Ja som chodila do dvoch škôlok. Prvú som mala veľmi rada, chodili sme na výlety, mali sme bábkové divadlo v cudzom jazyku, pri hraní vonku sme vždy dostali skvelý teplý čaj..Spomínam na ňu len v dobrom. Potom škôlku zrušili a musela som ísť do inej. Neznášala som ju. Nútili ma jesť na silu cibuľový šalát alebo redkvičky, sedela som pri tom aj hodinu, neznášala som šupu na kakau, nechodili sme na výlety, vonku nebolo poriadne ihrisko, bolo tam veľa detí, nemala som rada obrovksú miestnosť na spanie a tie hnusné modré kovové postele. 

ja musím povedať, že mám na škôlku tie najlepšie spomienky. Chodila som tam strašne rada, doteraz spomínam na jedlo, ktoré mi tam veľmi chutilo, kamarátov a hry a najlepšie bolo, že učiteľky pochopili, že poobedňajší spánok u mňa nehrozí ani keby čo bolo, a tak som ako jediná mohla pozerať rozprávky kým ostatné deti spali (mimochodom cez deň nedokážem spať doteraz). Ale ja som bola celá akási divná, aj do školy som nastúpila s absolútnym nadšením, hneď som začala chodiť aj do družiny a odchádzala som odtiaľ posledná smutná, že už musím domov. A to som celkom slušný introvert, ale ako sme boli na dedine, všetkých som poznala, mala som pri sebe najlepšiu kamošku, no dobre mi bolo :-)

Bože, takto to vyzerá ako keby ma doma týrali

to je teda zvlastni, jak si pamatuje detaily a i to proc se vam nekde ne/libilo

ja si nepamatuju ze skolky vubec nic

baltik Ja si pamätám aj to, že mi raz v škôlke kamarátka požičala Polly Pocket, vtedy to bol obrovský hit a ona mala asi 15 domčekov a jeden veľký fialový hrad s osvetlením. Videla že sa mi jeden domček páči tak mi ho požičala na týždeň domov. :)

Presne takýto domček ale s hnedou strechou :D

Doplním, že jsem do školky šla ve 4 a půl letech a že jsem do té doby  nejspíš nikdy nebyla na dětském hřišti nebo ve společnosti vrstevníků-aspon si to nepamatuju. V kombinaci s tím, že jsem rozený asociál to nadělalo slušnou neplechu...

​na tom neco bude. me do tri hlidala prababicka. hrala jsem si cele dny sama na mini dvorecku, nebo s babickou poslouchala radio. chodily jsme do mlikarny a do kostela.

baltik Školku si pamatuji velmi živě, co mě tam bavilo, nebavilo, co jsem měla ráda a nesnášela, jednotlivé učitelky, jak to tam vypadalo, zahradu, hračky... Pár takových záblesků se mi vybavuje i z jeslí.

Prošla jsem vlastně všemi různými zařízeními, po jeslích a školce i družinou, pak internátem, vyzkoušela jsem si spolubydlení, potom koleje. Všechno mělo své klady i zápory, ale klady převažují a na nic, kromě povinného školního plavání, nevzpomínám negativně. A to jsem introvert neschopný udržet přátelství. Možná proto mi to vyhovovalo - byla jsem pořád obklopená lidmi, aniž bych kvůli tomu sama musela vynaložit jakékoliv úsilí.

A nejlepší je, když přivedete děti do školky a zjistíte, že tam jsou pořád ty hračky co za vás (a teda hromada jiných, ale někteří držáci zůstavají).

My jsme téměř všichni chodili společně do školky i na základku, pak jsme s většinou jezdili minimálně stejným vlakem do města na střední. Taková pohoda.

Já si školku taky pamatuju docela živě, chodila jsem tam docela ráda, ale co jsem z hloubi duše nenáviděla, bylo poobědovéspaní. Museli jsme zůstat dvě hodiny v posteli, nesměli jsme si povídat a nesměli jsme ani chodit na záchod (80. léta). Do školky jsem chodila dva roky a usnula jsem přesně jednou, takže každý den dvě hodiny utrpení a civění do stropu.
Naštěstí mě pak zachránil těžký zánět močáku, který byl docela dramatický, což si nepamatuju, zato si pamatuju, že když jsem se po něm vrátila do školky, tak jsem měla papír od doktorky, že mě musí pustit na záchod kdykoliv, takže i během té nenaáviděné spací pauzy!

viktorka_od splavu Jo, já si hrála sama na zahradě. Se svým dítětem.to nechci opakovat, takže mám předsevzetí vodit dceru od mala mezi děti, aby se naučila mezi dětmi žít. Já mám na tu školku fakt jenom špatné vzpomínky.

Nenávidela som škôlku, dokonca tak, že som si vymyslela imaginárnu vílu, ktorá mi ju pomáhala prežiť.

Takže deťom som starostlivo vyberala škôlku, nebola lacná, ale mali v nej fakt pekný prístup, individuálny, ale s rozumným režimom - a predovšetkým s individuálnym zvykaním si. Dcére to trvalo asi mesiac, kým som ju tam mohla nechať samú, synovi asi týždeň.

Obě děti šly do školky ve dvou a třičtvrtě a obě tam zapluly bez problému. Slzičky u staršího byly až koncem školního roku, ale to bylo myslím nějakou celkovou unaveností (v červnu mají obvykle ve školce nejvíc aktivit typu výlety, divadla, atd.). Mladší ten si vyloženě vyprosil, aby už do školky mohl jít. Ale znal to od bráchy, dokonce už předtím tam párkrát zůstal třeba na hoďku, protože nechtěl odejít (tzn. že snědl dětem svačinu a pak se mi ho podařilo odtáhnout ). Spát teda ve školce nemusí, ale aspoň nějakou dobu odpočívat musí (když čte paní učitelka pohádku a po nějaké chvíli pak můžou ke kreslícímu stolečku). Ale my máme fajn školku i paní učitelky.

