Přesně, kočka to nedělá, ale kocour umí takové jemné "vr?", na které já mu odpovídám "vr? Kocourku..."

Kočka zas umí mňoukat, ačkoli to moc nepoužívá, zatímco kocour asi neumí...(No, na její Mňau dělám taky Mňau, cvok prostě...)

Daník téměř nemňouka. Jen večer, když jdu spát,  začne řvát jako na lesy. 

Jen na chvilku jsem se zvedla a hned si zabral moji židli. 

Máte někdo namontovanou nějakou ochranu/zábranu proti vskočení kočky do ventilačky?

Jediný, co jsem našla, je jakási mřížka na Zoohitu, ale moc se mi to nezdá: mřížka

No to je přesný! 

Ale vono to není na škodu, že kočka to uní, ale nemňouká, ten mámy zrzavej je z ulice a já ho podezírám, že ho někdo vyhodil, protože si 'moc otevíral tlamičku' , prostě kontinuálně křičel (tomu se ani nedalo říkat mňoukání)

Nemáte tip na literaturu o výchově a potlačení šílenství u těchto ňuňátek? Třetí jezevec se jal rodiče potrápit, tak bych ráda zkusila nastudovat a poskytnout jim nějaké výchovné tipy :)

Mřížka  dobrá, akorát moc velké díry. Něco podobného bych potřebovala proti komárům 

Jojo, my jsme moc rádi, že mňoukne jenom příležitostně, jen když opravdu něco chce. Díky svojí tichosti nás kočky vůbec ráno nebudí, prostě tiše čekají za dveřmi ložnice, až otevřeme. Spíš je mi divný, že kocour nemňouká nikdy. Jenom vrčí. 

Takovej čumáček!

Lepší, než kdyby štěkal :) no každá kočka je jiná, no, my jich máme pořád několik a žádný dvě nejsou stejný..

A jinak, když jsem u mámy a kočky maj dojem, že ráno dlouho spím (a teda meškám se snídaní), tak přijdou drapat na dveře..jedn drape, ostatní ho 'povzbuzujou'

Chuďátko... Náš kocour jednou měl asi týden límec. Celou dobu strávil na gauči, musela jsem ho tam krmit, vodu dostával na talířku s masem, nastlala jsem pod něj ručníky a dokonce mu tam dala i záchod. Kdekoliv jinde hrozně trpěl dezorientací, většinou se nejdříve omlátil o nábytek a skončil kornoutem u zdi a do ní hýkal. Byl to žalostný pohled. Taky jsem se nechávala zalehnout, hned po ránu, než jsem šla do práce. 

Statečná beruška. Pořád na ní myslím.

Já dnes byla prvně v životě na veterině s fenkou mojí tety. Šly k novému veterináři, potřebovala očistit zubní kámen, protože už to měla fakt špatný. Po cestě byla v pohodě, ale jak jsme vešly do čekárny, okamžitě jí došlo, kde je a úplně se rozklepala jak ratlík. Chudinka.

Vůbec všichni pejsci se tam sešli nějací vystresovaní.

Přišla tam jedna paní, která si šla akorát pro dietní granule pro svou starou fenku, jelikož má značnou nadváhu. Ale jak asi taky měla trauma z předchozích návštěv, tak tu fenku musela do ordinace úplně táhnout, protože brzdila zadníma tlapkama přesně jako ve filmech. Pak když vycházely, tak naopak zdrhala pryč, až se jí za packama prášilo.

Toto že by potrápilo? Taký miláčik? Ved je ako plyšáčik.  

Má ďábelské kousací, štěkací a nespací manýry, ale fotogeničnost mu upřít nelze 

No, vypadá jako pěknej ďáblík  !

tak to jsem rada, ze nejsem sama, k nam uz se boji pomalu chodit navstevy, protoze odchazeji kompletne prokousany

K nám chodí jen otrlí jedinci, ale je to čím dál lepší, teď už stačí nějak přežít těch cca prvních 5 minut návalu obrovský lásky. Horší je, když ho chce někdo venku pohladit, předevčírem jsem nějakou paní celkem 3x varovala, ať to nedělá a hlavně k němu nesklání hlavu, ale nedala si říct a samořejmě dostala Ciďáckou lebkou do hlavy, dost mě to mrzelo. Ony ty projevy lásky jsou hodně vehementní, ale víc, než že varuju a držím ho u nohy fakt udělat nemůžu, když si chce někdo dát hlavu na úroveň jeho a nedá si říct, tak si pak nese následky.

Mléčné zuby jsou pěkně ostré, ale miláček se tváří, že snad ani žádné zuby nemá, že přece za nic nemůže.

My jsme konečně vyhodili okousané židle z jídelny a koupili nové. Ty už to snad přežijí bez újmy :-)