Přiznání
moninika Jo, tak to chápu, to je naprosto zasloužený odpočinek a vlastně hrozně krátký!!!
Ale určitě si to moc užij!
Do práce půjdu až nějakou najdu, ale nejdřív v září, až nastoupí druhé dítě do školky. Dost se toho děsím, protože jsem bohužel velmi neperspektivní pracovník, manžel služebky, děti bez hlídání...Ale to se budu samozřejmě tvářit, že není problém.
bram On je občas vezme na nějaký výlet a já chytnu záchvat paniky, protože nevím CO dřív z radosti, tak většinou jdu běhat a pak na kafe. Ale víc toho nestihnu.
Víkendy by asi zvládli, plánuju zas nějakou Prahu. Ale abych někam jela na dovolenou, bych právě už radši měla nějaký příjem a byla víc "nezávislá". I přestože máme finance jako rodina a mám se asi v porovnání s mýma kamarádkama fakt dobře, tak stejně chci mít "svoje" peníze. S těma budu cestovat radostněji, pokud to dává smysl...
Přiznám se, že to, že se dětí ujal na prázdniny někdo jiný, mě naplňuje neskonalou radostí
(na soustrastné řeči, jak mi musí být smutno, samozřejmě kývám, ale myslím si svoje
). Jsem týden úplně sama! A ještě o prázdninách 3 týdny budu, heč
)
zrovna jsem se chystala napsat stejný příspěvek je to skvělý, takhle svobodně jsem se necítila už hodně dlouho. Příští týden jedeme společně na dovolenou, strašně se na děti těším, ale na ten další týden, až budou zase na prázdninách, taky
Luna to znám. :) Já jsem většinou od radosti začala uklízet, protože jsem byla ráda, že se mi tam nikdo nemotá. A když jsem si chěla pak udělat kafe a hodit nohy na stůl, už jsem slyšela bouchnout dveře a byli zpět. Návrat do práce je v tomto směru fakt dobrý, člověk je najednou zase sám za sebe (včetně těch financí). :)
Tak 2x do roka vyjíždim se ségrou a kolegyní na prodlouženej víkend - je jedno kam, byl Špindl, byla Budapešť, Paříž - je to fuk. Jsou to nízkonákladový víkendy, i z toho důvodu, že je mi blbý, že je nechám doma a eště rozfofruju balík peněz. Ale je to boží, boží a boží - i kdybych měla spát v hostelu a jíst chleba s paštikou a nosit sto litrů vody, je to boží - to, že jsem někde bez starostí o kohokoliv jinýho, než jsem já.
No a druhá věc - sleduju, jak se vzdalujeme s některýma lidma. Postupně mi ze života mizí lidi, o kterých jsem myslela, že jsou tam nafurt (a zase přicházej jiný, jasně). Naše životní styly začaly být neslučitelný s kamarádstvím. Jedna kamarádka se oddělila před lety, zatímco já jsem řešila malý děti, venkov, rekonstrukce domu, finanční krizi spojenou s rodičovskou, z ní se stala taková cingrlátková městská barová královna. Teď sestřenka, která se po narození dětí stala těžce alternativní biomatkou, bývalá spolužačka dtto - asi jsme si docela rozuměly, teď se dobu neviděly - ale dnes jsem narazila na její fb - bf boty, domácí porody, domácí chleba, hormonální jóga, bílej jed, kojení do 18, pindy okolo očkování, říkám si, o čem bych si s ní povídala. Tak přemýšlím, jestli tohle jednou skončí, nebo jestli se lidi v životě mění a střídají neustále.
Gellnerova střídají, odcházejí, přicházejí i zůstávají, chce to trochu dost tolerance ale - nakonec člověk zjisti, ze ho to obohatilo, přimělo se na veci podívat i z jinyho úhlu, vylézt ze sv bezpečný ulity
(a na domácím chlebu není nic špatného!!!!!)