Do skolky kam jsem chodila ja, se dodnes vracim protoze jim myjem okna :D jsou tam stejne ucitelky jen zarizeni se obmenilo. Ja to tam mela rada, spat po obede mi necinilo potize, doma jsem nemela skoro zadne hracky (rozvod a otec to vsechno posbiral, mamce bylo v te dobe 21) takze pro me luxus. Kdyz jsem o 10 let pozdeji chodila vyzvedavat bratra ze skolky, tak jsem mrnatum citavala pohadku pred spanim a bracha se pysnil velkou sestrou... ach jo, to byly casy. 

U nas je v posledni dobe stridave oblacno, s mrnetem zacina byt sranda ale ty vecerni hysterakydva dny je klid, tri dny jeci a furt dokola. Posledne predvedla velkolepou scenu na Klinovce v krkonosich, cekalo nas jeste tech 10 km na bezkach po tme s celovkou, no krapet jsem se opotila pri predstave zpatecni cesty. Kazdeho kdo potom na zakladne kdyz spala prohlasil ze je to hodne miminko jsem mela chut uskrtit. Jeste predevcirem to byla mala buddha, dneska ji jsou male bodycka v 62. Asi roste ci co.

Já si ze školky pamatuji jenom útržky, ale vím, že jsem to tam upřímně nenáviděla. Brečela jsem, chtěla jsem domů, nebavilo mě to tam. Naštěstí jsem měla doma babičku, takže mě brala dost často domů po obědě. Pamatuju si, že mě nebavilo si tam hrát s jinými dětmi, nechtěla jsem spát po obědě, protože jsem to nepotřebovala, ale povinně jsem prostě musela být v posteli. Tak jsem to dost často probrečela. Dodneška si pamatuju, že jsem jednou měla hroznou žízeň a šla jsem si vystrašeně říct o pití učitelce a ta na mě byla strašně protivná a milostivě mi vrazila do ruky hrnek s pitím, abych už neotravovala. Hnusný pocit i po těch letech... Vybavuju si záchodky, jeden vedle druhého oddělené jenom plastovou zástěnou - to bylo strašný, jít na záchod a někdo na vás koukal. No... byla jsem ráda, že jsem šla do školy. A školka to byla dobrá. Chodila tam moje sestra i další rodinní příslušníci a všichni to tam měli moc rádi a skoro nechtěli domů. 

Sama zatím neřeším nástup dítěte do školky, je to naštěstí daleko, ale děsí mě, že by mělo každodenní hysteráky a nechtělo tam být. To bych asi nezvládla. Jenže co potom? Na jednu stranu je jasné, že člověk potřebuje chodit do práce a někam přes den dítě udat, ale když tam to děcko trpí? Říkám si, jaké následky to na něm může nechat? Co když to dítě prostě potřebuje být s mámou nebo někým známým a na tu školku není připravené? Samé otázky... 

Dnes jsem mluvila s mámou a říkala mi, že jsem v jeslích byla hodná, že mě tety chválily, jak jsem šikovná a zvládám to... Akorát jsem si to pak vynahrazovala doma a našim jsem to, že mě odložili, pěkně osladila 

AquaB podle svých zkušeností bych v tom případě hledala jinou školku. každému dítěti prostě nesedne to samý

QAquaB To je presny, dite teprve na ceste a ja uz po nacteni tohodle tematu a vlastni zkusenosti rikala priteli, kdo jako bude s deckem do peti let doma?! Do toho mi poslala kamaradka video z krouzku hokeje, no me se z toho uplne sevrelo srdce, ze jako na ty deti takhle hulakaj a rikaj jim, co maji delat? Skolku jsem nezvladla, krouzek bych nedala ani jako dospela, co si to moje ditko pocne, kdyz bude po mne.

Karja Do pěti let? Mně hrabe už po roce. Jestli ty jesle nezvládne, zblázním se já. Zaplatím za ně skoro všechno, co vydělám, ale i tak bych ráda ty dva půldny byla zase normálním člověkem 

AquaB dite se nejlepe zvykne na skolku tim, ze je od mala v kontaktu s jinymi lidmi, nejenom s matkou. popravde to nejsou ani deti v Africe, kde matky fakt do prace nechodi, zeby byli na nich povesene cele dny, jak je to obcas videt u nas. ja vim, ze jsou to zlaticka a hriste je priserny vopruz, ale nejaka socializace je vazne potreba.

ja jsem docela spokojena, ze deti maji kolem sebe takovou komunitu lidi, se kteryma jsou radi. dnes jsem oznamila, ze je zitra nebude mit aupairka (protoze nejdou do skoly a ja jsem doma nemocna) a nastal hroznej rev. na tu prvni holku, co je hlidala se docela dlouho ptaly. kdyz potkaji na ulici ucitelku ze skolky, tak jsou cele nadsene. 

starsi mela ve skole spoluzacku, ktera do skolky nechodila a probrecela pul prvni tridy. ja jsem matka Herodeska, ac introvert, razim heslo, ze dite je potreba davat mezi lidi a co mozna nejdriv. 

Pinot Noir Ty sis nerekla o extra priplatek, kterej ti uhradi ty jesle? Moje kamaradka to takhle udelala, normalne predlozila cenik soukrome skolky:-)) Jsme se ji tenkrat smali, jenze ono ji to vyslo:,D. Ja vlastne ani nevim, jak to ted je, rok skolky povinnej?

Karja no jestli pinot dělá v korporátu tak tam někdy bývají fakt příspěvky na tyhle věci, takže to je náhodou dobrá připomínka!