paktofonika Liší se hodně. Kromě toh že italáci mají normálně 3-5 kilo (Gino má 7, ale já schválně chtěla většího. Ti maličký si často lámou nohy, ani už nemají ty ušlechtilé dlouhé hlavy, ale vypadají spíš jak čivavy na chůdách. Bohužel se ale chov rozhodl to podporovat a vede se válka proti větším chrtíkům. Přitom nemoci nikdo neřeší a klidně se uchovní nemocná zvířata
)
Hlavní rozdíl je ale v povaze. Jsou si sice hodně podobní, ale vipet je klidnější, přizpůsobivější, "odolnější". Většina chrtíků se bojí cizích lidí. Jsou schopni chytit panický záchvat a zdrhat, když se k nim chce někdo přiblížit. Nezvládají akce, kde je víc lidí a psů na jednom místě. Víc hluku. Nebo když je něco trochu jinak než obvykle. Často si lidi stěžují že jsou prasata a venčí se jim doma. Průšvih je, že povahy se dědí. Já jsem vybírala opravdu pečlivě, u chovatelky jsem byla ještě dávno před tím, než se Gino narodil a pak na něj rok čekala. No a hned jak jsem si ho odnesla domu, tak mu začla poctivá socializace. A je z něj boží pes. Lidi miluje, ale na ulici uplně cizí ignoruje, dokud na něj nepromluví, pak se jde pomazlit
Chodí se mnou do školy i do hospod (a tam si lehne a v klidu i několik hodin leží) jezdí každý týden několik hodin vlakem/autem, vychází se psy, už byl i na koncertu, vinobraní, táboře se 40 dětma jezdí na vodu, chodí na tůry po horách v létě i zimě, běháme canicross, on běhá coursing... A i když ho dáme někomu na hlídání, tak funguje jako doma. Ale to je bohužel běžné spíš u těch vipetů. Myslím si, že je to ale hlavně tím, že chrtíci jsou hrozné herečky a lidi mají pocit, že je musí chránit jako mimino a ne vychovávat jako psy. Znám spoustu chrtíků, kteří v mrazu vůbec nechodí ven. Jsou zavření v bytě i 2 týdny
Z nich pak nemůžou být normální psi.