Tak na to bych neměla nervy, nešla bych do toho - čekat jestli budu mít štěstí, přetahovat se a přebíjet nabídky ostatních...

Určitě pár lidí odpadne, ale jak bych nebyla jedinej zájemce, tak nic. Kdyby mi nějakej padnul do oka a nakonec ho dostali jiní, to bych prostě nezvládla.

Už jsem se dívala tak různě, jaká je situace (jen teoreticky), a sice chápu že chtěj pečlivě vybírat, ale pro mě by to bylo asi moc náročný. Nemyslím třeba i návštěvu/kontrolu doma a případnej výslech  jen ten hrozící neúspěch  Prostě nejsem typ pro konkursy

A víte, kolik bylo těch reálných zájemců, co ho třeba viděli? Mi přesně přijde, jak taky píšete, že vykřikovat na FB je snadný, ale zvednout se a jet se aspoň podívat to už vyžaduje akci.
Taky bych byla hrozně nervózní, jestli to klapne, už se vidím, jak bych se na to nastavila a vymalovala si společnou budoucnost 5 let dopředu, a když by to pak nevyšlo, tak bych z toho byla celá pryč.

Fajn že Goliášek zahrál eso a Rufík skončil u vás :-).

Jinak nám Ciďák v azylu nějak nastydl - dovedně si lehá na izolované nezakryté kousky podlahy - nejspíš teraca, která docela studí. Takže s ním lítám po dvou třech hodinách ven, což při čtvrtém patře bez výtahu vyloženě potěší, ale aspoň nějak nahradím ty obyvklé výstupy na rozhlednu :-). 

já myslim, že ono strašně záleží, jak se to sejde. Zrovna Rufík měl tolik zájemců (takových těch šílených vykřikovačů) nejspíš kvůli tomu chybějícímu oku, ale jinak většina psů bohužel hnije v útulcích docela dlouhou dobu, než si jich někdo všimne. To je výhoda/nevýhoda těch malých moderních útulků, které jsou schopné ty psy propagovat, udělat jim hezký fotky, něco o nich pěknýho napsat, nacpat je na všechny možný facebooky, instagramy atd. Takže se pak zas nedivím, že se snaží pro toho psa vybrat co nejlíp, kor když ho vytáhnou z nějaký předchozí hrůzy. Protože když pak vidíte ty komenty typu jůůůů, kuk, zeptám se babičky, už má na dvoře deset psů, tak tenhle by se vešel taky - nejlíp aspoň s deseti pravopisnejma chybama ...

A mně se líbil hodně, tak jsem byla ochotná nějaký nepohodlí podstoupit :-D Mně nějak na první pohled přišlo, že by to mohlo bejt dobrý :-D

myslím, že reální zájemci jsme byli asi tři, ale jak až moc reálný to bylo, nevim. ani žádný detaily.

To muselo být smutný, vracet pejska po návštěvě u vás do útulku. Nebo to už jste věděli, že bude váš?

Že prej mám okamžitě dosypat do krmítka!

Fotka je mizerná, je to přes okno a zoom na 15 metrů, ale líbilo se mi, jak svorně čučí do okna.

oni s ním z útulku přijeli k nám, hlavně aby se zjistilo, co on a kočky, to nikdo nevěděl totiž, byl v domácí péči, kde spal myslím v posteli a tak :-D Já se tam byla v úterý podívat, seznámit se a vyvenčit, ve středu přijeli oni k nám, ve čtvrtek se na něj myslím byl ještě podívat někdo  další a večer volali, že jestli ho ještě chcem (chacha, my z něj úplně hotový), tak si pro něj můžem přijet, ale to jsme nemohli a jeli pro něj až v pátek.

A tyhle fotky jsou hned z toho pátku, von k nám fakt přišel jak domu. Akorát teda pak ještě asi měsíc trochu vyl, když byl doma sám, ale to se zmizelo a teď žádný reference nemám. Dřív taky začínal štěkat, sotva jsem vlezla do domu a teď slyším tichý pištění až z mezipatra :-D

