Jos mne muz vyhodil starožitnou cukrenku pro prababičce, takovou cukrovaci na moučkovej cukr, detsky veci vyhazuje uplne bezostyšně, tuhle jsem vybírala z koše na plasty figurky z člověče nezlob a váleček na modelinu ve tvaru motorky, nějaký lego rachta rourou vysavače pravidelně ....taky si tuhle vyhodil kryt na novou kouli od auta, tam se naštěstí vzpamatoval včas a ještě ji stihnul vylovit z popelnice

Já jsem po mamce komplet vyklidila byt týden po pohřbu. Ale já jsem dost asket . Doma rozhodně neskladuju nic co by se jednou mohlo hodit. Mě by ty krámy dusily.

Tak Betty my jsme s mamkou a ségrou taky babičky věci vyklidily rychle. Prostě jsme to potřebovaly jakoby uzavřít. Ale v tom jsme se střetly se strejdou, který si naopak představoval, že na to půjdeme pomalu, protože to zas je jeho způsob vyrovnávání se se situací. No nebylo to snadné, ale dospěli jsme k nějakému kompromisu. Vyklidily jsme oblečení a podobně a zbytek mu tam nechaly - byt připadl jemu.

Tak pro statistiku pouzivame lnene uterky z jakesi vybavy po muzove babicce, mame je deset let a porad drzi. Z te same skrine mame velky nuz, velke masivni prkenko a nejlepsi nalez byly uplne nepouzite porcelanove talire jeste zatavene ve folii uprostred babicciny stodoly vedle kurniku pro slepice. Je tam psano echt kobalt, tak doufam, ze se z toho muze jist

Ale teda jinak tim vycet pokladu konci a nejvetsi perlicka, co se po predcich nasla, byla rozlozena kachlova kamna, ktera se urcite jednou mohla hodit

Ešte nikdy som utierku nekúpila a to som si z tých sad u našich vybrala len červené a pasikave.

Uteráky už aj kupujem. A obliecky do výbavy som od jednej babky dostávala od 6 rokov a používala som ich.

Zobrala som si rozne krištáľové misky, tanierky a pid, a normálne ich používame. 

Jos Růžové kachličky a spotřebiče koupené dvakrát mě rozesmály, ale voda z topení to teda ještě trumfla, pardon

Jinak třeba utěrky po babičce taky používám, jsou lněné, vydrží všechno, akorát jich máme ještě asi 100 (nepřeháním) pořád nových, zabalených z výroby a tak i s dalšími věcmi, no. 

Jos A prosímtě, rozšiř mi obzory, k čemu se tak dá využít voda z topení?

Povlečení po babičce taky ještě používám, máme dokonce stejný monogram.

Evaeva my takhle byli kdysi na akci v domě po kamarádky tetě a buď jsem neměla pyžamo, nebo mi byla zima, tak mi našla ve skříni flanelovou noční košili po paty. Košile byla pojmenovaná "tlumič vášní", zkráceně "tlumič" a dostala jsem ji darem.
Ten dům byl strašně hustej. Byl v malým městě vedle náměstí. Ve sklepě bylo jezírko a zdi byly mokrý do dvou metrů i v prvním patře. Na plíseň se ale nepamatuju.
Taky tam byly na store cigarety lípa. Zkoušeli jsme je, ale byly tak suchý, že vůbec nešly roztahat. 

Tabea 'tlumič' mám tiež! Zo skrine od babky. Ja na flanel nedám dopustiť

K pokladum z pudy a kulny: 20 kg kostkoveho cukru v krabicich s napisem Bohmen und Mahren, 10l lahev od okurek s vejci ve vodnim skle, nedatovano, 20 kostek jadroveho mydla jelen, deska ze sucheho zachodu i s poklopem, nepocitane ruznych motoru, stara zahradni branka, stara vymenena okna, kulna plna lisek s rozstipanejma liskama...

Mrakoplas my to zatim prodavat nebudem, sestra tam obcas bydli. Ale vyklidit by to chtelo, uz si ani nema kam co dat.

moora ten cukr me rozesmal. 

A jeste jsem si vzpomnela, jak tata a deda meli ruzne roztoky v takovych tech sklenickach na jedy a pak k tomu cichali a hadali, co to je. A jednou nekdo z nich rozbil ve sklepe lahev s chloroformem a nejakou dobu tam nikdo nesmel. Dodnes je dole skrinka s leky neznameho stari, vetsina predrevolucni. 

Taky máme spoustu takového starého textilu, přijde mi to škoda vyhazovat, ale pověsit si do úplně nové, moderní šedé koupelny ty ručníky šílených vzorů a barev, je jak pěst na oko Takže to čas od času odnesu do kontejneru na textil (po pár pytlích, ne po vagónech). 

moora

20 kg kostkoveho cukru v krabicich s napisem Bohmen und Mahren

DruI tipuju, ze bude mit podobne vyuziti jako mraky (stovky) igelitovych sacku, vymytych kelimku a uctenek komore muzovy babicky.

Tabea to je jak dum z Jak utopit doktora Mracka

Jinak my jsme jako prvni bydleni meli byt v pokrovi jednoho rodinneho domu a hned vedle jsme meli "kouzelnou pudu", kde se dalo najit cokoliv. Bylo to nase prvni bydleni, takze se stavalo, ze nam chybel cednik, zapekaci misa, struhadlo, no stacilo zajit na pudu a chvili hledat

20 kg kostkoveho cukru v krabicich s napisem Bohmen und Mahren

​

ale to bylo v nejaky literatuře, jak celou válku zbožně koukali na velkou skleněnou dózu s bonbonama nekde na kredenci a pak po válce byly ty bonbony v ty dóze všechny roztekly a slepeny tak, že nešly vyndat 

Nasi na zacatku osmdesatek koupili radovku, kde predtim v prizemi bydlela nejaka stara pani, ktera se dle sousedu po manzelove smrti zblaznila. Cely obyvak byl plny kramu, ze se skoro nedaly otevrit dvere, mama tam nasla nacistickou vlajku v perfektnim stavu. Kuchyn pry taky byla skoro plna, dvere dal do bytu byly zastaveny vecma jako peclive vymyte sklenicky od horcice a klobouky. Protoze pani nemohla dal do bytu, obyvala jen kuchyn a ven chodila zadnima dverma na zahradu, kam chodila i na zachod. Na pude pak byla spousta smaltovaneho nadobi, nasi vetsinu pouzivali. Kdyz jsem se odstehovala do Finska, tak jsem si s sebou vzala tri uplne nove prvorepublikove naberacky. Nasi pry tehdy z toho domu pri vyklizeni nechali odvezt 4 plne tatrovky kramu. 

Aj ja a moji traja súrodenci sme na Vianoce ako deti viackrát dostali od starkej obliečky, príp. nám dala peniaze a mama nám za ne kúpila obliečky. Niektoré možno ešte doteraz neboli použité. Utierky sa nekupujú, sú ešte z výbavy, aj mnohé uteráky máme ešte z výbavy, resp. po starkej.