No fuj, to vůbec není legrační! 
Chlpáči a iné
09. srpna 2014 22:02
někdy Ti Ronďu pučim a můžeš si to zkusit! 
třeba to zavrčení bylo jen "jako", v rámci hry...
jinak tě můžu uklidnit: naši plyšáci jsou neustále v nemocnici - utržený ucho, nakousnutej čumáček, otevřená zlomenina nohy... furt štupuju jak divá! ale má je rád, jsou to kamarádi!
No nevim, já to vzala jako drzost 
Mršinu štupovat nebudu - teď mě mrzí, že jsem si to neuvědomila a nevzala jich rovnou víc!
barbucha jezisi, ale ved to neznamena, ze mas pristupit ku krvilacnej bestii, ktora sa chysta zautocit na Oticka a capnut ju za krk, zdvihnut a prehovorit jej do duse - preboha, nie; to "pridusenie" sa aplikuje v pripade, ze pes uz je zahryznuty a drzi ;-) a vacsinou, pokial je majitel druheho psa v soku, tak ho treba jednoducho instruovat (o, ano, ja viem, ze to znie ako rozpravka - len zdielam, co som sa dozvedela), nech si na svojho psa saha on, ale ak to odmietne alebo je fakt mimo a ja by som videla, ako by tej bestii trcalo z papule nehybne telo mojho psa, tak dufam, ze ten adrenalin v sebe najdem a spravim to (ak nepomoze nic ine, samozrejme).
ale verim, ze Oticek pripadneho nepriatela zneskodni svojim sarmom gentlemana 
:-)
Já jsem prvního Otíčka už zachraňovala, z tlamy nějakýho retrívra nebo co to bylo. Zahryznutej mu byl do krku... to jsem mu teda řádně bušila pěstí do lebky. Po každý ráně se dá aspoň rychle odskočit Mít klacek v dosahu, beru ho radši klackem.
Strupy Otíčkovi odrůstaly pěkně dlouho tenkrát
KoraKora tak to naozaj obdivujem tu duchapritomnost, fakt. a k tej teorii: ano, ja viem, ze je to "len" teoria a tiez to beriem s rezervou: inak sa na bitky pozera clovek, ktory ma doma svorku psu a so psami pracuje + tych bitiek videl xy, inak na to pozera clovek, ktory ma psa napr. ako clena rodiny, to je jasne.
DrowRanger no ved ja sa tiez obavam, ze by mi v podobnej konfliktnej situacii emocie zatemnili mysel...; kazda situacia ja individualna, kazdy pes je iny, ale je dobre poznat nejake tipy a sposob uvazovania psov - to ma bavi. a ako barbucha trefne ironizuje to povestne "psy si to maju vybavit samy" - nie, nemaju, ziaden pes mi do mojich psov skakat nebude. viackrat sa stalo, ze z nejakej brany pod lesom vybehol pes alebo sa na nas pri venceni cudzi pes nalepil - majitel nikde - tak vacsinou sa mu postavim do cesty (ja, poserutka par excellence): postavim sa medzi mojho psa a psa neznameho, pristupujem teda v obluku, nikdy nie priamo (aby to nebral ako vyzvu, skor sa situaciu snazim konejsit) a hovorim na neho pokojnym hlasom, aby vypadol; nastastie mi to zatial (5x) vzdy vyslo a pes vypadol. ale vysvetlujem si to tak, ze sme zatial vzdy stretli same dobre psy, nastastie. no ked som prisla domov, tak som sa skoro zosypala. a samozrejme som tak nikdy nepristupovala k psovi, u ktoreho vidim, ze ceri zuby a chysta sa na utok - taky blazon nie som - tiez je dolezite naucit sa citat psy, lebo aj ked sa niekedy priruti nejake tela, nemusi vzdy chciet zautocit.
barbucha ale ved to si hrdinka!!! ked mal Oticek I. ako nasledok iba strupy :-)
Reakce na Sweet Potato:
barbucha
No, k tomu já mohu parafrázovat jen tu otřepanou anekdotu: vaše netopýrka zabila naši dogu. Zaskočila jí.
ale čistě teoreticky - neměli bychom nechat našeho psa, aby si konflikt vyřešil sám, ne? to my máme být pánem smečky a alfa samcem a narušitele odpudit....jen teoreticky, v praxi si to moc neumím představit, ale narušitel by v podstatě neměl narazit na psa a nějakého člověka, ale na smečku psa a člověka. nebo ne? teoretické knihy o chování psů jsem tedy nečetla, jen mě to tak napadlo.
Zina tak ja s tym mojim autistickym baskervilom musim byt vzdy v strehu a studovat, co sa da! ale zatial mi vacsina lektorov tvrdila, ze mat Zunu je ako mat 3 psy + pri "specifickom" (ehm, to je ako ked sa o skaredej zene povie, ze je "zaujimava"? :-D) psovi sa clovek nauci 10x viac, ak ma chut a (cas), takze ak pochopim Zunu, mozem si zaobstarat cistokrvneho teriera 
alebo vysnivaneho holandana! 
