DruI je to destilovana voda. Ale k cemu to melo slouzit. Mama tvrdi ze do zehlicky...zasoba asi na 200let 

Jos Když si představím, že si napařím bílou košili vodou z topení nebo aspoň u nás teda z topení čistá destilka neteče, spíš takový rezavý roztok

Myrtila no ja nemyslim, ze to melo nejaky vyznam. Ale cele sklepy maji po obvodu ty kanystry. Proste se nic nevyradilo. Jeste nedavno tata tiskl na jehlickove tiskarne tychlosti papir za pet minut. Na druhou stranu mel nejnovejsi telefon a dalsi vymozenosti, ale jak doslouzily, tak je zakreckoval a koupil dalsi. 

K pokladum z pudy a kulny: 20 kg kostkoveho cukru v krabicich s napisem Bohmen und Mahren

​Horký favorit na výhru, s dovolením budu (anonymně)  citovat

Posledních pár stránek jsem si přečetla s velkým pochopením, v naší  rodině jsem bohužel největší vyhazovač já. Druhej největší je sice máma, ale ta je zase recyklovač-přešívač, a tak jsem nedávno zjistila, že z dříve zakoupených povlečení jí zbylo asi  25 ks polštářú a 2 ks cích. Úplně nevím, co  s tím, ale proti vodě z topení, kánoím, leteckým motorům ap. je to zanedbatelný problém. A přiznávám se, že objekty jako plastovou imitaci  useknutého prstu barona Trencka vyhazuji tátovi po deseti letech tak nějak průběžně.  

ten cukr je drsny, ale to byla jina generace a jina doba. moje babicka zazila druhou svetovou jako vysokoskolacka a jeji vztah k jidlu to natrvalo poznamenalo. nedovedu si vubec predstavit, jake to muselo byt, vzhledem k tomu, v jakem az absurdnim nadbytku zijeme dnes.

Isca no, moje babicka by ty polstare rozstrihala, obroubila a pouzivala misto uterek na nadobi. Strasne jsem nesnasela utirat nadobi do podobnych "hadru" a uterky setrit kdovi na co.

Lilly_Ku ta valecna generace to v sobe opravdu mela, babicka zazila prvni svetovou jako dite a druhou uz jako vdana s malym ditetem, ani ta povalecna leta nebyla lehka. Takze u nas doma se fakt zbytecne nevyhodilo nic, spis se veci nechavaly, co kdyby se jeste hodily.

monis No jo, ale u igelitových sáčků a vymytých kelímků si, na rozdíl od vody z topení, dovedu představit, že se dají na něco použít ;o)

moora za mňa je to tiež víťaz 

K pokladum z pudy a kulny: 20 kg kostkoveho cukru v krabicich s napisem Bohmen und Mahren

Jos Ty jo, já měla dojem, že z topení teče ta voda vždycky trochu špinavá. Ale my jsme teda destilku do žehličky nikdy nepoužívali.

Ale jinak já ačkoli nejsem válečná generace, tak ten pocit, že by se nic nemělo vyhazovat, že se to bude hodit, co jde ještě využít by se mělo schovat a použít/recyklovat, mám taky. Zatím jsem objevila jediný způsob jak to relativně držet pod kontrolou a to, pořizovat si plánovitě fakt co nejmíň věcí a to co máme opravdu používat a neschraňovat na lepší příležitosti, protože pak je šance, že se to časem rozpadne a bude se to moct vyhodit ;o)

A zistilo sa, že ten hromadiaci gén po babke zdedil môj brat, ktorý teraz vypratal pivnicu a mal tam veci z babkinej pivnice.

Lilly_Ku asi mas pravdu. Moji rodinu ten nedostatek nezasahl, ale asi i tak. Ale naopak ja jsem deduv index z CVUT ted nasla a necham si ho. Nastupoval  v zari 39, ale nikdy o tom vlastne nemluvil. Vzdycky o dobe pred valkou, to byla asi nejlepsi etapa jeho zivota, byl z celkem zamozne rodiny....Dnes me mrzi, ze jsem se ho na tu valku nezeptala. Zemrel dlouho po devadesatce, cas byl. 

Není u vody z topení spíš těžké ji nějak citlivě zlikvidovat? Mně to přijde jako nebezpečný odpad. 

Jinak přiznám, že ve sklepě máme zimní gumy z aut, co jsou dávno pryč, a kredenc po mužově babičce. Ten jsem si vyptala já, když se likvidoval její byt, ale jestli a kdy ho využijeme... Oblé rohy, včetně jednoho prosklení (tenké vysoké pásky skla "do rohu"), a vevnitř v úložném prostoru stupňovité police. Chodím se tam na něj dívat.

Jos me taky mrzi, ze jsem se na to babicky poradne nevyptala, dnes uz nezije. kdyz jeste zila, tak me jeji vypraveni moc nezajimalo, co bych za to dala dnes, kdybych si to mohla poslechnout.

musim se na to konto zeptat matky, jake to bylo vyrustat v padesatych letech za kolektivizace na ceske vesnici, nikdy o tom moc nemluvila. to taky musel byt mazec a je to v podstate historie uz.

Já jsem normálně vyhazovačka, ale jeden případ v rodině mě celkem vyučil :-). Zemřela prateta, měla jen nás. Neměla děti, nebyla vdaná. Vše odkázala mojí matce, která se o ni starala. Vždycky vtipkovala, že až umře, budeme mít bojovku. Když jsme likvidovali pozůstalost, sundali jsme takový ten plastový ubrus ze stolu a pod ním vyskládané pětitisícovky. Tak jsme pochopili, že si nedělala srandu :-). Museli jsme otevřít každou krabičku. Třeba s kostkovým cukrem - a pod ním 20 000,-. Pak prastará mýdla, zase dvacka. Byla to šílená práce, peněz tam celkem bylo hodně, a navíc si myslím, že jsme všechny nenašli. Co vypadalo jako vtip (peníze cpu do navrtaných polínek), byla asi pravda :-).

Tabea my jsme na chalupě ve sklepě mívali studánku i s čolkem. Ale jak ubývá vody, už tam dávno není.

999 No teda! Jestli to není inspirace :-)

Tak pro statistiku pouzivame lnene uterky z jakesi vybavy po muzove babicce, mame je deset let a porad drzi. Z te same skrine mame velky nuz, velke masivni prkenko a nejlepsi nalez byly uplne nepouzite porcelanove talire jeste zatavene ve folii uprostred babicciny stodoly vedle kurniku pro slepice. Je tam psano echt kobalt, tak doufam, ze se z toho muze jist

​Jestli se z toho jíst může nevím, ale u našich z nich všichni jíme už 40 let

Ano, je potřeba ten binec pečlivě třídit. Uz ksem tu psala, jak u nas v rodině se na vyklizeni domu najala firma. Az za cas jsme zjistili, ze tam byly dva obrazy za opravdu velké jmění. On je dostal děda od autora v hospodě. Jsme to měli celý život za bezcenné A já mám už asi alzheimra, nemůžu si vzpomenout na autora.