Fňuk, dnes jsem buď někde cestou do práce nebo v práci ztratila přívěšek z jedné naušnice. Bohužel jsem si to uvědommila až při odchodu a přestože jsem se pokoušela hledat, už jsem jí zkrátka nenašla (přívěsek byl malinký, takže nebyla šance zaslechnout ho, kdy a kde mi vypadl).

Nejde ani tak o finanční, jako především o citovou hodnotu. Koupila mi je totiž babička v klenotnictví ještě ke státnicím a byly vyjímečná tím, že to byla první a poslední cenná věc, kterou jsem si směla vybrat úplně sama nehledě na cenu. Když připočítám tu hromadu památečních věcí, co po ní vyházela ségra, to je fakt snad karma tohle.

Hrozně se mi líbí ten výraz "přívažky." Poslední roky se bez nich neobejde skoro žádné z mých setkání s kamarádkami. Já proti těm klukům nic nemám, ale jsou to pro mě zkrátka jen jejich manželé, a líp bych si popovídala, kdyby tam ten chlap neseděl :-) Vždycky to pak vyzní nějak divně, dostane to punc ofiko návštěvy, konverzujeme o obecných věcech a mně přijde, že z toho kolikrát ani ten manžel není zrovna blahem bez sebe. Ale mám asi tři kamarádky, se kterými ty návštěvy prostě vždycky dopadají takhle. Už jsme si pořádně nepopovídaly od svatby každé jedné z nich . Až jsem nabyla dojmu, jestli to u nás v ČR není nějaká zvyklost? Já neříkám, že manžel musí jezdit hodinu kolem bloku, než si všechno řekneme, ale stejně mi to nějak nesedí.

To je smutné. Ale třeba ještě vyplave.

No ještě zkusím zítra znovu v práci zapatrat, ale moc nadějí tomu nedávám. 

Totiž on mi ten přívěšek spadl poprvé už před několika dny. Jenže to bytlo doma v posteli. Teď už jsem bohužel takové štěstí neměla. 

"Já neříkám, že manžel musí jezdit hodinu kolem bloku, než si všechno řekneme, ale stejně mi to nějak nesedí."

Prej hodinu!!! 

držím palce, já už jsem párkrát vypadlou naušnici našla ve svetru, v šátku nebo v něčem, co jsem přetahovala přes hlavu, ale léto tomuhle moc nepřeje

Držím palce, abyste památku našla. 

Držím palce,aby sa našiel.

No my takhle ty chlapy tahaly kdysi taky (i když jsem se vídaly dost i bez nich), ale pak nám jednoho dne došlo, že je to k ničemu a od té doby se scházíme zásadně samy, s chlapama jen opravdu výjimečně!! :-)

Manžel kolem bloku je povedená představa  a pamatuju si, že jsem kdysi v cca dvaceti jednoho čerstvého novomanžela od kamarádky vyhodila z hospody. Byla to dámská jízda (tak bylo domluveno) a on tam přišel s ní-byli první, takže ok, doprovodil a počkal....ale když jsme byly komplet, tak jsem mu řekla, že jsme ho rády viděly a zaplatit může u kasy :-) Byl tehdy hrozně naštvaný, ale kamarádka se pak přiznala, že nevěděla jak se ho zbavit, aby se nedotkla jeho citů....

wendulka To je mi líto :-( snad se ještě najde...

Už od 18.7. mi moje zásilka z COSu cestuje po Německu - přesouvá se z jednoho depa do druhýho (soudruzi z DPD), vždycky se tam tak na dva dny zasekne a zas putuje dál... každopádně je to směrem k hranici - sleduju to s napětím na tom jejich tracking-linku

my se taky scházíme bez chlapů a i když se vidíme u někoho doma, tak ten dotyčnej domácí většinou radši vyklidí pole :-D Ale tuhle se to sešlo nějak tak, že tam byl i muž kamarádky - my se všechny pohromadě strašně dlouho nesešly, protože se běham asi dvou let narodilo dost mimin a tohle byla po dlouhý době příležitost, kamarádka dorazila s manželem a dětma a plánem bylo, že se děti nají a manžel s níma odjede, ale nakonec to dopadlo tak, že tam s náma byli celou dobu - jako OK, ale když to potom ten její muž zhodnotil, jakože to naše setkání bylo takový rozpačitý, tak mě to docela naštvalo, no aby ne, když tam s náma celou dobu dřepěl :-D (Jinak je hrozně fajn a mám ho ráda, ale tady fakt rušil (taky tam spolu pořád řešili nějaký dítě v nekomfortu a tak)

No to je ale úplně klasická historka, takových mám taky spoustu! Nakonec prostě dojdeme k tomu, že to islámský uspořádání, kdy se na návštěvách shluknou v jedné místnosti ženy a v druhé muži, má něco do sebe 

Vendulko, nesmutni. Náušnice přece můžeš nosit i tak. Máš sice ráda symetrii, ale na uších se to až tak striktně nedodržuje . A je to i zajímavé.

 Jo, někdy je to napínavější než detektivka...  

"No ještě zkusím zítra znovu v práci zapatrat, ale moc nadějí tomu nedávám. "

Nejlíp se věci nacházej, když je přestaneš hledat  T.j. takovou titěrnou věcičku snadno přehlídneš, i kdybys převrátila kancelář vzhůru nohama... a pak se může objevit na nejmíň pravděpodobným místě.

Já jsem letos takhle oželela náramek s přívěškem (nebyl k nalezení nikde), a pak mi volal zeť, že ho mám u nich deponovanej, neb ho zřítelnice našla v koupelně, normálně na zemi. Ne že bych nehledala i tam

Já mám jednu kamarádku, jejíž manžel naše sleziny u nich doma (má děti, takže chodíme k ní a on tak po různu třeba ty děti v průběhu odebere) neustále schazuje a mám pocit, že nám neustále dává najevo, že jsme uplně blbý. Jako on se snaží bejt milej, ale pořád pod tim cítím, že nás má za absolutní dyliny, co přijdou řešit oblečení a kdo s kym. A prostě, že když nemáme děti a nejsme vdaný a máme ještě rodiče, tak se vlastně o nic nestaráme, nic o ničem nevíme, nemáme problémy a jsme celkově jak zastydlý 16letý trubky. Tak tim akorát upozorňuje na vlastní omezenost a fakt mi nesedí.

Zrovna teď nedávno mi mamka volala, že našla na zahradě, v kompostu, zlatý náramek, který ztratila  snad už před dvaceti lety. Slepice vyhrabaly...

Tak to  je dobra nahoda.