barbucha jedna malá, docela maličká atomovka 
Aktuální česká politická situace
29. října 2014 09:07
Reakce na andulka01:
barbucha
(teda na toho s barákem)
Naopak ty celorodinný sebevraždy... tomu přece nemůže nikdo věřit, ne?
Ten s barákem je super. Ale musím přiznat, že mě těšej i ty další zprávy. Vo pár mužiků míň, co může bejt lepšího? A je mi jedno, jak se to stalo, klidně ať se požerou mezi sebou.
Přiznám se, že jsem už ve stavu, kdy (poté, co jsem nedobrovolně shlédla fotky z Buče apod.) se chodím na obrázky zničenejch tanků a kolem rozesetejch vohořelejch rusáků upřímně bavit! Každej zdechlej mužik mě těší!
No aspoň na celou Moskvu kdyby to stačilo.
stes Na to jsem narazila včera na Twitteru, strašný. Fakt strašný.
Jsem ji nijak moc nesledovala, tak mě překvapilo co dokáže vyplodit za šílenosti.
Z komentaru na twitteru :
Teď je ta chvíle, kdy by slušné vysoké školy měly otevřít dveře uprchlíkům z VŠE.
Reakce na Beranka:
Prosím, můžete mi někdo vysvětlit nebo odkázat na článek, proč je pro Putlera tak důležitý zvítězit do 9. května (vím, že je to datum jejich oslav konce války, jen nevím, proč mu na tomhle datu údajně tak moc zálěží). Děkuju!
Protože pro Rusy je to výročí obrovskou událostí hrozně to žerou včetně mladých lidí nebýt u toho tak tomu nikdy neuvěřím
Takové shrnutí jak válčí rusák a proč to dělá blbě. Omlouvám se za délku, ale je to z fcb skupiny, kam by většině nefungoval odkaz.
Milan Minařík
Bitva o Donbas začala na první pohled podivně. Rusové jí začali, aniž by se dočkali konce bitvy o Mariupol, aniž by se dočkali uvolnění jak svých sil tak i zásobování. Vojenští experti, kteří mluví rusky a znají ruskou kulturu, v tom vidí jedinou příčinu, která byla očividná od samotného počátku. Deadline k 9. květnu. Ke Dni vítězství je potřebné vítězství a ne nekonečný krvavý spektákl přinášející mrtvoly bez jasného cíle. A když už ne Kyjev, tak aspoň něco je třeba Ukrajincům vzít. Přesně v takových výrazných detailech se projevuje opravdový původ ruské vlády. Jakýkoliv z císařů a carů, ke kterým se přirovnává Putin, by si deset krát rozmyslel, než by začal rozsévat smrt a zabíjení během Pašijového týdne, posledního týdne před Velikonocemi. Během jednoho z nejdůležitějších týdnů v pravoslavném kalendáři, ve kterém má každý den přívlastek Veliký. Ale pro malého člena sovětské nomenklatury je nápad vyznamenat se během svátku svatý. Křižovat se a zapalovat svíčku v kostele může každý, ale sovětský aparátčík už navždy zůstane sovětským aparátčíkem. A tak začala bitva za to, aby bylo ke Dni vítězství dosaženo vítězství. Situace na frontě zůstává stejně nejasná, jako byla nejasná doteď. Ze zpráv ukrajinských i zahraničních rozvědek je známo, že Rusko soustředilo přibližně 80 taktických skupin praporů (BTG), což je srovnatelný počet vojsk, jako na začátku zahájení aktivní fáze ruské agrese proti Ukrajině. Jediný rozdíl spočívá v tom, že nyní jsou soustředěné na jediné frontě na Donbasu. Ruská armáda paličatě pokračuje v taktice, kterou ukázala od prvních dní války. Taktice, která je z vojenského hlediska stejně tak nesmyslná, jako je strašlivá. Ruská armáda prostě rozmetává rakety po celém území Ukrajiny. Jak může bombardování vesnic na jižním okraji Křivého Rohu pomoct k vítězství nad ukrajinskými silami na Donbasu? Otázka je to zásadní, ale oni to stejně dělají. Zatím je jasné jen to, že boj začal. Útok je veden současně z několika směrů a před námi je několik týdnů trvající bitva, kterou lze mírou krveprolití přirovnat jen k bojům Druhé světové války. Obě strany do toho jdou s maximálním nasazením. Putin chce za osmnáct dní stát na mauzoleu na Rudém náměstí jako následník vítězů a ne jako nenadaný vůdce, který rozpoutal válku, ve které nedokáže dosáhnout úspěchu. Ukrajinské síly se zase nechtějí vzdát ani pídě své země. Během prvních dní bitvy o Donbas se ruská vojska prakticky vůbec neposunula. Ale situace na frontě je natolik nejasná, že má smysl se podívat na to, co