi zrovna lakalo. Muselo by se do toho vazne slapnout dzizisketa , ale zadne soucasne kroky tomu moc nenapomahaji. Zcela uprimne v nasem okresu mame dve nemocnicini LDN a aby byli aspon lekari, maji povinnost tam po mesici chodit nejmladsi lekari, kteri tzv koleckuji. O praci trvalou tam stoji jen ti skalni a tezko nekoho budeme nutit ze. (A na lekarich to tam navic tolik nestoji, spis na tech strednacich a osetrovatelich). Ja zkratka ten budouci vyvoj vidim spis pesimisticky a ocekavam vyrazne zhorseni dostupnosti adekvatnich zatizeni. 

dzizisketa Při čtení tohoto příspěvku se mi vybavil proslov JD Vance nebo některého jiného potentáta z této party ve smyslu, že Evropa rozežraností neví coby, že se veze za peníze USA, že Američan mnohem víc pracuje, aby si zajistil slušný život. Částečně má asi pravdu, náš sociální systém je, i když se to někomu nemusí zdát, velmi štědrý. V Americe jsem nebyla, ale asi je všeobecně známo, že žádná placená mateřská dovolená, mizerné veřejné zdravotní pojištění atd.
Akorát jsem zvědavá, jak se s tím popasují naši populisti, kteří mají reálné šance po volbách vládnout, kteří na jedné straně obdivují Trumpa a na druhé straně slibují všechno všem. Bude ještě sranda.

a co ti roboti, to by nebylo řešení? už uměj i hrát fotbal, tancovat... tak by možná v budoucnosti mohli i přebalovat, nakrmit...

RoSa nevim, ja co sjem doted videla uvahy, tak tam prave bylo, ze zrovna ta pecovatelska prace zustane na lidech jeste hdone dlouho

Řvousenka a jak je to teda v americe ve stari?

ja jsem videla jen v anglii, ze je obvykle prodat svou nemovitost, kterou clovek zrovna dosplacel a presunout se do pecovatelskeho domova a tam zit za ty utrzene penize, takze deti se nestaraji a ani nic nededi

Ja se v teto souvislosti (problemy s dlouhodobou peci) trochu bojim domyslet, jake tlaky by prineslo zlegalizovani euthanazie. 

Jos Kokoska Taky mi přijde, že hrubě podfinancovaná je i ta domácí péče, která přitom může pomoct hrozně moc.

Taková úvaha. Pokud přesuneme péči z nějakých centralizovaných zařízení, kde jedna sestra obstarává několik pacientů, do rodiny, kdy na jednoho nrmohouciho potřebujeme minimálně dva lidi + nějakou zdravotní službu docházející. Kdyby se péče o ty nemohoucí přesunula na rodiny, ty lidi (a jejich příspěvky) budou chybět jinde. Protože potomci těch, co celodenní péči potřebuji, zhusta ještě chodí na full time do práce a k tomu mají často na krku nezletilé deti. 

Už dnes nemáme volnou pracovní sílu. za 10-15 let až půjde moje generace do duchodu to bude brutální propad práceschopného obyvatelstva a představa, že značnou část těch zdrojů hodíme do péče o rodiče... No úplně mi to nevychází a nevychází to ani tomu statu, který předpokládá, že se ten nárůst úsilí v rodinách nějak vstřebá aniž by se do toho musel vložit. A ono to jaksi nefunguje. 

Řvousenka a jak je to teda v americe ve stari?

ja jsem videla jen v anglii, ze je obvykle prodat svou nemovitost, kterou clovek zrovna dosplacel a presunout se do pecovatelskeho domova a tam zit za ty utrzene penize, takze deti se nestaraji a ani nic nededi

​Mě to přijde úplně korektní řešení. Znám několik lidí,co to takto udělali na slovensku. Tam byla motivace, že neměli děti, ale třeba já opravdu nepotřebuji v 60 zdědit další nemovitost, většinou zralou na rekonstrukci 

RoSa viděla jsem nějaké video z Japonska, kde takové roboty vyvíjejí.

continuity jo, mne taky, ale asi to musis udelat celkem brzo, protoze pozdeji je asi tezke si priznat, ze uz clovek neni sobestacny a ze to ani nemuze chtit po detech

baltik No já myslím, že u nás je dost problém v tom, že lidi se nechtějí stěhovat z míst, kde žili většinu života. Mám dojem, že jinde jsou v tomhle mnohem flexibilnější. Ale jinak mi to přijde jako ideální řešení i pro ty potenciální dědice, protože kvůli péči o rodiče by stejně měli snížený příjem a zvýšené výdaje a ono se to nakonec s tím potenciálním dědictvím vyrovná.

continuity tak ja s tebou souhlasim. Ale zaroven si myslim, ze ty lidi nebude kam dat. Kdyz nejsou mista ted? Nejaka zarizeni sice vznikaji, ale jsou vetsinou soukroma a nakladna. Tam budou spadat lide, co si tzv usetri nebo prodaji ten dum, jak pisete vyse. Ale ti co se na stari nezajisti? Rodinu nikdo nutit nemuze, ono jak pises, ti lide chodi do prace, plus se rodi deti stale pozdeji. Takze tezko si k malym detem vezmes do pece lezaka....

A jak je to treba v USA se skupinou napr. neojistenych a nizkoprijmovych, ale i s beznou stredni tridou (staci prijit o praci a tim i o pojisteni ze dne na den), nevim uz vubec. Jestli proste umiraji nekde pozapomenuti vsemi? Navic lidi jsou vim dal tim tlustsi, coz sice zkracuje jejich dozivani, ale zase konci v zavislem stavu o mnoho drive nez jejich stihli vrstevnici. 

baltik říkám, znám takové lidi, je to možná těžké, rozhodně ne nemožné a rozhodně by to bylo lehčí, kdyby se to společensky normalizovalo. Souhlasím s tím,  že řeči, že to zvládne každý, stačí jen trochu chtít, jsou dost vydírání. 

Ségra přesně tohle domlouvá s našima a jde to. Máma doopatrovala otce napůl se švagrem, oba v důchodu. Trvalo to tři roky, co byl v podstatě ležák a nikam jim neutikal a oba to dost odnesli. Takže i tom n co ví. 

Tchýně si vzala domu akorát mámu těsně před smrtí, jinak měla jen soběstačného tchána. Pak byl v domově, její tchyne umřela v LDN. Zároveň myslí si, že je princezna a je naší povinností ji doopatrovat. To bude ještě těžké, hlavně proto, že nezvládne mluvit s mužem deset minut, aniž by ho cíleně nasrala. Naposled, když tady byla na kafi (na které se mimochodem vnutila), odcházela se slovy: Chováš se jak Bolševik a vůbec jsem sem neměla chodit! Říká, že když by se k ní stěhoval, tak se tam rovnou uchlastá.  A já tomu celkem věřím. 

Jos je to zoufaly. Jedine snad nejaka soukroma zarizeni, ale to pak aby clovek prodal ten barak nebo ledvinu. My teda sporime a investujem s vedomim, ze se to prave nekdy muze hodit i pro tyhle pripady. Kdyz vim, kolik platila mama a zrovna se to jeste zvedalo, kdyz zemrela. Tak doufam, ze nam deti jednou najdou neco slusneho, pokud mozno bych jim nerada zustala na krku.