Mě teda hlídá hlavně máma, ale je sama, tak se ani nedivím, že nechce všechny tři najednou. Takhle je pohlídá na chvíli, když je to nutné, ale třeba na víkend ne. Ani se jí nedivím, ale dva si někdy vezme. Když se mi podaří udat všechny, tak je to paráda.
Jinak s těmi splíny, já hlasuju pro odbornou pomoc, mě to docela pomohlo. Mě se často zdá, že mi rychle vyprchá energie, když jsem doma a musím se starat o domácnost - uklízet a tak, protože mě to prostě nebaví. U nás je problém, že na paní do domácnosti jsem na mateřské prostě neměla peníze... Teď jsem v práci a když jsem to nanesla, že bychom si sehnali někoho na úklid, tak muž dost protestoval. Ale už se uklidnil, tak musím někoho sehnat. Já nerada uklízím, ale třeba žehlím ráda, jen na to nemám čas. Mám tu takových restů... Takové větší věci, třeba mytí oken dělám, když mám kluky pryč (jezdí jednou ročně na víkend tatínků s dětmi).
Taky je super a většinou si umím prostě odpočinout i v provozu. Dvě starší děti jsem se snažila po obědě uspat ve stejnou dobu, abych si mohla sednout a dát si kafe... Nejshorší to bylo s nejmladším, když v necelých dvou letech přestal spát po obědě (zkoušela jsem to ještě asi 2 měsíce a nic). Pohádky, abych si chvilku orazila, ho ještě nebavily. Navíc byl už kolelm čtvrté odpol tak protivný, stále na mě lezl, věšel se mi na nohy a chtěl chovat. Některé dny jsem myslela, že se zblázním. Když byl trochu vác samostatný nebo vydržel chvíli koukat na krtka, tak jsem si fakt odfoukla.
Teď mám jarní prázdniny - a mám je jindy, než moje děti. A taaak jsem se těšila, že si je užiju - uklidím, udělám si nějakou svojí príci apod., odpočinu si taky... No tak postupně se mi tu tvoří marodka... Jen jsem jednoho udala na dostonání k babičce, tak volali ze školy, že je nemocný další... Školkáče už jsem vrátila do procesu, ale jen na dopol... Neblázním z toho jen proto, že chodím do práce. A to tak, že mám půl úvazku a naštěstí mi vyšel jeden den volno, kdy jsem dopoledne sama doma!
Fakt mám ráda svoje děti, trávím s nimi většinu volného času, a umím si jich představit i víc, ale nějaká duševní hygiena je taky potřeba...