ja vrozeny rozdily nepopiram, ale proste konstatuju, ze kdyz je borec vychovavanej stylem nebud babovka, ubreceny holky atd atp, tak ho to nejakym zpusobem formuje. to neni bud anebo.

edit: jen abych predesla flejmu, nechcu se hadat o tom, kolik rozdileu je vrozenych a kolik je danych vychovou, ta otazka zatim neni vyresena a v podstate se vetsina vyzkumu shoduje, ze oboje hraje roli, spis jde o to, v jakym pomeru.

Muži. Kategoria sama o sebe. Moj muž na začiatku spolužitia vždy po hádke odišiel z bytu. Vrátil sa po pár hodinách a ja som sa užierala zlosťou a lebo žialom, podla toho...

Po tom raz ked sa chystal zas prásknut dverami, som sa spýtala, prečo to robí a on mi povedal, že mi chce nechat priestor, aby som vychladla a nemala ho na očiach. Takže vlasne sme sa obaja nechápali. Vtedy sme si veľa vecí vysvetlili. 

Nie že by sme odvtedy žili iba šťasne a bez hádok, to nie.....

ok. akorát teda - pokud už se "vydaří" ať už se to stane výchovou nebo samo:P, tak bude citlivka akorát sám vůči sobě. nepopírám že může někde existovat výjimka, ale já se s ní nikdy nesetkala. takže zpětně asi tuhle výchovu i chápu.

Prší. Tak som zmokla po ceste do kancelárie teraz, že som si musela prezliect legíny pod kolená na cvičenie, čo nosím na pilates. Sedím za stolom a modlím sa, aby neprišiel niekto ku komu bude treba sa postaviť a vyjsť spoza stola. No, ešte že sú aspon čisto čierne. 

Musím si postěžovat... Nedávno jsem změnila práci, v nové ale byl určitý vážný problém, takže jsem odešla ve zkušební době jinam. A teď vyšlo najevo, že v té nové práci je ten samý problém, takže jsem šla z bláta do louže, jak se říká. A ještě navíc je nová práce otřesně placená, na podmínky jsem přistoupila, protože ta činnost jako taková mě ohromně baví a kdo by nechtěl chodit do práce pro zábavu. Místo toho jsem ale celé dny ve stresu

V otřesně placené stresující práci není důvod zůstávat ani minutu navíc ne?

Problém bohužel vyšel na povrch ve chvíli, kdy mi skončila zkušební lhůta, takže nějakou minutu navíc tu budu muset zůstat, chtě nechtě...

Díky, mě to taky mrzí. Do další změny se mi moc nechce, ale jinak to nepůjde. Tohle se mi opravdu ještě nikdy nestalo, abych takto měnila práce. Problém se týká vedení a jsem překvapená, že se jedná o totožný, je totiž dost specifický. Popravdě jsem netušila, že na něj ještě kdy narazím, ale stalo se a hned v tak krátké době. 

Tak to si taky rikam. Nechces jist? Nejez, behem puldne hlady neumres a doma at si te srovnaj. Jen teda nesnasim vztekani, klidne harantem zatrepu a muj zly pohled a vyhruzny ton vetsinou staci. Ja jsem asi dost autoritativni babicka, zadnou demokracii nevedu, dela se (zatim) co reknu. Pepicku, chces ted papat nebo radsi za chvili? Chces si uklidit hracky nebo budes jezdit na trikolce? Na to me teda neuzije. Potlacuju detskiu osobnost krute a nesmlouvave 

Pocitac uz pocita, byla to jakasi blbost se zastrckou monitoru, kolegove v praci meli hned jasno.

to není žádný potlačování osobnosti. mně to připadá uplně úchylný, ptát se dítěte jestli chce obědvat nebo jestli chce jít do školky a podobně.. to je fakt demence 

Bourani dveri! Zaplat buh, ze jsme jen malovali celej barak, tohle jsem zazila a nikdy uz nechci. Ono na rozvod stacii to malovani - velky boss odchazi navonen na neodkladnou schuzku a pravi malirum "tu komoru vam vyklidi manzelka". Komora  rozumej firemni slozky za 10 let, ktere mame uskladnene doma, protoze na odvezeni do archivu nejsou lidi. Plus nejake ty drobnosti jako destikilovy strojek na krouzkovou vazbu, kopirka a podobne.

a já se dnes zasmála, u nás se bourá díkybohuteda jen ve sklepě, dnes jsem byla doma kvuli tomu, jen kdyby něco potřebovali, mohli tu být klíďo sami, ale tak se trochu flákám aspoň.. nic se po mně nežádá, až chlápek zaťuká jen, že nemá číslo na manžela, že ho má druhej co odjel. tak diktuju číslo a ptám se co je za problém... aale nic, jen jestli máme vybourat i tamto vzadu, sice jsme se na tom domlouvali ale co kdyby si to eště rozmyslel.. tak řikám no nerozmyslel, vybourat určitě. fakt? no já nevím... pán to nezvedá... fakt myslíte že můžem?

Tak to ja nekdy na vyber davala, ale zasadne jenom ze dvou variant a jenom v pripade, ze obe pro me byly stejne prijatelny :D 

Tak daleko jsem sice nešla, abych dávala dětem na vybranou, jestli chtějí do školky, ale..pokoušela jsem se v součinnosti s nimi probírat jejich několikatunové poklady (nálepky, kartičky, nejrůznější blbiny a šmuky ), a dávat jim na vybranou, co si chtějí nechat. Když pak na rodinné sešlosti  moje máma líčila, jak mě a sestře  přes prázdniny probírala věci a polovinu podobných cenností bez milosti vyházela, obrátila se ke mě jedna z teď dvacetililetých dcer:" Vidíš, mami, tak jsi to měla dělat".