Nejvíc šokézní na tom byl naprosto vyklidněnej Goliáš, kterej se od první chvíle tvářil, jakože cizí neznámej pes je úplně v pohodě :-D

to je krásná fotka, co to je za ptáky? To asi není červenka? (Jsem tragéd, poznám asi jenom sýkorky)

tady den druhý dopoledne, kočka si fakt asi nevšimla, že neni pes jako pes, černej jako zrzavej, je to jedno

já jsem totiž vymejšlela, že pořídim takový ty zábrany do dveří, aby jako kočka mohla kdyžtak utéct a tak a podobný věci a voni byli úplně v pohodě (což byl teda jeden z mých hlavních požadavků a i jeden z důvodů, proč jsme od pohledu vyloučili všechno, co vypadalo jako teriér :-D)

Goliáš ais prostě vyměnil kus za kus :-D. Rufík byl teda asi na kočky zvyklej? Nemáme teriéra, ale seznamování s kočkama a vysvětlování si, že se nehoní, vyžadovalo trochu úsilí. U Terka, u Cida nás to ještě čeká, jen nemáme aktuálně vhodnou kočku v dosahu.

Stejně máte/mají můj obdiv všichni, kdo si adoptují útulkovýho pejska. Já mám pořád takový respekt z té neznámé minulosti, genů, je to taková obava, že se z toho neznáma vynoří něco, s čím se nebudu umět vypořádat. Když beru štěně konkrétní rasy tak zhruba vím, co můžu čekat, a co si zkazím, to si holt zkazím, a samozřejmě to není záruka, ale přijde mi, že aspoň zhruba vím, do čeho jdu...

Přtiom první pes se k nám přitoulal, a když tady vidím Rufíka a Bonnie, tak si říkám, že to očividně může klapnout i hodně dobře, no ale pořád si nějak nevěřím dost na to, abych se touhle cestou sama vydala.

Si myslim, ze jste si byli vsichni 3 vzajemne souzeny :-)

no já myslim, že je dobrý nějak reálně posoudit, co je člověk schopnej zvládnout (já zas tak moc ne :-D) a ten výběr nějak přizpůsobit. Já jsem, upřímně řečeno, byla ochotná si tím psem z útulku způsobit co možná nejmíň problémů. 

Rufík je fakt buchtík, kterej nejradši sedí na klíně a něco si vypráví, výcvik na prd, veškerý sporty na prd, ale jako společenskej sociální pes je naprosto fantastickej. A teda musim pochválit, fakt rád chodí a vydrží dlouho, to vyhovuje mně.

Já myslim, že někdo jinej, třeba kdo by se s ním chtěl něčemu akčnějšímu věnovat nebo měl nějaký výcvikový ambice, by si z něj fakt rval vlasy :-D

vypadá to tak, já jsem fakt spokojená

( i když teď z poslední hodiny cvičení jsem odešla naprosto frustrovaná, jak mám nemotivovatelnýho necvičitelnýho psa, kterej jediný, co umí, je označkovat ve cvičebně překážku (stydíme se strašně)

Asi Goliáš postrádal kamaráda a Rufík se mu líbil :)

Z vašich fotek bohužel vidím jen tu první.

Ptáci jsou nejspíš samičky od stehlíka, těch tu lítá hodně a podle fotek na netu by to odpovídalo. Já poznám spolehlivě jen sýkory 

Si z toho nic nedělejte, já jsem zas z posledního výcviku odešla fyzicky vyřízená, protože Cid je zase namotivovanej na všechno, celou hodinu a půl jsem se ním  podstatě přetahovala. Prostě ty chvíle, kdy cvičí někdo jinej a on by měl v klidu sedět a čekat (což absolutně nechápe a nechce a rve mě teda k dalším psům), jsou fakt pro nás oba nekonečný. Pak jsem si ještě slušně spálila stopovačkou ruce až na maso, takže jsme si půjčovala náplasti, co bych byla dala za trochu tý nemotivace :-D.

Nechci ze sebe dělat ptákopravce, ale nejsou to konopky? Dole sameček, nahoře samičky.  Paní stehlíková by měla mít na křídle žlutý proužek. 

Doktor říkal, že jí to vlákno pomůže packu hlavně stabilizovat - ona se na ni nemůže spolehnout, jak se jí viklá, tak ji dává trochu do strany, a tím pádem špatně zatěžuje klouby, což by z dlouhodobého hlediska způsobilo i změny na nich. Navíc je mladá a sportovní, takže jsme se vlastně ani nerozmýšleli. Operace bude někdy v březnu nebo v dubnu, tudíž bychom ještě stihli většinu hlavní výletovo-sportovní sezóny 

to bude snad dobrý, Bonnie je atletka!