Mňa by zaujímalo, ako si mysleli, že to Škótsko bude vyzerať. Veď si to rezervovali sami (predpokladám), tak by jeden myslel, že vedia, do čoho idú. Že to bude príroda a nie vydláždené ulice.

Nechápem tomu, že ten pán zakázal svojej žene kúpiť si pláštenku, keď pršalo? To musel byť teda ale exemplár.

To vôbec nie je zlý nápad. Drsný depresívny film o zložitých medziľudských vzťahoch so štipkou šibeničného humoru... Asi to predostriem kamarátovi scénaristovi, hľadá inšpiráciu na ďalší projekt

no tady na těch zájezdech člověk vidí lecjaký bizáry....mně vždycky hrozně bavilo těm lidem vymejšlet fiktivní životy, snažit se najít souvislosti, vždycky jsme jim dávali i přezdívky...ale většinou to dopadlo nějakým no uf, wtf...

Do severské deprese ale moc nesedí šipka do 0,9m bazénku :-) asi ani vyvolání poplachu na letišti :-) Viděla bych to na rodinné road movie s prvky absurdity. Takový ten film, u kterého je divákovi trapně za protagonisty.
Sázím na to, že tchánovic tam depresemi netrpěli :-)

jj, úplně to vidím, jak hlavní hrdinové pak sedí v nějakým horkým pramenu a řeší, co dělat

Allania omlouvám se, snad se vás to nedotkne, fakt s vámi soucítim, muselo to bejt strašný, kor když v tom člověk neni až tak moc citově zainteresovanej a ty lidi ho prostě jenom strašně *****.

moderni homolkovi!

no voni ty severský depky tam dost často ten komickej osten mívaj

Já taky nechápu tu paní, že si to nechá zakazovat.

Přitom tam s nima byla jejich dospělá dcera a ta byla vybavená úplně jinak. Ale podle toho, co říkala, už s nima nebydlí a jezdí často do přírody, tak už věděla. A jen teda zírala, ale ani ona se otci nepostavila a nešla s maminkou tu blbou pláštěnku za pár liber koupit.

Svéráz české turistiky aneb Cesta na sever.

no vono je to těžký, někdy má člověk ty vzorce fakt tak pevně zafixovaný, že to třeba ani pořádně nevidí.

Těžko říct, připadala mi rozumná, spíš se mi zdálo, že nechtěla mamince vyrobit nějakou nepříjemnou scénu s otcem.

Dík! To je vono!

Omlouvám se Allania , že se královsky bavím na účet vaší rodiny...

Ale když já ten film úplně vidím před očima :-) ponožky v sandálech a igelitka v ruce included. 

ja jsem jeste nikdy nebyla na skupinovym zajezdu, staci mi, co za lidi potkam na letisti 

ale ona i dovolena s kamaradama je riziko, letos jsem byla se spratelenym parem a malym ditetem a ukazalo se, ze kamaradka je opravdu velka resicka, stresuje, a kdyz stresuje, tak se odreagovava kritkou partnera. za tech pet let co se zname jsem si toho nikdy nevsimla, ale na te dovolene se to prehlidnout nedalo a dost to ovlivnilo celkovou atmosferu. i celkove, lidi, co se normalne doma mijej ve dverich spolu pak travi 24 hodin denne a kolikrat jeden kouka.

kdyz jsem byla single, dost jsem jezdila sama a to taky melo neco do sebe musim rict, ale zas je fajn si o zazitkach mit s kym popovidat.

presne, kdyz v tom vyrustas, tak ti to prijde normalni...

Klidně si vybavím další historky, třeba když jsem tchýni naháněla na letišti, protože netrefila na záchod, který byl přitom jen 40 m a stále rovně. Nebo jak potom na ten samý neexistující záchod odeslala i tchána. Prostě ho poslala na úplně špatnou stranu, takže jsme naháněli i jeho. Nebo když chtěl zkusit, jak se jezdí na invalidním vozíku. Na přeplněném letišti fakt bomba.

Ten bazén, který dávala Potrefená husa jsme s manželem chtěli najít, vykoupat se a trochu se už uklidnit. Akorát jsme jaksi nevěděli, kde přesně je. Což o to, my s manželem by jsme ho našli, prostě by jsme jezdili nebo chodili někde kolem, ale se supícím tchánem, že zase prší a tchýní za zadkem, která odmítala vylézt z karavanu, koupejte se tam třeba tři hodiny.

I přesto všechno jsem včera shlédla fotky a na všech se kupodivu usmívám. Zase mě hřeje pocit, že s manželem už fakt přežiju všechno a nezabiju ho za to příkoří, které mi způsobil. Ale tu dovolenou v teple zaplatí, chlapeček :D

Haha :D tady ty rucemnoucí si myšlenky po podobném příkoří způsobeném manželem se mi splní tak v 5% případů a to ještě většinou ve formě ne úplně tak jak jsem si představovala :D

Souhlasim a navrhuji v rezii Larse von Triera  

Komisař Erlendur Sveinsson si rád četl o lidech, kteří se v nedozírné islandské krajině beze stopy ztratili.

(Jen se mi to tak vybavilo.)