Potrefenáhusa to je dobře! Já bych čekala, že když to přesáhne nějakou úroveň, bude potřeba i terapie. Ale možná je to daleko od běžné paralýzy.
Taky jsem měla kondičky jako me-time, těhotná s malým batoletem. I muž mně v tom vždycky podporoval, tak opravdu ochotně hlídal. Nevím, co si od toho sliboval, nic moc se nezměnilo 
jenže někdy je ten strach tak paralyzující, že se nemáš do takovyho mentálního nastavení jak dostat, tam ti zadny rady typu - nojo, musis proste jezdit a jezdit, bez toho to nejde - vubec nepomuzou (i kdyz logicky, jasne, ze to bez toho nejde)
Ale je potřeba se dostat z ty paralýzy a to je tezky strasne moc
To jo, ale odlišila bych jednu věc, kterou asi na dálku nikomu druhému neurčíme. Někdy paralýza činností povolí. Člověk je víc vystresovaný představami a promýšlením, co všechno se může stát - v samotné akci na to brzy přestane mít kapacitu. Je to podobné, jako když se člověku do něčeho strašně nechce a když se dokope, má za chvilku hotovo nebo minimálně zjistí, že to není tak hrozné. Někdy zkrátka nemá smysl čekat, "až se mi bude chtít", "až se nebudu bát". Je potřeba začít a nějak to půjde. Někdy. Pokud člověk zamrzá za volantem a nedokáže se pohnout, vnímat okolí, reagovat, pak je to průšvih. Někteří lidi by opravdu řídit radši neměli, to si přiznejme. Já třeba v životě nevlezu do letadla nebo do jeskyně, ani za milion. Nevybízím k tomu "překonat se" nebo dokonce zlomit. Jen říkám, že někdy, u někoho může být strach z akce horší než akce sama a jinak než tím, že to párkrát zkusí (na bezpečném místě, s někým blízkým po boku), to nezjistí.
Evaeva tak u nás hraje velkou roli to, že bydlíme fakt na venkově a moji motivaci bylo mít možnost odjet pryč - zvlášť jak starší dítě trochu odrostlo a přišly na řadu kroužky. I já teď jezdím jednou tejdne na angličtinu asi 15 km sama a je to bozi
Ale zas je tam ten moment nandat do auta svoje vlastni deti a jet s nima, to bylo taky docela drsny (zvlast kdyz ty můry nekdy celou cestu na sebe ječej)
Anema Na Malostranským náměstí nic není, ale traduje se, že prubířským kamenem je křižovatka U Bulhara :-).
Karja jo, na tom něco bude, na té pozornosti, navic brzda plyn to je nuda. 
Já s manuálem klidně i ve městě.
Potrefenáhusa jo, to já chápu s tou vesnicí. Tady je motivace řídit fakt nízká a když jedeme někam dál, tak společně a to se muž nehrne vystřídat mě v roli animátora, svačinářky, krotile a podavače (já se do výměny taky neženu).
Já ten strach o sebe a děti úplně nemám, určitě ne, když řídím, to spíš jako spolujezdec. (Jako těhotná jsem se na dálnici bála už tak při 110 - jako spolujezdec). Ale mám trochu obavu z těch různých situací a komplikací, co můžou nastat. Proto taky nerada řídím sama.
Evaeva nám už se dvakrát stalo, že jsme se museli vystřídat, to jsem si hodně gratulovala, že už to jde
Potrefenáhusa já kratší cestu určitě zvládnu. Blbá by byla dálnice, ale kdyby vedle mě seděl řidič, tak bych to asi taky dala. Akorát bysme jeli o 30% dýl a byla bych pak úplně hotová Ale jako jet někde z Rakouska, to si radši nebudu představovat.