Jiná Realita tak konflikt v zmysle drobne skriepky a hry a pod. neriesim, to nech si riesia samy; ale pokial moj pes je v klude a iny sa nevie vpratat do koze, nedajboze utoci, tak sa k mojmu psovi jednoducho nedostane (teda kiezby). ja ako "pan smecky" mam za ulohu toho psa chranit, aby mi o doveroval a vedel, ze nemusi byt agresivny, ze nemusi riesit situacie, ktore sa mu nepacia "zubami", ale ze sa na mna moze spolahnut v tom, ze to vyriesim ja. pes je v pohode, ked sa citi v bezpeci, a od toho pocitu bezpecia som ja - takto to vnimam. toto uvazovanie mi velmi ulahcilo fungovanie so Zunou. to nam na jednom seminari vravela myslim Eva S.: chrante si svoje psy, ved vy si ich vobec nechranite - napr. aj v situacii, ak na fenu naskakuje a otravuje ju pes, tak jednoducho toho psa odohnat, ak nezakroci majitel; preco nechavat mojho psa v strese a nepomoct mu?
a pes + clovek je specificky typ smecky, ta sa neda porovnavat so smeckou vlkov.
Sto bodov!
Přesně tak - jsem za toho čokla prostě zodpovědná. Stejně jako musím dávat pozor, aby mi ho nezajelo auto, aby měl co jíst... vždyť ta němá tvář na mě spoléhá. Kdyby to bylo naopak, obojek nosím já!
palahniukowa No to je naprodto jasný, své psy si vždycky chráním!
Ale nesnáším lidi, kteří, když se blíží pes, rychle toho svého začnou zvedat do výšky a hystericky ječet! A to je, bohužel, dost častý jev.
Ti lidé svým psům nedovolují chovat se jako psi. Tak jako se lidi baví mezi sebou, se musí mezi sebou bavit i psi. Potřebují to. Normální zdravý pes štěněti neublíží a štěně se naopak naučí vycházet s cizími psy.
U dospělých psů je potřeba aby se poznali, očuchali, vyjasnili si kompetence, prostě se seznámili. A příště, většinou, se budou zdravit už z dálky.
Ale vystreslý hysterický majitel, který nedovoluje psu kontakt s jinými psy, aby ho náhosou nesežrali, bude mít zase jen vystreslého hysterického psa.
Samozřejmě, pokud se objeví nějaká nevole, náznak konfliktu, okamžitě musí zakročit pán, protože konflikty vždycky musí řešit pán, protože je psův nadřízený.
Co nejvíc seznamovat štěně s cizími psy je cesta k nejlepší socializaci zvířete. Samozřejmě, to samé i s lidmi - aby lidi pes znal a měl rád. Ale, jak jsem už psala dřív, hlazení cizími lidmi jen na dovolení a pokud to má pes rád 
Dadoo My nasemu psu nebranime v kontaktu s ostatnimi psy, pritel dela v rodinne firme, kde ma stene sebou a tam jsou kazdy den dva jini psi, dalsi potkava pri venceni, taky budem od pristiho tydne ve stenecim hracim a vychovnem kurzu, prave kvuli socializaci. Ale kdyz se k nam ve tme vyritil samotny obri pes a bezel primo na nas, bez voditka, bez nahubku, mela jsem fakt strach. I bez stenete bych mela. V tech par vterinach ani jako clovek nechci muset analyzovat, jestli me to tele pokouse nebo ne. Na dvore bytovky, kde je i detske hriste, fakt nema pes na volno co delat...
nevím, jestli jsem to tu už náhodou nepsala.
velice ráda bych chodila našeho psa cvičit. žel, bydlím na konci světa. nejbližší nalezený cvičák byl hodinu jízdy. i překonali jsme se a se psem tam jezdili. sice jsem neměla pocit zázraku, ale pořád lepší než drátem do oka.
časem tam začali chodit s nějakým velkým plemenem, které už nedokážu zařadit, ale bylo to něco, čemu se nepěkně říká "bojové" plemeno, prostě velký silný pes se silnou hlavou, rozhodně větší než pupík. psi vypadali celkem v pohodě. jednoho dne jsem stála, pes mi seděl nebo stál u nohy, vůbec nic nedělal, a kolem šel ten velkopes a ohnal se po něm. z mého pohledu úplně bezdůvodně, podle mě k němu můj pes ani nečichal, dokonce k němu ani nebyl otočený hlavou. pes se to něj zakousnul, já jsem se vyděsila, protože to prostě bylo naprosto nečekané. snažila jsem se psa odtáhnout, majitelé tamtoho zírali, dokud jsem na ně nevolala, aby si ho stáhli. oni pak svému psovi strašně vynadali, myslím, že ho i zbili.
přestože to opravdu byl nějaký problém jejich psa (čehož si byli vědomi, protože to taky viděli), nevím, jestli reagovali dobře. vedoucí výcviku neudělala vůbec nic, v podstatě to ani nijak nekomentovala. v ten okamžik jsem k ní zcela ztratila důvěru. podle mě něco udělat určitě měla, jen nevím co. už jsme tam ale nikdy nejeli, pupek od té doby roste jako dřevo v lese. důvěru ke psům kupodivu neztratil, stále si s nimi chce hrát a ne je napadat. já jsem byla tak v šoku, že jsem nad tím začala přemýšlet až cestou v autě zpátky. kdyby pes aspoň vrčel nebo cokoli, ale on se ve vteřině zakousnul.
křivdím té cvičitelce? zachovala se správně?
