Ten model se zeleným kabátkem je super, ale teda taky mi tam Celine připadá spíš nemocná než krásná.
Já vždycky myslela, že s tím "pár kilo navíc, aby člověk nevypadal tak ztrhaně" je to kec, ale pak jsem si to asi ve čtyřiačtyřiceti vyzkoušela na vlastní kůži. Teda nikdy jsem neměla nadváhu, s BMI jsem se i ve svém "nejtlustším" období vešla pod 23,5 ale po tý čtyřicítce jsem si řekla, že jestli chci ještě nějakej čas dělat irský tance, tak bych přece jen měla nechat ty kolena a kotníky tahat tak o sedm nebo osm kilo míň. A paráda, šlo to pomalu, ale jistě dolů a vypadalo to dobře (víc cvičení, míň sacharidů, víc bílkovin a tuků, ale žádný extrémy), ale přesně v momentě, kdy už jsem byla spokojená a začala navyšovat příjem, že už budu jenom udržovat, tak to ještě ze setrvačnosti sjelo o nějaký dvě kila (a pár centimetrů) níž - a ten rozdíl byl v obličeji fakt nepěkně znát. Sice jsem byla v nejlepší formě svýho života, ale vypadala jsem vyloženě ztrhaně a nemocně a byla jsem ráda, když se ty poslední dvě kila zas nabraly zpátky. Do tý doby jsem skutečně nevěřila, že by doslova pár kilo dokázalo něco takovýho udělat (když jsem na stejnou váhu zhubla cca deset let předtím, tak se to v obličeji nijak neprojevilo).