současnému útoku předcházelo. O tom, jakou strategii si tentokrát zvolila ruská propaganda. Ruská propaganda musí vyřešit složitý úkol. Musí se dostat z té slepé uličky, kterou sama vytvořila. Ruský divák je překrmen, je příliš rozehřátý. A pro takového přehřátého diváka je přinejmenším podivná situace, ve které Rusko nedobylo Kyjev, ale ve které Ukrajina potopila Moskvu. Východ byl nalezen a byl do značné míry očekávaný. Oficiální verze je nyní taková: „my válku vůbec neprohráváme, my jsme ji prostě celou dobu vedli jen s polovičním úsilím, šetřili jsme naše bratry Slovany. Ale teď, teď když oni po dobrém nechtějí a když na jejich straně je celý blok NATO, tak teď na ně udeříme tak, že budou koukat“. Nejlépe to vyjádřil čečenský tiktoker Ramzan Kadyrov: „Teď začíná konkrétní speciální operace. Teď budou konkrétní výsledky. Sami si o to řekli, Ukrajinci (...) Jestli ještě někdo nestihl utéct, tak utíkejte, opusťte své pozice...“.Podle slov propagandy konkrétní výsledek není vidět ne proto, že nejsou žádné konkrétní cíle a úkoly, ne protože nejsou síly k dosažení vojenských výsledků, ne protože ruská armáda se ukázala být sebrankou polohladových násilníků neschopných plnit bojové úkoly, ne protože válku vedou vojáci základní vojenské služby, fakticky teenageři. Ne! Konkrétní výsledek není, protože doteď „jsme Ukrajinu šetřili, což teď už dělat nebudeme“. Tuto myšlenku jednohlasně opakují všechny hlásné trouby propagandy, dokonce i režisér Bortko, který několik let žil v Ukrajině a natočil úspěšný velkofilm Taras Bulba, na ruském Prvním kanálu vykřikoval něco ve smyslu, že za „Moskvu“ se bude Ukrajina zodpovídat a teď jdou všechny žerty stranou: „Křižník Moskva je absolutní důvod pro válku, stoprocentní. To je naše vlajková loď. Tady není o čem přemýšlet“.Jde o dobrou koncepci, ale má jeden háček. Jedná se o koncepci dočasnou a nikoliv trvalou. Když nějaká nová „konkrétní speciální operace“, která má nahradit starou „nekonkrétní speciální operaci“, nepřinese nic nového kromě strašlivého počtu obětí, bude muset ruská propaganda vymyslet něco nového. Ale je tu ještě jeden zajímavý moment.Zvláštním rysem této vojenské operace je to, že se o všech plánech Ruska dozvídáme dlouho dopředu a se všemi podrobnostmi. O plánech Putina vtrhnout na Ukrajinu nás s předstihem několika týdnů informovala americká rozvědka CIA, která nám odkryla vše až do konkrétních úkolů jednotlivých útvarů ruské armády. O plánech ustoupit od Kyjeva a Černihova a plánech soustředit síly na Donbase již od půlky března informoval poradce kanceláře prezidenta Zelenského Alexej Arestovyč. Přípravy k novému útoku probíhaly doslova v přímém přenosu. Všichni dobře věděli, kdy začne a jak bude probíhat. Je jasné, že v moderním světě není možné utajit přípravy k masivnímu útoku. Satelitní snímky během okamžiku odhalí všechny úmysly. Ale je přinejmenším nezvyklé, že o vojenských plánech Ruska ví dopředu každý, kdo používá Telegram nebo YouTube. Je to to samé, jako kdyby šachista dopředu informoval o svých plánech na tři tahy dopředu. Problém není jen v nekompetentnosti ruského armádního velení. Oni si prostě odvykli od jakékoliv spojitosti mezi slovy a konkrétními kroky. Nejlepším příkladem bude koronavirus. Necelé dva roky se pandemie v Rusku chovala doslova jako cvičený pudl. Když bylo potřeba, tak nemocnost rostla a když bylo třeba tak si hrála na náhorní plošinu. Když bylo potřeba, tak klesala a Putin pravidelně informoval o konečném vítězství nad koronavirem. Nejedno karanténní opatření se omezilo na formální zákaz a obecně to bylo jedno i těm, kteří je měli dodržovat i těm, kteří na dodržování opatření měli dohlížet. Nic to nemělo společného s reálnou epidemií koronaviru, která v Rusku probíhala úplně stejně jako v USA, Brazílii nebo Indonésii. A lidé umírali nezávisle na aktuální pozici Kremlu. Slova a následky nebyly mezi sebou nijak propojené. Ale čísla o nadbytečných úmrtích, která svědčí o strašlivé prohře