K té organizaci tanečních - za nás se do kurzů brávalo mnohem víc kluků než holek, ale jejich úmrtnost prostě byla vysoká, někteří odpadli už po první lekci, takže nejpozději do Vánoc  byly holky stejně v přesile.

Jo, je to fakt častej jev. Partner je z města, ale dětství strávil hraním si na indiány po lese a stejně první roky jsem mu na houbách musela vždycky přebrat košík a občas jsem na vycházkách říkala něco o stromech a rostlinách, protože to se fakt nedalo. Teď tráví v přírodě dost času, ale stejně to nějak nemá zažitý a občas překvapí. A pak jsem jednou řekla známým, že sbírám byliny - sbírám asi 5 základních druhů, jednou za sezonu a vim, na co se ty byliny užívají a to je asi tak všechno, pro mě je to prostě základ jak matematika 8. třídy, ale byla jsem za exota:-D

Aaaaaach, taneční! Tam jsem se přihlásila, protože se tam tehdá přihlásila moje platonická láska ze ZŠ . No, samozřejmě z toho nic nebylo a já polovinu kurzu strálivila v přilehlé knajpě.

A já jsem vyrostla na dědině, ale nepoznám ani prase od kachny, kytky mě nijak zvlášť nezajímají, a do lesa chodím za trest, vůbec příroda mě nebere, chtěla bych žít tak nejlépe v centru New Yorku, prostě případ...

Já si myslím, že tohle je dáno spíš výchovou, povahou a zájmem, než místem narození.

Já jsem pražské dítě a troufám si říct, že co se znalostí přírody týče, strčím většinu svých známých, bez ohledu na jejich původ, do kapsy. Manžel je venkovan a rozlišuje "bílé kvítko, žluté kvítko", případně hříbek (má rourky, sežeru)/houba(má lupeny, nechám na pokoji) U nch v rodině byl vztah k přírodě čistě pragmatický - je to k jídlu či jinak k užitku? Takže ty houby na rozdíl ode mne umí najít.

Jo, to je výchova... Matka Pražanda a velká světačka si vzala moravského lonťáka a celej život trpěla v díře se slepicema, tak proto možná...

Já bych taky ráda žila v nějakým obr městě, Praha je mi malá  ale do přírody si zajdu moc ráda. 

Já jsem nějak prošla stádii radobymalýpřírodovědec/zálesák, intoš, skorokotlík, městský pankáč, ven nevycházející hardcore hráč, plus pár dalších a momentálně pozoruju přerod do doktora z Vesničko má, středisková, protože se nějak podezřele často kochám. A do relativně donedávna jsem si myslela, že běžně se vyskytující stromy pozná každý, ale už jsem vystřízlivěla, aspoň jeden může zazářit, když pozná habr. Taky mi trochu dělalo starosti, že Karja  podle popisu zřejmě provozuje za partnera mého manžela, ale koneckonců jsme tu jedna velká rodina a aspoň na něj nejsem sama! :-D

Ono se to muze menit i s vekem. Ja jsem byvala vylozene mestsky - a povalecsky - typ a prirodu mi stacilo videt jednou za cas z okna vlaku.  A dnes bych courala po lesich denne, a kdyz se nedostanu o vikendu ven, tak mam uplne abstak.  A bavi me ucit poznavat stromy, rostliny, jakoz i divokou zver.  Fakt uplnej obrat...

Dodnes si pamatuju, jak jsem v druhé třídě vyvedla z omylu pančelku, která si myslela, že jelen je samec od srnky. O lani slyšela tehdy prvně. Mně to sebralo iluze - do té doby jsem byla přesvědčená, že paní učitelky, stejně jako rodiče, vědí všechno 

Přesně tak, bíle kvítko, žluté kvítko. Pak teda ještě modré a červené, a pak druhy došly, protože fialová, oranžová a růžová kvítka spadala do některého z dříve vyjmenovaných. 

Ty ho znáš? 

No, taky (kdysi dávno)  hoch z (s přimhouřením obou očí) velmi malého maloměsta. Co kytky, tam bylo důležitý to, na čem se dalo odfrčet do civilizace. 

Toto bol postoj mojich rodičov a takto som to vysvetlila vzpierajúcej sa pubiške. Inak mne sa zdá, že takto veci sú blbo načasované.

načasované je to dobře. mělo by je to stáhnout trochu k realitě, pokud to vyjde. jenže to je ideální případ...

Ale to je uplně typický, já nikdy nezapomenu, jak jedna učitelka řekla, že je nechutný ten biodpad využívat ke hnojení a že rozhodně nechce jíst nic z pole s odpadkama. V tu chvíli mi normálně umřela půlka mozku:-D.

Edit: Ej, tim jsem nechtěla říct, že je to typický pro všechny učitelky to ne, jen jsou občas takovéhle perly díky tomu zaměstnání mnohem silnější:-).

já v druhé třídě vyhodila do koše suchej rohlík co mi spadl na zem (moje městská babička byla velice čistotná), načapala mě soudružka a začala mi tlačit do hlavy že jsem ho měla vzít babičce pro králíky. řikám babička králiky nemá. KAŽDÁ BABIČKA MÁ KRÁLIKY!!! (moje vesnická babička nesnášela jakýkoliv zvířata)

Já jsem byla v tanečních jednou. Pak už jsem tam nešla z podobného důvodu jako ty...nehráli tam rock.

Ale zase jsem každý víkend trávila na chalupě po těch klasických zábavách, takže tancovat nakonec umím výborně . 

A přežila tu díru? Ptám se z velmi osobních důvodů ...  Přiznám se, že si nedovedu představit, že bych Prahu opustila (s výjimkou trasy směr větší město, což vrámci ČR opravdu nehrozí).