Dadoo V tom případě, o kterém jsem psala, jsem měla hysterického vystreslého psa, dokud byl na zemi mezi pěti čokly, kteří po něm skákali a sápali se ze všech stran. Pokud jsme potkávali a potkáváme jiné psy 1:1, tak ať se spánembohem socializujou jak libo.
Jiná Realita spätne je nemozne zistit, co a ako sa zomlelo - tak mohli byt take drobne nuansy medzi Pupikom a tym druhom psom, ktore si nikto nemusel vsimnut - od cerenia zubov cez odvracanie pohladu a pod.; ono napr. aj citat rec tela chlpateho psa je niekedy narocnejsie ako u vyzly - co sa tyke tvare detto: u tibetskej dogy je mimika minimalna, res. pod tou srstou na tvari tazko identifikovatelna. u nas raz skocil mierumilovny svajciarsky ovciak do novoprichodzieho boxera - vlastne vsetky psy boli z toho boxera dost mimo, pritom bol uzasny, dokonca submisivny, len nase psy asi nevedeli zaradit jeho vyrazy tvare, aspon tak sme si to vysvetlovali. dnes uz su ale vsetci partaci. a je mozne, ze pre psy je niekedy narocnejsie pochopit mimiku aj nejakeho "bojoveho" plemena.
ad reakcia cvicitelky: opät tazko hodnotit, trebalo to vykomunikovat namieste. u nas ak dojde k podobnej situacii, tak ju spolocne s cvicitelkou vsetci analyzujeme, aby sme pochopili, co sa stalo a ona vlastne hned pribehne, ak sa nieco deje, a naviguje majitelov, ako sa k psom pocas konfliktu/po konflikte spravat. a dalsia vec, ktoru povazujem za skvelu (a v realite mimo cviciska alebo seminara si ju ale vooobec neviem predstavit) je to, ze po kazdom konflikte u nas trenerka trva na tom, aby nasledne ukludnene psy spolu prisli do kontaktu - aby medzi nimi neostalo napätie; aby zistili, ze ten druhy je vlastne fajn aj ked je to niekedy debil; je to nieco ako podanie si ruk, ked sa pohadaju/pobiju deti, tak to asi chapem. pokial sa vsak jeden pes druhemu vyhyba, nenutia sa do vzajomnej hry, len teda nech mozu dalej vedla seba fungovat, radsej nech sa obchadzaju, ako by do seba mali skakat.
stastie je, ze to pupik vzal ako profesional :-)
a po bitke nikdy psa ani netrestat, ani nebit (nespoji si to, lebo trest/bitka pride az po tom, ako sa pobil - takze trest pride v kludovom rezime; v podstate je pes potrestany za to, ze prestal - teda ocami psa), ale ani extremne nechlacholit; jednoducho to brat tak, ze sa to stalo a snazit sa nasledne ukludnene psy nechat sa ocuchat - pokial to situacia dovoluje, nie v pripade, ze s nimi treba utekat na veterinu, samozrejme. ale to mi pride pri neznamych ludoch extremne tazke a priam nemozne. a este teda nam radili, aby sme "vyvolavacovi" nedovolili sa po bitke na mieste bitky/utoku vymocit - je to gesto dominancie a pes sa utvrdzuje v tom, aky je macher.
barbucha a to sa slovne spojenie "psi zivot" vzdy pouziva v svislosti s negativnmi konotaciami (u nas teda urcite), ale ja pri pohlade na zivot mojich psov a dalsich spriaznench psov hovorim "kiezby som ten ich psi zivot mala!"
Dadoo suhlas :-) ono ani ta bitka nezacne tak, ze psy do seba automaticky skocia, tiez je na reci tela vidiet, ze si asi nie su sympaticki a vtedy je cas zakrocit; ale ak je jeden pes napadnuty druhym, ktory pribehne sam odnikial ako neriadena strela, to je ina situacia. a tiez je ina situacia, ak je sa pes ocitne uprostred rozvasnenej smecky psov - ako pisala Kokoska. kazdy kona v specifickej situacii podla svojho najlepsieho svedomia a vedomia a casto pod extremnym stresom, takze aj napriek teorii chapem kazdu jednu reakciu - ved som aj pisala, ze o svojej chladnej hlave (ak by doslo k bitke s cudzim psom bez pritomneho majitela) pochybujem.
