Asi jsem se ještě nedostala do toho správného věku..  Jinak řečeno se to stále učím, zaznamenávám drobná zlepšení, ale rezervy ještě jsou. 

No, a co to probrat s Vaším mužem, když už to tak trochu spískal, vysvětlit mu, jak jste z toho rozladěná, že na tohle fakt nemáte síly a náladu, třeba nějaké řešení vymyslí on. 

jako - všechny moje blízký kamarádky jsou vítaný kdykoliv, kamkoliv a s kýmkoliv, klidně snad i bez ohlášení, až na jednu výjimku, ta kamarádka je strašně bezva, ale jejího muže mám problém vydýchat i půl hodiny a přes to by fakt nejel vlak.

To asi nejde, je to prostě celé takové zamotané. Především jsou to moji přátelé, chlapi nejsou kamarádi, ale "přívažky". Na víkend tam byli ještě další přátelé, kteří nás byli v JP navštívit před deseti lety-a prý je navnadili na společné zážitky. :-/ Jenomže tehdy jsem byla bezdětná a procestovala s nimi skoro celou zemi, navíc tam on byl jen polovinu času a kamarádka zůstala na měsíc.  :-)

Zítra má přijet, abych jí pomohla koupit letenky, takže prostor pro nějaké vyjednávání je minimální. Navíc nechci naštvat ani jejího muže, na to se s ním bohužel znám příliš dobře, než aby mě to nemrzelo. Jako můžu jí říct, že jsem trochu naštvaná a vzbudit v ní špatné pocity, ale to je asi tak všechno. 

ja tomu fakt rozumim. dve z mych dlouholetych kamaradek si nasly partnery, ktery ja uplne moc nemusim. resime to ruzne - proste kdyz to jde, sejdu se jen s nima, ale podnikame akce i s jejich partnerama a snazim se to tak nejak rozumne prolozit.

uprimne receno jejich partnery bych si klidne odpustila, ale proste to tak beru, ze to jsou moje dobry kamaradky, takze se snazim v ramci moznosti prijmout i ty jejich partnery. tim, ze je z obou stran vstricnost a dobra vule, tak to tak nejak dobre balancujem. minuly rok jsem odmitla navrh, abysme ve trech (kamaradka, partner a ja) jeli na nekolikadenni vylet, kdyz me byla navstivit v barcelone, prijela i s partnerem, ale meli vlastni bydleni i program .. proste zatim se to dycky podarilo nejak udelat. ale fakt presne chapu, co pises.

já se znám a než bych si ty špatné pocity nechávala pro sebe (a stejně byla protivná, když ne na kamarádku tak třeba na vlastní rodinu kvůli tomu), tak bych jí to rozhodně aspoň řekla, tedy ve smyslu že jsem se těšila že si návštěvu užijeme společně (+děti) a že ti tahle změna programu moc nevyhovuje a že s nimi veškeré aktivity určitě absolvovat nebudeš už kvůli dceři. řekla bych to fakt hned v začátku aby byli v obraze, a nemysleli si že už se nemůžeš dočkat až jim budeš dělat průvodce 24h denně. to bys určitě zvládla, formou prostého sdělení bez nějakých výčitek

ja bych to asi na tvym miste vzala za jinej konec. nepremyslela bych o tom, proc ona chce prijet a nad nejakyma jejima motivama a jestli se ji uz konecne rozsvitilo, ale jestli ji chci videt a za jakych podminek. do toho svyho uvazovani bych zahranula aji ze to je moje matka, ktera bydli daleko a moc casto ji nevidim, atd atp, ale proste bych se neodpichovala od ni, ale od sebe samotne. jsi dospela, muzes si k ni nastavit novej vztah.

na tvym psani je videt, ze si myslis, ze ti hodne ukrivdila a porad to v tobe hloda a asi cekas na nejaky znameni z jeji strany, ze to chape, ze ji to je lito a ze ji na tobe zalezi. na to bych se pokusila vybodnout, budes cekat celej zivot a treba marne a vede to dost k zatrpklosti ... proste bych si to spis srovnala pro sebe, zhodnotila, kolik casu jsem ochotna ji venovat a podle toho se zaridila. 

pevny nervy preju! :)

mně se líbí to, co píše Viktorka a jak se znám, tak bych jí to spíš napsala předem třeba mejlem (na tyhle zprávy face to face nejsem úplně dobře vybavená a většinou ze mě vyleze něco dost strašnýho, co jsem fakt říct nechtěla a taky má druhá strana nějakej čas to zpracovat

Lituju a soucítím. Mámě bych vytyčila hranice (termíny a aktivity, které jsi ochotná absolvovat) a nekompromisně trvala na jejich dodržování . Asi je načase, aby tě začala respektovat a pochopila, že není středobodem vesmíru. Některé rodiče holt člověk musí vychovávat.

barcelona dobrý, ale já uplně vidím to japonsko... kde se asi prostý evropan bez doprovodu nechytá, nerozumí, netrefí... takže návštěva bude očekávat neustálý servis:-/

jj, uplne souhlasim, ja to spis psala pro ilustraci, ze to je fakt zapeklity ... proste teeoreticky se snadno rekne kamaradka je kamaradka a jeji partner me nezajima, ale proste v praxi to tak jednoduchy neni.

Jj, já jí to tak už v podstatě napsala, zítra si s ní o tom ještě takhle promluvím. Ale už to nezměním, tak se pomalu začínám smiřovat, díky všem za podporu! Opravdu mi to pomohlo. 

Hlavně doufám, že se mi je podaří na týden vypakovat na cesty, obávám se, že budou mít z cestování sami trochu strach, to s ní musím hned probrat. :-( 

Edit: jj, přesně jak píšeš, ty možnosti pohybovat se tam samostatně budou zrovna pro ně dost omezené. 

njn, ja jako desnej asocial a vekem furt vic jsem se tady s tema kamaradcoftama strasne mockrat spalila tak se tomu snazim vyhybat jak jen to jde. skupinove akce proc ne, ale ruzne navstevovani ve ctyrech, situace kdy chlap to neresi a pozve "si" navstevu o kterou vubec nestojim atp... soucasny partner nastesti moc druzny neni ale tuhle me vydesil napadem ze bysme mohli jet priste na dovolenou treba se svagrem

jj strach no presne proto bych je upzornila predem ze ho budou muset prekonat:-) aby fakt nepocitali ze udelaji smutny oci a ty se jich teda ujmes:-) a hlavne bych instruovala muze at se neodvazuje uz cokoliv za tebe slibovat, az budou u vas a zkouset to na tebe... coz urcite stejne budou

Už jsem ti to psala, prostě si stůj za svým a vyhraď si pro ni konkrétní čas. A hlavně prosím tě, neměj výčitky!!! To je těžký úkol, když jde o vlastní matku, ale snaž se!! :-)

viktorka_od splavu šmarjá, to jsi mi připomněla, jak mi muž zavolal, že pozval na večer kamaráda s přítelkyní (skoro jsem je neznala) a už jsou na cestě, zatímco on se opozdí!! Nebyla jsem v tu chvíli ještě ani doma z práce....no mazec, ale to bylo ještě "za svobodna", všichni jsme se opili, taktně přešli bordel v bytě a bylo to fajn , dneska bych ho zabila. 

Mám podobnou historku, akorát to nebyli kamarádi a na cestě, ale jeho maminka a už pod kopcem, bohužel tehdy i dnes přísná abstinentka :-D.

jasně, ve dvaceti jsem taky snesla ledacos:-) ale koukám že manžel je nepoučitelnej což?:P