ruských úřadů v boji s pandemií, jsou věci dost abstraktní. Na jedné misce vah leží vítězoslavná prohlášení o tom, že Rusko zvládlo pandemii lépe než všechny ostatní země světa, a na druhé misce leží statistická data, která jsou bez vysvětlení specialistů pochopitelná jen těžce. Pokud bychom hledali válečnou analogii, tak hlavní kampaní, která předcházela té Ukrajinské, byla Sýrie. Právě tam se ruská armáda a její velení připravovali na útok na Ukrajinu. Válka v Sýrii je čistě válkou vítězoslavných prohlášení, která neměla nic společného s reálným vývojem situace. V čem byla syrská válka výjimečná? V tom, že jako protivník tam vystupovala neregulérní vojska vytvořená doslova z banditů na džípech s kulomety. Z jedné strany jejich odpor nepřestane nikdy, stejně jako v jakékoliv jiné partyzánské válce. Z druhé strany můžete třeba každý týden slavnostně oznamovat nezvratné vítězství ve válce s terorizmem. Ověřit to stejně nikdy nikdo nedokáže. Praxe syrské války ukazuje, že pokud někam dopadla ruská raketa, tak přesně tam byl štáb Islámského státu. Pokud ruská vojska někoho rozstřílela, tak to znamená, že to byli islámští teroristé. A co se tam dělo doopravdy se prakticky nedá ověřit, protože šíření informací zde bylo silně znesnadněno. Je možné říkat cokoliv, ale slova nebudou mít nic společného s realitou.A tak si v Kremlu řekli, proč by tuto bojem prověřenou praxi nepoužít v Ukrajině, Islámský stát nezaměnit Azovem a islamistické radikály nacionalistickými bataliony. A právě v tom je háček. Ukrajina není Sýrie. Ukrajina je moderní evropská země, kde má každý v kapse mobilní telefon s kamerou připojený k internetu. Země, kde se mluví rusky a její obyvatelé čistě rusky popisují, jak ruská raketa přiletěla do jejich domu. Ukrajina je demokratická země, do které se okamžitě sjeli reportéři a korespondenti médií z celého světa, kterým místní úřady nejen že nebrání v práci, ale naopak jim maximálně pomáhají a ukazují jim ta nejkrvavější místa, jako je Buča. Ve výsledku slovutná intervence Ruska naráží na realitu. Ruské vedení tvrdí, že rozbombardovali základnu Azovu, ale je hromada svědků, kteří říkají, že to byla porodnice. Ruské vedení každý třetí den oznamuje, že dobyli Mariupol, ale jeho obránci v přímém přenosu informují o svém odporu. V případě války v Ukrajině se Rusku stále nedaří popsat realitu pomocí vítězoslavných prohlášení. A i když stále opakují, že vše jde podle plánu, tak jim nevěří ani vrcholní propagandisté. A tak Vladimir Solovjov kritizuje ministerstvo obrany za potopení křižníku Moskva: „Odkdy se bojová loď bojí raketového útoku, když na sobě nese systémy dovolující jí bránit se proti takovým úderům? Tam něco nebylo aktivováno? Dobře. Řekněme úder dvěma raketami. Vznikl požár bojové munice. Tak mi vysvětlete, co bylo s protipožárním systémem. Proč váš protipožární systém nezafungoval a koráb prakticky do základů vyhořel zevnitř“. Ruský režim může stále dokola opakovat, že ekonomický blitzkrieg Západu utrpěl drtivou porážku, aby pak primátor hlavního města informoval o tom, že plánuje poslat sekat trávu v moskevských parcích armádu dvou set tisíc lidí, kteří se brzy ocitnou bez práce. Najednou všechna slova mají v reálném světě nějaké následky. Reálné následky slov o přípravách na útok na Donbasu spočívají v tom, že se k tomuto útoku připravila Ukrajina. Když ruské armádní velení veřejně vyhlásilo základní směry útoku, tak tím samo poskytlo Ukrajině možnost se na útok připravit. A to znamená, že grandiózní bitva o Donbas bude dalším krvavým vojenským zločinem, který odnese tisíce životů ukrajinských a ruských vojáků a civilistů. A to bez jakékoliv zjevné příčiny a cílů. Oleg Tinkov, ruský byznysmen a zakladatel banky Tinkoff, která má dvacet milionů klientů, vystoupil s nejradikálnějším protiválečným prohlášením mezi všemi ruskými oligarchy za celou dobu trvání války. Tinkov ruskou armádu nazval „hovnoarmádou“, ty, kteří malují znak „Z“ označil za debily a