Jos Loni jsem měla půl roku jiné auto, sice manuál, ale se spoustou vychytávek a úplně mě vyděsilo, když jsem občas sedla do svého starého hloupého auta. Rychle jsem ztrácela grif zaparkovat a mit odhad. Co šlo, jsem v tom chytrým autě pak povypinala. Asi to souvisí s mým stárnutím, jak vidím, jak už to neni tak snadný se učit nový věci, úplně mě to ztraceni schopnosti zaparkovat vyděsila. Doufám, ze nějaký manuál se bude dělat furt.
Evaeva zas je možny, že kdybys z toho Rakouska dojela, tak bys prolomila tu psychologickou hranici a jezdila pak všude.
Kdysi, když jsem pracovala v Luxu, tak přišla žádost o školení od zákazníka v Holandsku. Nikdo se neptal, jak tam zvládnu dojet. Tak jsem se hecla a jela jsem. Půjčovna mi dala nějaký skříňový auto, navigace nebyla updatovaná a v Liege jsem si zažila horký chvilky. Bylo to v prosinci, jela jsem až někdy odpoledne, takže dost času i potmě. Koukám, že na cestu teď v noci Google dává 3 3/4 hodiny. Předtím jsem bydlela v Praze, kde jsem auto neměla, takže jsem měla celkem blok řídit. Ale přežila jsem a zocelilo mě to.
Jitka77 Já si myslím, že pokud má řidič snížené fyzické či duševní schopnosti, neměl by řídit auto vůbec. Zmatkujicí řidič je nebezpečný sobě i okolí a vyhláška silničního provozu hovoří jasně.
Karja jo to mas pravdu. automat+adaptivni tempomat uz jsem se celkem bala, ze proste behem jizdy zapomenu, ze ridim
Evaeva nám se to právě stalo cestou z Německa a taky mne to trochu zocelilo
Takze jsem po napsání příspěvku nakonec jste usnula a zdálo se mi, ze jsme nekde byli s rodinou v nějaký restauraci. Myslela jsem, ze muž už odešel, tak jsem s detma odjela autem. Pak jsem se tam chtěla vrátit, ale volant byl jak od autobusu obrovskej, vůbec nešel nastavit, takže jsem koukala skrz, nešly pustit světla ani stěrače a neuměla jsem dojet zpátky. 
Anema Když jsem dělala autoškolu, řekla jsem instruktorovi, že nikdy nebudu jezdit přes Letenské náměstí a Ječnou ulicí nahoru, kvůli tomu popojíždění do kopce. Tak mě rovnou na obě místa vzal! S tím instruktorem to je opravdu fajn, když sedí vedle.
Potrefenáhusa to věřím. Jseš dobrá!
Kan no tu prehnanou sebereflexi maji vetsinou zeny, co se spis podcenuji a takova hruza to treba neni. Spis by ti suvereni nekdy meli ubrat na sebevedomi. Jinak zajimave bylo, ze v mem okoli prave zeny 30+ maji velky blok (vcetne me). Jednou jsme se ve sluzbe sesly takhle tri. Pritom delame praci, kde muzeme nekoho zabit raz dva. Ale stejne nejvetsi stres je rano najit parkovaci misto
Jos Tak píše se o paralýze a vzhledem k tomu, že se máš při řízení věnovat jenom a pouze provozu a dění kolem, je to dost podstatné.
Potrefenáhusa ja predloni musela na nejaky blby tabor na Slapech, samozrejme pres magistralu ve spicce apod. Mne teda nevadi dalnice, s predjizdenim nemam problem. Ani okresky, jsem zvykla ze u nas misty dve auta neprojedou, takze to si nejak poradim. Ale mestsky provoz nedavam. A co me skoro potesilo, uz mam pokutu i za rychlost. Jela jsem asi o 3 km vic
notna ja prave ani nevim, co mam zapnute. Tempomat nepouzivam. Ale kdyz jedu obcas s tatou v jeho aute, mam pocit ze sedim v kokpitu a to auto dela vsechno po svem. Ani rychlost clovek neodhadne, jak je to tiche. Udrzuje vsude nejake rozestupy, samopritahuje pasy. No proste to uz je moc.
