Já jsem byla z kastrace taky dopředu strašně nešťastná, ale pak stačily jedny označkovaný dveře a veškerá lítost mě přešla :-D

Nezapomenu, jak měl kocour coby dvouměsíční nemocný nalezenec dočasný záchod v obýváku (je tam takový vhodný výklenek), aby to měl blízko a šel na něj přesně ve chvíli, kdy přijeli na oběd tchán s tchyní a já dávala na stůl. Samosebou, že oni nejsou zrovna kočkomilové...  Jinak mají bedýnky v suterénu, čistíme je 2x denně a pohoda. Na linku kocour chodí, když se nekoukám (kočka asi vůbec) a na stůl jen když mě chce naštvat.

Jo to věřím, já už taky jenom čekám na první značkování...Jeho první narozeniny vycházejí na termín mého porodu a ráda bych to měla vyřešené před dítětem. Spíš se mi do toho nechce, před narkózou bude hladovět, čili ho budu muset izolovat od Kočky, aby nesežral to její, on bude smutnej...a tak :-) Ale kastrovat ho rozhodně nechám, všechny naše kočky byly nechtěný a nehodlám přispívat ke vzniku dalších kvant nechtěných koťátek. 

oujee:-))

ja zavedla to wc na wc v byte z nedostatku prostoru a nemuzu si to vynachvalit. kdykoliv tam nekdo jde, tak pripadny odpad hned splachne a je to (neze by se deti do uklidu po kockach hrnuly to priznavam:-) a kdyz to jde ve sklepe to je super

Goliáše vzali na tu kastraci myslím fakt snad do druhýho dne, asi vědí, že s kocourem, co začal značkovat, se to moc dlouho vydržet nedá...a není to žádnej extra zákrok, kocourům to ani nešijou, je to pidiranka

treba by mohli jeden vecer solidarne hladovet oba;-) a jestli uz bude mit rok tak to se snad na nic cekat nemusi?

Jednou jsem šla se psem na očkování, on se v půlce cesty zastavil, pochopil, kam ta cesta vede, otočil se a utíkal domů. Když jsem na něho zavolala, začal utíkat rychleji.

Já měla vždycky kočky, tohle je první kocour (zrzečka s FIP nepočítám), ale už jsem taky slyšela, že se to vůbec nedá srovnávat...On teda ještě neznačkuje, asi až začne přicházet jaro...

Za tři měsíce mu bude rok, plánuju ho objednat nejpozději za dva, i kdyby značkovat nezačal.

Ona je Kočka nežravka, takže se jí snažím podstrojovat...ale tak to by jí to hladovění asi vůbec nevadilo

Já se jednou omlouvala veterináři, že jsme přišli pozdě, protože kočka se schovala a dalo nám práci ji najít a narvat do přepravky, a že asi nějak vycítila, co se chystá (šlo o očkování) a on se zcela vážně zeptal: "No a nemluvili jste o tom před ní?" 

no nejpitomější nápad byl se dvěma koťaty chytit jedno a strčit ho do přepravky. druhý se samozřejmě vůbec nenechalo chytnout, ony teda kočky nejsou z nejchytřejších, ale tohle by došlo i morčeti;-))

Morčeti... hm.

Otíček se k veterináři vždycky nadšeně hrne, s nadějí na společenský vyžití asi. Radostně vhopká na dvůr, dychtivě běží do čekárny... O co vlastně jde, si vzpomene vždycky až ve dveřích ordinace  

no... tak buldočci jsou zvláštní kategorie... morčete;-)

S těmi historkami o psech vyválených v čemsi, jste mi připomněli taky pár zážitků.

Ten náš poslední berňák se na chalupě vyválel v hodně tlející mršině prošpikované červy. Myslela jsem, že ho máma snad utopí, protože ho vtáhla do nedaleké pískovny a tam ho držela tak dlouho, dokud z něj všechno nedostala. Mělo to trochu vedlejší efekt, protože při tomhle extempore utopila klíčky od auta.

Já jsem zase ve svých 15-ti nachytala našeho rotvajlera, jak se vášnivě válí v kravském lejnu. Ať jsem ho koupala, jak jsem ho koupala, smrděl pořád tak strašně, že jsem ho nakonec nastříkala voňavkou a to jste měly vidět ten cirkus. Myslela jsem, že mu totálně šiblo, jak se snažil zbořit barák. 

Voňavej rotvajler 

1. příhodu č. 1 mám ve svém repertoáru taky a bylo to strašný strašný strašný, fakt nejstrašnější ze všeho, nic tak hroznýho už nikdy nebylo, jen to nemělo dohru s těma klíčkama od auta, obojek jsem musela vyhodit

2. kamarádce se vyválel pes nejspíš v medvědinci na pláni, odkud odjel cirkus, to bylo taky teda hodně ukrutný...

ježišikriste zlatý kočičky! a teda barbucha zlatí buldočci, páč ti co máme v příbuzenstvu to teda nedělají, nevím jestli jsou takoví všichni:-)

Přihazuju taky jednu pradávnou příhodu -  náš dlouhosrstý jezevčík  se vyválel v chcíplé rybě, ležící na břehu rybníka. To bylo opravdu děsný. A cejtil se děsně ponížený, když jsme ho drhli, dyť tak krásně voněl!

Človek by neveril, čo všetko dokážu, len aby sa niekam dostali. Ale je pravda, že pokiaľ ani jeden z nás v spálni nie je, tak Rikiho ani nenapadne ísť tam. On len chce byť pri svorke, samozrejme ak je to v zakázanej časti domu, ešte lepšie.

To je ako s tým, že sme mu dovolili ísť na gauč. Sám tam ležal asi 2x (1x po bežkách, keď tam zaspal počas toho, ako vlastne chcel ísť dole...), ale akonáhle je tam niekto z nás, neexistuje aby ležal na zemi.

teriér je podobný, keď potrebuje je hluchý...alebo mačka