no já měla zatrhnutý všechno, co by teriéra jenom malinko připomínalo :-D A to v jednom útulku bylo štěně kříženýho irskýho teriéra a bylo teda nádherný a mělo takovej chytrej pohled....

nebojte, nas predchozi taky zral "exkementy" na vychazce a nijak nas to neodradilo

Ja som zas teriérmi poznačená, keď som si vyberala psa v útulku, neomylne som si vždy vybrala takého, ktorý bol aspoň 50% teriér...Ale Riki si nás počkal, bol tam dlho na to, že je bol šteniatko. Jednoducho osud.

Tifanka teda  žádné exkrementy  nežere, ale jinak  má povahu teriéra 

osudovky jsou nejlepší!

Ono hodně záleží na povaze, co ke komu pasuje, já jsem teda s výběrem taky maximálně spokojená, je to fakt srdcovka! (Si myslim, že jsme si dost podobný, haha)

Niečo takéto? 

Tak on je podobný šialenec ako ja, navyše my sme dosť aktívni a psa vybeháme, takže teriér vyhovuje (chcela som psa, ktorý by zvládal so mnou chodiť behať, na túry, na bežky a tiež bežať popri bicykli a to tento zvláda všetko s prehľadom, okrem počúvania). Ale je to prvý pes, ktorý sa reálne potkýňa o vlastné nohy - ide, ide, zakopne a spadne, dvihne sa a zakopne znovu - muž sa smeje, že je úplne ako ja...

no tak to jste si taky vybrala výborně!!!

Kočka a veterina může být fakt zážitek. Já nikdy neměla problém dostat kočku do přepravky. Samozřejmě předpoklad je, že kočku člověk lokalizuje. Ale pak už je to hodně individuální. Kocour, doma agresor, na veterině skoro ufňukanej ňuňánek, celkem spolupracující. Pak jsme měli jednu kočičku, která nesnášela jakékoliv ošetření. Vytáhnout klíště byl jednou výkon na hodinu, měla ho v obočí, to se nedá úmysl moc zamaskovat. Při odběru krve na veterině jsme ji držely tři, já a dvě doktorky, jednu čtyřkilovou kočku... Hroznej cirkus. Když se konečně podařilo nabrat uspokojivé množství krve, radostí jsme asi povolily, což zvíře okamžitě zaregistrovalo a při úskočném manévru půlku vylilo. Udělal se jeden rozbor místo dvou, i tak to stačilo. 

Jinak jsem taky zažila v čekárně velikýho hafana, kterýho málem nezvážili. Páníčky neposlouchal a na tu váhu prostě nevlezl celým psem ani za nic. Něco jako sedni nepředvedl, buď se o něco opřel nebo nechal jednu packu na zemi... No, asi to bylo víc o majitelích než o psovi, dostali od veterinářky docela lekci, přeci jen když už to váží jako člověk, mělo by to být trochu ovladatelný.

Obě naše stafinky spásaly borůvky, ale opravdu děsně decentne je oždibovaly z keříkůJinak současná Rozára ma fixaci na papírový kapesniky, jak vidí nejaký, okamžitě cupuje. Coby štěně okousala zeď, vykousala lino a sešrotovala mnoho knih a DVD. 

Netopýrka taky miluje kapesníky, když sedím na gauči, vytahuje mi je i z kapes. A zřejmě jí šmakuje nějaké knižní lepidlo, okousala hřbety několika knih (shodou okolností samé kuchařky.) Na ten lep si asi psi potrpí, známá měla dobrmanici, která jim takhle oholila celá dvě spodní patra knihovny.

Gurmánka! 

rano sme mali -20°. za cca 7 minut vencenia Blackinkovi zamrzli sliny (!!!) a Zunka sa plazila, taka jej bola zima na packy :-( ach jo. nech sa uz konecne otepli, lebo pri venceni mi puka srdce...

To je strašné. Tady je teď tak -10 a fakt nevím, kdo se půjde večer vyčůrat. Asi začneme netopýrku učit na kočičí záchod. Nesnáším zimu!

