Kamarád to nebyl, ale vlastně hned ty první náčrty, co nám ukázal, nás tím, co dokázal v tom domě vidět, nadchly. Také jsme se díky němu začali na ten dům dívat jinak - původně jsme ho brali hlavně kvůli místu - že je to socialistická řadovka, jsme brali jako nutné zlo. Navedl nás třeba na knížku F. Kobosila Rodinné domy v ČSSR a zahraničí - do některých z nich (hlavně teda těch zahraničních :-) bych se z fleku nastěhovala :-D. Přiměl nás uvažovat o rekonstrukci ne jenom jako o renovaci interiéru a nějakém přizpůsobení prostoru našim požadavkům, ale jako o přestavbě, která bude respektovat to, v jaké době a duchu ta stavba vznikla, ne ve smyslu, že tam vytvoříme nějaký skanzen, ale vezmeme z toho to dobré a to nějak rozvineme.
Čili že nám nenakreslil na komodu televizi, jsme si až tolik nebrali, s místem na ni tam počítáno je. Už si z toho děláme všichni srandu, nedávno nám říkal, že jestli bysme tam místo televize nechtěli nějakou pěknou živou kytku, tak jsem mu říkala, že klidně, když na ní půjde přehrát Persona 5 :-D.
přesně to mě napadlo!
houbičkou 