prohlásil, že devadesát procent Rusů je proti válce. Je jasné, že Tinkov chce především předejít sankcím proti sobě a své bance a fakt, že velké množství Rusů bylo za mnohem mírnější protesty perzekuováno ho také neleká, protože sám už utekl do zahraničí a navíc pokuta padesát tisíc rublů je pro něj maličkost. Ani se nemusí bát nějakých následků pro svou banku, protože formálně v ní nezastává žádnou funkci a samotná banka je příliš velká a důležitá na to, aby mohla být nějak veřejně trestána. Přesto se jedná o první příklad toho, kdy zakladatel systému jedné z největších bank v Rusku zveřejňuje natolik provokativní a emocionální prohlášení. Tinkov je navíc mnoholetý spojence Kremlu, který vždy prohlašoval, že Rusko je ideální země pro byznys a Putin by měl být korunován. Ale nakolik by nebyly zajímavé změny v myšlení lidí, kteří byli ještě včera připraveni hájit Putinův režim do poslední kapky krve, nejedná se o hlavní téma. Hlavní je to, že se v příštích týdnech bude muset Ukrajina potýkal se strašlivým krveprolitím. S krveprolitím, jehož hlavní příčinou je ješitnost jediného člověka. Člověka, který sám sebe zahnal do kouta. Člověka, který nemůže vyhrát a nemůže si dovolit prohrát. Člověka, který místo triumfálního vítězství k veledůležitému vojenskému svátku, dosáhne jen ponížení, totální prohry a žádné kompenzace. Je třeba mít na paměti, že Ukrajina nejen není stejná jako v roce 2014, ale ona už není stejná ani jako byla před 24.2.2022. Zatímco Rusko hýří, jak kdyby to bylo naposled a spaluje přitom ohromné množství vlastní techniky a zbraní, přičemž často nenávratně, protože v podmínkách sankcí bude obnova buď příliš složitá, nebo úplně nemožná, Ukrajina každým dnem sílí. Ukrajina stále dostává od Západu nové zbraňové systémy a bojovou techniku. Tanky, obrněná vozidla, rakety a raketové systémy, zbraně a munici. Z celého světa jsou na Ukrajinu stahovány zbraně. Mnohé země se ve vojenské pomoci Ukrajině předhání. Nizozemci slíbili Ukrajině dodávky obrněných bojových vozidel se slovy „Nejsme jako Němci“. Navzdory obyčejnému průběhu obyčejné války Ukrajina každým dnem války svůj vojenský potenciál posiluje. Zatímco pro Rusko se válka každým dnem stává obtížnější. Ale důležité nejsou jen tanky a rakety. Ukrajina už ví, jak chutná vítězství. To, o čem ještě před měsícem s nadějí na diplomacii jen málokdo přemýšlel, velké vojenské vítězství Ukrajiny nad Putinem, se pomalu stává hlavním tématem diskusí nejen vojenských expertů. Druhá fáze války, jak ji nazývá ruská propaganda, k udivení pro Putina začíná z mnohem horší pozice než fáze první. Všechny předchozí ruské oběti Ukrajinu neoslabily, ale naopak posílily. Byly k ničemu. Což jen těžko poteší při pomyšlení na řeky krve a tisíce obětí, které nese Ukrajina. Ale dodává to naději.
andulka01 Já to nedám ani s brýlema. 
tak tehle obrázek mi trochu rozesmál...dokonalej obraz zakomplexovanýho nenávistnýho idiota
stes Těch rukavic jsem si doteď nevšimla. To, že jsem paranoidní, neznamená, že po mně nejdou.
Už je to editování na dezinformátorka, ale i tak potěšilo.
Sweet Potato 
wiki
Kan Tak omlouvám se, nejde mi to upravit na větší, asi je toho moc.
Sweet Potato wikipeková , díky zlepšilo mi to den
Reakce na Dadoo:
nonemy já prostě nedokážu pochopit, jak mohl Ševčík projít. To má fakt celý akademický senát pod palcem?
To vážně nebyl ani jediný jiný kandidát?
A to si to studenti nechají líbit? Už jsem viděla nějaké výzvy k protestu..
Tak co jsem četla, tak má. Prý je složen z 9 lidí, z toho 6 volí přímo vyučující na fakultě a ty si vybírá on sám a byl jediný kandidát. Vyučující dlouhodobě korumpuje, nebo kupuje.
Také jsem četla, že má donašeče z řad studentů a každé možné protesty utne hned v zárodku. Asi nějakým vyhrožováním, nebo mstou.
No prostě je to malej diktátorskej zm.deček a jeho volba je velká ostuda celé VŠE.
andulka01 Diky, až budu doma, tak si to zvětším.
Kan Jseš-li na fcb, tak jen proklikni nahoře jméno, je aktivní