My máme kočky domácí a kočky i čistě venkovní - přistěhovala se k nám kočka s koťatama. Nasquattovali se do venkovní dílny. Dnes jsou tam už jen dvě, mají polystyrenové krabice, vevnitř vyhřívanou podložku - teď v těch mrazech. Pokud by vám takhle venkovní kočka přišla a někde v okolí pobývala, tak by to mohlo vyjít. Ale přinést si kočku a nechat ji v městě jako venkovní, je víceméně hotovo. Buď ji něco zajede, nebo se potká s ostatními venkovními kočkami - a ty ve městech jsou, to, že nejsou vidět, je věc druhá. A tyto venkovské skupiny bývají většinou promořené minimálně FIV, takže při kontaktu hrozí nákaza. Další věc je, zda takovou kočku kastrovat nebo ne. Vykastrovat čistě venkovního kocoura je dát fackovacího panáka těm ostatním nekastrovaným. Nevykastrovat kočičku - koťata dvakrát do roka, vykastrovat je základ, ale opět - kastráti stojí na kočičím žebříčku úplně nejníž a venkovská kočka to nemá jednoduché tak ani tak.

A to nemluvím o tom, že pokud k ní budete mít vztah, budete se bát každý den, zda přijde nebo ne, a pokud nepřijde, tak si budete představovat, kde tak asi leží, co s ní je...

Poslední věc je ještě to, že s echt venkovní kočkou nikdy nenavážete tak blízký vztah jako s těma, co jsou doma. U nás se jedna venkovní nechá jakž takž pohladit a chvíli vydrží i pochovat, druhou jsem já osobně pohladila asi třikrát za ty čtyři roky, co je u nás. Jsou mnohem ostražitější a nedůvěřivější - což vítám, protože jak říkám, jsou venkovní. Tedy v tom smyslu, že je nemáme doma. Mají vzadu v dílně své pelíšky, mají denně své jídlo. A my se denně strachujeme, jestli je tam najdeme. Původně tam byly čtyři, dnes už jsou jen dvě.

A co se týče těch kočičích příhod - přesně to popsal ten poměr 90 ku 10. A ještě se to řídí věkem - když byly naše domácí kočky mladé, bylo to  mnohem veselejší než teď, kdy jsou starší a víceméně jen pospávají.

Ostatně spoustu těch historek jsem sepsala. A ano, samozřejmě, je tam i "básnická licence", protože jinak by takové příhody skončily po prvním odstavci.

Edit -a ještě doplnění - nebydlíme ve městě, ale v menší obci u města. Ale vím, jak žijí kočky ve vnitroblocích v Brně...

Naša Lily,keď bola šteňa,mala tendenciu ochutnávať vtáčie exkrementy v tráve.Najviac ma 'potešilo',keď sa čerstvo vykúpaná a voňavá v nejakom vyváľala.Bola taká spokojná sama so sebou :) No s opätovným kúpaním už teda moc nadšenie nezdieľala.Teraz je to už lepšie,ale predpokladám,že občas niečo v nestráženej chvíli odskúša.

Švagrovci si asi kúpili vzdialenú pribuznú pupika Jinej Reality.Anjel s diablom v tele lol

večer nedat nažrat nikomu, ráno kocoura vrazit do přepravky a kočce nasypat žrádlo. kastrace u kocoura je fakt pohoda. s kočkama jsem měla vždycky polízanici, přesto, že po hororu s první kočkou (skoro umřela, 6 týdnů v límci, reoperace, skončila na kapačkách...) jsem se cítila být připravená a podnikla všechna opatření, aby se to již neopakovalo. no, podruhé a třetí to nebylo až tak hrozný, nicméně komplikace (+ výdaje v ceně další kastrace included) byly opět. kocour trochu pokňourával první den a tím to skončilo. pokud začne značkovat, tak neváhat, oni někdy pak nepřestanou ani po kastraci

S tím bude ještě legrace! Ale je to krasavec.

Děkuji všem za odpovědi na mé kočičí dilema. Měla jsem 12 let doma psa, a to je prostě jiné. Pes je naučitelný na lecos, více či méně poslechne. I když jezevčík v pánech nepěstuje velké sebevědomí :-). Chtěla bych mít znovu psa, ale není to možné. Tak přemýšlím o kočce....