Potrefenáhusa domácí chleba je 
akorát když začne někdo prohlašovat že nic jinýho by v životě nevzal do pusy a kdo vezme zaručeně umře pomalou smrtí do roka, nejpozděj dvou, tak 
No mě se poštěstilo minulý týden poprvé po pěti letech být doma dva dny sama doma a taky mě chytala panika co dřív :-). Nakonec jsem se prostě flákala. Ten pocit, že chvíli nic nemusím a nemusím řešit v kolik přijedu domů a s někým se domlouvat, moct zašustit pytlíkem od jídla, aniž by se hned seběhlo hejno, co mi to sežere...k nezaplacení. Akorát se obávám, že to bylo zas na dlouhou dobu naposled.
Gellnerova zrovna se nadechuju, co máš proti domácímu chlebu?! 
Ale vážně, chápu to, jak to myslíš..ale je to tak, že se lidi ztrácí z oči i zmysli, ale nový přicházej..to je život..já mam teda jednu kamarádku už od prváku vš, ted se vídáme miň, anžto děti a bydlení z ruky, ale zatim sme vždycky plynule navázaly v hovoru, jako bysme se viděly naposledy včera..je to fajn holka, o její přátelství bych nerada přišla (třešinka, naše matky spolu chodily do ročníku a teda i její otec svět je malej..)
Ounz Taky mám takhle jednu kamarádku ze střední, ale tyhle kamarádský vztahy z dětství jsou trochu výjimka, jinak si myslím, že je třeba se s lidmi vídat a ideálně mít nějaký důvod pro ta setkání, třeba společný zájem, nebo okruh témat.
A platí to podle mě i hodně pro navazování společenských vztahů, my jsme teď zjistili, že ob ulici nad námi bydlí hrozně milí lidi, ale už jsme tu čtyři roky a spřátelili jsme se až teď. Přitom jsem je znala od vidění, ale nikdy nebyl moc důvod dát se nějak víc do řeči a říct si něco víc než dobrý den, ta změna nastala, když se nám vyměnili psi a objevil se důvod jít venčit společně, čili jsme se mohli začít nějak víc poznávat.
Zina je mi to jasný..my si právě docela rozumíme i když jsme ve spoustě věcí odlišný, ale máme společný témata k hovoru..jinak je jasný, že když si člověk nemá s tím druhým co říct, tak to postupně vyšumí..
Zatímco já se konečně po letech dopachtila za kamarádkami z Moravy do Práglu, tak jedna víceméně přebývá v Budějovicích, kde si dodělává doktorát, další se přestěhovala do Klatov, jiná se chystá do Kolína, to jakžtakž jde ještě, a další možná skončí až na prajzkém. Vypadá to, že nakonec tu zůstanu sama zrovna já.
dzizisketa Na Prajzké, ne na Prajzkém 
Překlep, ještě jsem si gůglila, jak je správný tvar!
brrr vis proc maji prajzaci ve sklepe měď?
rasaNori Nevím, sem s tím (jsem naštěstí z té správné strany řeky ).
brrr protoze je lepsi měť, než neměť. Musis si to rict nahlas, psany to tak nevyzni:D mame na prajzske rodinu a sedi to jak prdel na hrnec!
Kde se probíralo salmiakki? Muž cestou z Japonska přestupoval v Helsinkách a koupil mi na letišti salmiakki vodku A do přiznání rozhodně patří, že mi děsně chtuná!!
bram me to ceka taky pristi tyden.teda sice jen tri cele dny,ale taky se tesim strasne moc.naplanovala jsem nam s muzem prechod jeseniku a nemuzu se dockat,az zas jednou vyrazim jen s malym batohem a nejnutnejsimi osobnimi potrebami:)
rasaNori Myslím, že už ani ta Prajzká není co bývala. Onehda jsem tam jela v sobotu dopoledne a ani jedna tetka nezametala před barákem chodník.
