Správne .

Človek nikdy nevie, na čo sa mu čo ešte zíde...

babičky dávaly takový ten papír do polic ve špajzu, tomu ještě jakž takž rozumím, ale práce se smršťovací fólií je nad moje schopnosti

Hej, tým papierom som začínala, lenže ten je treba prilepovať, aby sa s tými botami nešmýkal dole (a nestiahol ďalšie boty so sebou).

Ono je to rovnaký princíp, asi ide skôr o to, komu je čo pohodlnejšie..

Policu položís na rozmotanú foliu na zemi a obalíš. Vrchnú čast skrinky prichytím v rohoch a potom natiahnem foliu z rolky, urežiem, pritlačím. Teda tu skrinku si pretriem pre tým vlhkou handrou, aby sa pekne prichytilo. Ked to dám ja, drevo, dá to každý. 

voskovej papír do polic je maximální peklo, buď se to musí přilepit nebo přichytit připínáčkem, papír se mezi tím roluje zpátky...

Tak ja jsem extra drevo, ja to po ctvrthodine zapasu s folii vzdala. Radil mi to kdysi kamos jako super vychytavku, bohuzel asi spatna folie, ale spis ruce.

Mám ho v špajzi. A ešte aj krajku po okrajoch. 

maminka to používá pořád, ona je narozdíl ode mě manuálně zručná:D mně přijde jednodušší prostě to uklidit, než tady ty všelijaký "vychytávky"

Dekuji, za sikovnou a schopnou zenu....

Jasne, ze jsemnse rozhodla sama, ja to manzelovi nevycitam (bohuzel se obcas ve slabsi dny uziram sama), my jsme se ale dohodnuli na jinych podminkach souziti (kde prozatim bydlet, jak to bude s moji praci dal), po MD jsem zjistila, ze deti nechci nechavat kazde odpoledne nekde a u nekoho, tak jsem karierni postup odmitla a dokonce sestoupila. Ted me to mrzi (par kolegu mi to predhazuje, ale ne ve zlem, spis ze toho nekteri jini vyuzili a nemeli na tu moji pozici). A ja ted nevim, co dal. Jestli se prece jen nemam pokusit o navrat (ta moznost bude za pul roku) a ja proste nevim, jestli to zkusit (musela bych na cas odcestovat), ale to bych potrebovala jeho vetsi podporu, coz nemam.

Mne hlavne mrzi, ze manzel to bere jako samozrejmost (asi nebere ale nedava to najevo, tchyne mi rekne otevrene, ze se o NASE deti mam starat ja). Ano, rozhodla jsem se tak, ale aspon maly vdek...

Musim si s nim promluvit.

Jsem se vypsala a hned mi je lip.

Mně někdy připadá, že (většinou) muži mají pocit, že manželství je něco neměnného - nejde změnit roli, dělení péče o děti a domácnost atd., zejména pokud to požaduje žena. Fakt nevím, kde se to v nich bere.

Vždyť život se mění, staví před nás nové výzvy - když vezmu jen jak rostou děti, tak proč by se nemohlo měnit i manželství?

Je mi tě strašně líto, v podobné situaci, méně či více vyhrocené, se ocitne skoro každá, ono se to bohužel úplně nabízí. U nás je to vlastně taky tak, jen muž má tolik soudnosti (ale musela jsem si to taky vybojovat), že aspoň dává najevo nějaký vděk, ale stejně je všechno na mě. Chce to hlavně komunikaci a nedusit to v sobě. Oni to chlapi často opravdu nevidí, netuší že ty máš problém. (mluvím obecně).

Jinak proti těm telefonátům mám jedinou radu-nebrat si to osobně. Já to utnula spíš takovou reakcí typu "jejda, tak to máš blbý, lituju tě, snad to nějak zvládnete..."

tu folii bohuzel neda kazdy, u nas se nekde stala chyba 

pokud máš možnost to v práci změnit tak bych to vzala jako dobrou příležitost, manžela bych požádala o podporu s tím že po tom toužím a je to pro mě důležitý a pokud by mu na tom nezáleželo (=na tom, co je pro mě důležité) zvážila bych setrvání v takovém vztahu. je možný že jeho matka/rodiče se na to dívají jinak, ovšem dnes je jiná doba. ono to vyzní že tě nabádám k nějakým výhrůžkám, jenže těm chlapům to dost často fakt vůbec nedochází, stěžuješ si x-let a on je pak schopnej se divit "pročs mi něco neřekla dřív"

páč děti ti za chvíli odrostou a co potom, bez kariéry a s chlapem na kterýho seš naštvaná.

no veď to aj bolo myslené ako podpora pre teba, že aby si sa neužierala vnútorne sama, lebo viem ako to je. A nie, že je to tvoja vina, a manželovi máš vo všetkom vyhovieť.

Držím palce, nech všetko vyjde k spokojnosti a manžel pochopí, že samozrejmosť nie si, a že čo robíš, robíš aj preňho

inak vždy keď chcem na svojho partnera ziapať a vytočím sa dobiela kvôli niečomu o čom on ani netuší, že je problém, si vždy pripomeniem, že je vedecky dokázané, že muži nerozumejú ženským pocitom

bych to spíš upravila na muži nerozumějí pocitům

ja bych jeste doplnila, ze vetsina muzu ma takovou tu socializaci kluci neplacou, nebud babovka a tak, takze pro dost z nich je fakt tezky si pocity pripustit a mluvit o nich .

pro me je zasadni videt, ze partner bere vazne to, co rikam, a snazi se mi vyjit vstric, i kdyz treba vysledek neni uplne stoprocentni.

ano, přesně tak to myslím, pokud mě bere vážně a snaží se tak je to v pořádku.

ad kluci nepláčou - já si narozdíl od dnešních módních vlnek nemyslím že rozdíl mezi mužem a ženou je daný výchovou.