viktorka_od splavu tak já si pak taky zvykla, ale síla zvyku to je prostě. Nám v ulici odstranili retardér, asi před půl rokem a já na tom místě brzdím pořád a ne a ne se to odnaučit.

Marbuša Díky!...a taky přeju, ať to jde lépe a lépe.

Já motivaci mám, protože se situace změnila tak, že prostě nemám na výběr. Zatím jsem nevynechala déle, než dva dny po sobě, ale pořád je to pro mne velký stres. I když pokroky vidím v samotné jízdě, v tom pocitu při ní bohužel ne.

Marbuša Jezdit je potřeba, samozřejmě. Ale jen "prostě jezdit" fakt nestačí.

tarra Přesně, přesně. Úplně v tomhle nesouhlasím s Raduza , já jsem toho vlastně nenajezdila úplně málo, ale pořád jsem stejně v háji (a už jsem zase třeba rok a půl nejela). Třeba se zlepším v plynulosti řazení, rozjezdu nebo tak, ale ten strach neslábne.

Potvrzuju teda Potrefenáhusaa automat - když jsem neřešila řazení a mohla se soustředit naprosto jenom na silnici, bylo to lepší. A ten profil vyjezdi.se sleduju, třeba až jednou... Fakt na mě ten kluk působí uklidňujícím dojmem už jenom z Instagramu takový to "neřešte, jestli se ošoupává spojka, je to JENOM AUTO a důležitá je vaše pohoda při řízení". 

Aranelano, s manuálem se mi mnohem lépe řídí. I když to člověku nepřijde, to řazení bere část pozornosti.

Aranel mno asi zalezi co tim "ne malo" kdo mysli:-) ja se v 18 nebala vubec, az jsem pobrala nejaky rozum tak uz jo a moc. s velkym strachem jsem jezdila roky. roky denne. dnes se vetsinou nebojim, ale treba na dalnici porad, protoze tam jde proste o zivot, to je prirozeny.

Aranel Je fakt výbornej. Ale má vyprodáno dlouho dopředu.

Marbuša Já bych ti skoro i doporučila samolepku začátečníka, ono to některý držitele řp trošku zabrzdí a drží si odstup. Strach ani tak nevadí, ale sebejistota a rozhodnost je dost důležitá. 

Aničko, to je mi tak moc líto! A rázem jsou naše denní starosti prkotiny...

​To jsem si taky říkala, řeším takový blbosti kolikrát... Je mi jí moc líto.

tarra Jsi na dobré cestě Pro pobavení všech: Když jsem měla ve 27 letech čerstvý řidičák, muž mě poslal do sklenářství vyzvednout okno (z Libně do Kobylis!). No tak jsem tam nejdřív dojela tramvají s malým synem za ruku se podívat, jak se tam dá zaparkovat před tím sklenářstvím a pak se vrátila domů pro auto. A když jsem jezdila se synem do Motola, nechala jsem auto na Petynce a dojela autobusem k nemocnici

Kan Jo jo, hlavně když budu vozit v kufru psa. Nejradši bych dala samolepku jak kráva přes celej kufr, aby se vůbec nepřibližovali!

Kan Marbuša samolepku Z taky doporučuji. Nalepila jsem ji nedávno na auto kvůli dceři s čerstvým ridicakem a od té doby pozuruji jistou rezervovanost  nekterych aut i když jedu sama.

Marbuša Ale takhle nás začínalo hrozně moc, jenom nám bylo prostě těch 18, a v těch 18 to tak nevyzní jako pak kolem 30. Taky jsem jezdila na brigádu a auto nechávala kilometr od místa, protože tam byl provoz a blbě se mi parkovalo. A s tím parkingem to dělám dodnes, radši si zaparkuju v klidu a pak pěkně dojdu.-). 

letolet Já jsem v pozoru i za autoškolou.

Na druhou stranu, co delaj některý řidiči, aby předjeli autoškolu...

Potrefenáhusa přesně! Já si pamatuju jednu takovou situaci na světlech, kdy jsem se nerozjížděla dostatečně rychle. A ten můj normálně klidný instruktor se mi opřel do klaksonu a ještě na něj zařval pár nadávek

Potrefenáhusa to potvrzuju. Manzel si zrovna dela kondicky, ridicak ma sice roky, ale neridi. Tak to ted chtel konecne prolomit a zacit. A kdyz vypravi, jak mu chpiplo auto s napisy autoskola kolem dokola na krizovatce, kdyz se chtel rozjet na zelenou, a auto za nim na nej celou dobu troubilo a pak ho v te krizovatce myskou predjelo, tak fakt nechapu.

Marbuša hlavně teď už si jde místo k parkování většinou vybrat předem z mapy a každé odbočení na trase si předem pohodlně na pár kliknutí prohlédnout na Google street view . Dělám to vždycky, protože se předem dost bojím, v autě teda pak už naštěstí ne.

Já jsem taky začala řídit po letech loni něco před čtyřicítkou a taky jsem si napřed vzala kondičky, v nějaké noname místní autoškole a bylo to rozhodně fajn. Ta jistota, že ten vedle mě má taky pedály! Manžel je teda spíš nervák, takže s ním by to nešlo i tak, ale asi bych se bála, i kdyby byl ztělesněním klidu, protože s tou situací prostě sám nic udělat nemůže.

Fajn taky bylo, že jsem si mohla říct, co chci trénovat. Neuměla jsem třeba najíždět na dálnice, takže poslední hodinu jsme se motali kolem Chodova a vyzkoušela jsem si to asi 10x. Na to je Praha super. Instruktor říkal, že až se trochu vyjezdim, ať se zase ozvu, že mě vezme i do provozu do centra mezi tramvaje, ale zatím si tak nějak vystačím s okruhy a na místních hlavních .

No tak jsem tam nejdřív dojela tramvají s malým synem za ruku se podívat, jak se tam dá zaparkovat před tím sklenářstvím a pak se vrátila domů pro auto.

​Já když mám někam poprvé jet, tak si taky zkoumám na mapách podle leteckých snímků a street view, jaká je tam situace s parkováním A to, že jsem zaparkovala o kus dál, a šla si situaci prohlídnout pěšky, jsem už taky udělala

Anema To mi připomnělo moji poslední jízdu s Petrem z vyjezdi.se, vyjeli jsme od nás z vesnice do Prahy, jen mi říkal, kudy mám jet a najednou koukám, že jsem mezi tramvajemi na Pavlaku :-D. Poprvé v životě, autoškolu jsem dělala na kraji Prahy.