Friga byla vcera po navratu z prochazky skoro jako snehulak :) Neustale ryje hlavou ve snehu a hrozne u toho funi a frka.

A pak byla takhle unavena

kde udělali soudruzi z ndr chybu?

jako malá jsem jezdívala týden před vánoci do jizerek. v sousední chalupě měli novofundlanďáka, a já, coby dítě milující psy a kterýmu žádnýho vlastního nechtěli dovolit, jsem ho na týden adoptovala a tahala ho všude sebou. (Taky byla v tý chalupě sbírka knížek, z nichž moje zamilovaná se jmenovala Sirotek lowoodský = upravený to výňatek Jane Eyreový pro dětského čtenáře, kterou jsem četla furt dokola a pokaždý jsem probrečela pasáž, kdy Helena umřela na souchotiny. Díky této knize a ještě knížce Heleny Šmahelový Velké trápení jsem získala dojem, že dětský domov je skvělé místo pro život a toužila jsem se tam dostat :-) )

To je krásná fotka!!!

se sirotkem lowoodským (smrt Heleny byla strašná) a s Velkým trápením souhlasím. A ten sirotek lowoodský asi zapřičinil moji nekritickou lásku k Janě Eyrové vůbec, dost lidí to nesnáší, mě to přijde jako vrcholné dílo, kam se hrabe Větrná hůrka :-D 

Už jsem asi někam psala, že kamarádi novofudlanďáka mají na statku a nějak jsem získala dojem, že do našich podmínek není úplně o co stát. Oni teda bydlí v Orlických horách, takže na zimu asi fajn, ale v létě jen leží na dvoře jak poražený prase a už tak od března je jí šílený vedro. Rychlejší pohyb jsem viděla jen když se šla jednou za den plavit do řeky a pak když jsme jim jednou trochu masili při hře děti (trvá to dlouho, ale naštvat bych ji fakt nechtěla). K tomu teda ještě strašně smrdí psinou, a to říkám jako člověk, kterej se psů svých kamarádů fakt neštítí. 

Jak tak čtu zpětně, tak k tomu tulení taky něco mám..: 

ta poslední je zvlášť vydatná! 

Málo krmili?

A mimochodem, Velké trápení jsem taky milovala.

Tak tomu se říká splynutí duší

Moje snad nejoblíbenější knížky z dětství! U sirotka jsem taky brečívala a teď v dospělosti jsem si ji objednala z antikvariátu. A třeba ještě Anna ze zeleného domu , taky dojemná a krásná knížka.

A zbývajících 5 metrů sedačky  je  volných  :-) Jo a velké trápení jsem jako malá také četla dokola. Tapi si pamatuji pořád a od té doby jsem si dávala pozor, abych hlavně neměla špinavý krk.:-)  Nějaká taková epizoda tam byla. 

Ryje hlavou ve sněhu... co mi to připomíná?

Tak to je dobrej sněhulák!

Kuličkový pes :) On to miluje. Jak může bagrovat v závějích a jet kupředu s hlavou pod sněhem, je nejspokojenější. Akorát pak ty bambule z něj nejdou dolů, musíme to splachovat ve vaně.

Otíček by s největší pravděpodobností maximálně chvíli trucoval a pak by byl rád, naopak by myslím ožil, což nevím, jestli je žádoucí :-). 

Spíš jak píše Potrefenáhusa, je to fakt víc práce  a starostí, oni se dva psi spíš násobí než sčítají. Já bych třeba brala, kdyby si ty naše občas někdo bral, sice jsme na ně dva, ale rodina bohužel prořídla a zbývající je daleko (plus tam na to taky nejsou moc, respektive skoro vůbec, podmínky). A dva psi se udávají podstatě hůř než jeden, i když jsou samozřejmě strašně šikovní a bezproblémovi a všechno umí, hlavně teda Cidák :-D.

Ty řízek a já jen granule?!?!

to su UZASNE fotky!!! :-) to iste mam doma s tymi mojimi potvorami - najlepsie sa spi na mojom krku, hrudi, vlasoch... taha ich to k tvari :-) (a moja mama si dodnes mysli, ze ma raz zozeru, no haha)

ta je krasna, na poulicnu zmes mam obrovsku slabost :-) pacila sa mi uz na predchadzajucej usmievavej fotke, vola sa Zuza? :)

děkuji :) Ve skutečnosti je Zuzana, to jméno jí dali v útulku. Chtěli jsme ji přejmenovat, ale než jsme se shodli na novém jméně, začala na to slyšet a už jí to zůstalo. 

potvrdzujem, co pise Zina, myslim, ze dalsieho partaka/partacku by Oticek zvladol s prehladom - nas Black je typicky priklad introvertneho psa - ine psy ho nezaujimaju, nezaujimaju ho ani hracky, na verejnosti dokonca odmieta aj pamlsky... najradsej sedi, rozjima a sleduje okolie, nusi, pomojkat sa necha iba svojim ludom, no introvert. u nas bola situacia taka, ze som planovala (do roka) vlastneho psika (u seba doma), ale na cas som sa vratila domov pomoct a osud to chcel tak, ze som nasla Zuna a naraz mal Black spolocnost; vzal to perfektne a reagoval lepsie ako ja, lebo z euforie nad zachranenym steniatkom som spravila zle snad milion veci... ale B. sa spraval ako profesional a skutocne ozil a pustil tu malu sibnutu potvoru do svojho sveta :-) uz je to chvila, co mam dva psy - ja sama, a musim priznat, ze na jedneho cloveka su dva psy vela - ked jeden z nich je hyperaktivna pubertacka a druhemu odchadza sluch, lebo uz ma vyssi vek, takze prechadzam na vizualne signaly (stastie, ze mam moznost ciastocne pracovat z domu)... ale vyzeraju spokojne, ta namaha stoji za to a ja ich zboznujem.

ja mam Zunu a robim si srandu, ze jej cele meno je Zuzana, preto ma to zaujalo :-)