No já jsem taky prakticky rozhodnutá pro dvojku. Jen pořád je tam ta pochybnost, jestli větší společnost se známějším jménem... 

Hrát v Národním ženu z davu nebo na oblasti Julii? 

Pred cca mesiacom som bola vo velmi podobnej situacii a vybrala som si druhu moznost. Drzim palce pri vybere!

Haha, to mi pripomenulo prihodu kamaratky-ucitelky na prvom stupni ZS: jedno dieta rozbilo druhemu dietatu hlavu igelitkou. Co v nej malo? Kladivo, ehm, na vytvarnu vychovu!!! 

ako prvostupniarka na zs si pamatam ako spoluziacka rozbila hlavu spoluziakovi latkovym vreckom na prezuvky. mala v nom kovovy obuvak

Stěžuju si na přítelovu maminku, která je sice 99% času moc hodná a úplně kamarádská (někdy až takový ten typ, co potřebuje šířit dobro), ale cca. jednou za dva měsíce si vezme do hlavy, že musí analyzovat moji osobnost. Vždycky říká skoro to samé (moje vysvětlování a uvádění na pravou míru z předchozích rund vůbec nemá vliv a není bráno v úvahu). Vždycky přijde na to, že jsem manipulativní, přikrášluju si fakta, žiju v nereálných představách, o jejího syna se dobře nepostarám, určitě mu nebudu uklízet a vařit (vařím ráda a celkem dobře)... Někdy zas přijde na to, že nevím, kdo jsem, a že ona se ve mně nevyzná. Potom přijdou otázky typu: ten předchozí vztah ti nevyšel, co když nevyjde ani tento? Chytání za slovíčko a nesmyslně negativní interpretace některých mých výroků, často řečených před x lety, included. Atd. atd.
Co jí na to mám pořád říkat? A proč s tím vůbec začíná? Co to jako má přinést...
Takovýchto diskuzí v úplně stejné formě s úplně stejným obsahem proběhlo už asi 8 během toho roku a půl, co jsme spolu. Ach jo, proč musím pořád dostávat nevyžádané psychoanalýzy? (Btw. je nám oběma přes 30, žádné děti už nejsme, bydlíme s přítelem spolu, ale dost blízko jeho rodičů, vídáme se často, on je jedináček.) Přítel když je u toho, tak ji stopne, už se jí i ptal, že "Proč jsi naráz taková tchýně?", snaží se ji mírnit, ale vždycky po několika týdnech přijde nečekaně nové kolo. Štve mě to, protože vím, že příteli jsou dobré rodinné vztahy opravdu moc důležité a jeho rodiče mám jinak ráda :( :(

Nic bych jí nevysvětlovala, stejně to nemá smysl. Při začátku jejího proslovu bych si přinesla pilník na nehty a lak a začala si dělat manikúru s občasným hm, hm, ano... je to těžký... život je pes... hmmm...

:-)) Děkuju;-) Opravdu vysvětlování nemá smysl a ani nějak nemám chuť se furt dokola ospravedlňovat. Ale strašně mě mrzí, že o mně říká spoustu takových věcí. Známe se už asi 8 let z jednoho spolku a často jsme kecávaly přátelsky u vínka, myslela jsem, že mě už dobře zná a ví, že jsem dobrý člověk (nebo aspoň že se o to snažím).

A pak z ničeho nic přijde s šíleným překrouceným výkladem nějakého mého činu nebo úplně jinak míněné věty, na základě čehož mi diagnostikuje jednu dvě psychické poruchy... Fakt mě to mrzí a jsem z toho vždycky dlouho smutná:-( A ona je druhý den zas nejlepší kamarádka, chválí mi šaty, zve mě na návštěvu...

To je nepříjemný typ lidí tohle. Fakt asi nejlepší je nechat ji vypovídat, i když je to těžké. A pro příště bych se jí asi s ničím moc nesvěřovala.

Nevim, jestli verim tomu, ze je "nejlepsi kamaradka". Osobne bych se s ni na dane tema proste odmitla bavit (na svou povahu bych ji odpalkovala raz dva, ale pokud to kvuli priteli nechcete zase tak moc hrotit, lze samozrejme komunikovat diplomaticteji). A urcite bych ji v budoucnu o sobe nic vic nerikala. Jeji chovani rozhodne neni v poradku...

Mamka si zlomila zápěstí když se zvedala z lehátka na zahradě :D může být i hůř :D

I nejlepší kamarádka, co nás obě zná, radila "jedním uchem tam, druhým ven". Nesvěřuju se jí od prvního druhého "výplachu mozku", ale když ona nezaútočí, jsem přátelská a milá. Vím, že pro přítele je moc důležité, abysme měly dobré vztahy. Já taky nesnáším konflikty a mám ráda rodinný život v širším slova smyslu.
Ale stejně mě to vždycky úplně rozhodí :(

To asi patřilo JanieB  :)

Děkuju;-) Nejlepší kamarádka rozhodně ne, ale prostě rozumná milá starší dáma, se kterou se jednou za čas na spolkové akci super sedělo a kecalo do noci u vínka... Od té doby, co s tímto začala, se jí už s osobníma věcma nesvěřuju, ale ona si vystačí s tím z dřívějška;-) Nejvíc mě na tom mrzí, že jsem myslela, že mě dobře zná a z mého chování za celé ty roky ví, jaká jsem a jaké mám hodnoty a zásady. Ale asi ne:-(

Hrotit to nechci kvůli příteli a taky kvůli tomu, že si jí a jejího manžela za různé věci vážím, např. co dělají pro náš spolek, v něčem je taky inspirativní.
Co už, asi fakt pomůže jen vyslechnout, velice nereagovat a pustit to z hlavy...

o jejího syna se dobře nepostarám, určitě mu nebudu uklízet a vařit

Zas na druhou stranu je od ní velmi sobecké, že ti pověsila na krk nemohoucího invalidu. To je matka - takhle se chudáčka zbavit?! 

Me u toho zase hned napadlo, jak ho to vychovala, kdyz je potreba po nem uklizet a ani si sam neuvari :D

Haha :D :D Syn je úplně v pohodě, umí uvařit i skoro všecko na domě a na autech opravit, je schopný a ochotný, dělá doma zhruba tolik co já. Jen to u jeho rodičů nesmíme moc říct nahlas, max. že jen pomáhá :-) Protože to by následovala přednáška o tom, jak je dnešní svět hrozný a převrácený atd. :-)