Jennyfor Zní to jako kliše , ale čas je opravdu v tomto případě nejlepší lékař. A jenom jednu věc ti zkusím říct. Někdo mi po smrti dcery řekl- najdi to dítě sama v sobě. Ono si taky zaslouží lásku. Už nevím, kdo to byl, protože jsem pořád čekala, že mi někdo může pomoct a chodila po psycholozích, psychiatrech, mediích i kartářkách. Ale byla jsem v takovém šoku, že si stejně pamatuju jen pár věcí. A tohle je jedna věc. Najít to dítě v sobě a mít ho ráda. Ono si to zaslouží. Trvalo mi to déle, ale pochopila jsem to.
Přiznání
01. prosince 2016 10:57
Jennyfor 
Vydržela a zvládla jsi toho tak neuvěřitelně moc, že teď je zapotřebí nějakou chvíli jen regenerovat a neklást si žádný cíle. Spaní a zírání do stěny je v téhle fázi naprosto v pohodě, potřebuješ se odstřihnout od neustálýho řešení a napětí.
Jennyfor všechno už to napsaly holky přede mnou. Já ti jenom strašně moc držím palce. Jednou bude líp.
Jennyfor želám ti aby si našla čo chceš, držím palce
Jennyfor myslí na sebe a opatruj se. Dostala si tady dobré rady.
SunEclipse právě, rozum už ví, ale naučený instinkty si dělají co chtějí.
Jdu kolem věšáku, vidím tátovu bundu, límec se mi zdá zašlej, už už jí strkám do pračky a najednou mi dojde, že ta bunda už půjde tak leda do popelnice.
Nebo ve mně hrkne, kdy že jsme to objednaný na to sono, kam jsem asi dala ten lísteček.
A když jsem vyprala povlečení, automaticky jsem ho povlíkla a ustlala, jako vždycky, postel, na kterou už si nikdo nelehne, protože pojede rovnou do sběrnýho dvora. Někdy. Pozdějc. Zatím nemám sílu.
Mám pocit, že musím rozdělit prášky do dávkovače po dnech a taky nám dochází jehly. A dneska měli v obchodě ten čaj se švestkami, co má táta rád a už dlouho nebyl. Nekoupila jsem ho, ale v ruce už byl.
Pořád jedu na automat a nemůžu to zastavit.
Ale nechtěla jsem to sem psát, abych vzbuzovala lítost. Jen jsem to potřebovala dostat ven. S nikým teď nemluvím, s dětmi jsme v kontaktu přes mobil, kluk je v zahraničí, dcera mimo Prahu a taky jsme se teď pořád testovali, přeci jenom ten kontakt byl zezačátku těsný, tátu jsem v nemocnici myla, krmila, když říkali, že kovid to není, tak bez roušky, aby mne poznal a nebál se. Pak už mne tam tedy pouštěli v ochraném obleku, každý den, i když už byl na opiátech a nevnímal.
A pak zas byla dcera v karanténě a pak její přítel, pořád to nebere konce. A tak se snažím být v tom mobilu co možná nejvíc "normální", abych je ještě já nestresovala. Tak jsem trochu upustila tady.
Pro mne je velký vzor Dadoo Prošla si taky svým soukromým peklem a od té doby změnila neuvěřitelně svůj život. Bude to chvíli trvat, já ten její optimismus musím lovit až z paty, ale věřím, že jednoho dne se probudím a svět bude zase v pořádku. Všechno je jen v hlavě.
Díky vám všem za podporu, moc to pomáhá
Jennyfor Chce to čas.
ionicera díky, budu teď na sebe hodná.
Jennyfor je to moc brzy. Uvidíš, že po malých krůčcích se to bude zlepšovat.
Ještě jednou díky všem však jste to mnohé taky zažily. Všechny rady beru, sama to taky rozumově chápu, ale bude to chvíli trvat, než vypnu jeden program a nastartuju jinej.
Jen jsem to dneska potřebovala někam napsat.
Jak jsem postupně odstříhávala všechny kontakty - člověk nechce ostatní obtěžovat negativitou a pozitivního jsem neměla moc co předat - tak mi nakonec kromě jedný kamarádky nikdo nezbyl. A asi jsem se potřebovala pochlubit, že jsem zvládla dojít do krámu a koupit mlíko 
Tak bych to tak nějak uzavřela. Až se mi podaří další krok k normálnu, zase se pochlubím
Jennyfor moc tě prosím, zas se někam na měsíc neztrat. My pak máme starost a vždy jsem tě ráda četla.
Jennyfor ty to zvládneš. Protože musíš. Jinak to prostě nejde.
To hmatatelne prázdno a definitivnost, kterou už nemůžeš nikdy změnit. Vím, co cítíš.
Ty jsi úžasná, statečná, silná ženská. Zvládla jsi toho moc a udělala všechno, co šlo.
Vyrovnáš se s tím, protože to je život. Každý den to bude o chloupek lepší.
Moc na tebe myslím a držím palce.
Jennyfor Moc rada tě zase vidím! Jsi pro mě tady jeden z nejinspirativnějších lidí. A je mi strasně moc líto, kolik těžkých chvil jsi už musela prožít. Moc na tebe myslím a přeju ti, aby ses cítila den ode dne líp a mohla brzy třeba jet k moři...
Jennyfor Často na tebe myslím, drž se, určitě bude lépe .
Uf, je toho hodně na jednu ženu Ale věřím, že zase bude dobře. Budeš teď mít čas na vnučku. S těmi nejmenšími je to nejlepší, dokážou být tak strašně roztomilí. Naši rodiče jsou s našimi dětmi hrozně rádi a když je vidí moje babička nebo prateta, to už jsou dámy přes 80, tak je vidět, jak moc vždycky ožijí. Čekají tě ještě krásné věci. Odpočívej, měj se ráda, kup si něco hezkého na sebe a měj se dobře.
Jennyfor bylo to těžký, ještě je a asi nějaký čas ještě bude. Máš můj velký obdiv, jak dlouho jsi to zvládala a co všechno jsi zastala. Teď na sebe nespěchej, i malý krůček je pokrok. Klidně sem piš i o těch zdánlivých maličkostech, o tom, co ti dělá radost i o tom, co tě trápí, čeho se bojíš. Ono to opravdu pomáhá. Drž se, ono to půjde!
