Sairon

AAno, četla jsem ji a snažím se z ní vycházet. Ale muž nečte a už vůbec ne něco takového. Musela bych mu to leda předčítat. 

Moje výchova je asi trochu chaotická. Někdy řvu, někdy chválim, někdy šikulkuju. Nic si nečtu, protože mě stresuje, co všechno bych měla dělat a nedělám. Cíleně se jen snažím, abych byla k dítěti (pokud možno) laskavá a brala ho jako malého člověka, který má právo na svůj názor, přístup, náladu ... Ne ale za každou cenu, prostě musíme koexistovat jako rodina. 

U hodně lidí mi tyhle prvky chybí, ale jejich věc, mají zase svůj styl výchovy. 

 abych byla k dítěti (pokud možno) laskavá a brala ho jako malého člověka, který má právo na svůj názor, přístup, náladu ... Ne ale za každou cenu, prostě musíme koexistovat jako rodina. 

​to je super.

MP Meri to je výborně shrnuto. Já jsem teda taky postupem času došla k tomu, že knížky jsou k ničemu. Že je důležitý dítěti vytvořit láskyplné prostředí, ukázat mu, co nemá dělat, pokud chce přežít a pak už ho jen nechat objevovat a občas lehce usměrnit. Takové ty soft skills přirozeně odkouká od rodičů.

dzizisketa Ono si to časem trochu sedne, neboj. A chlapi obecně bývají lepší se staršími dětmi, vždycky mám pocit, že od těch malých (pokud to nejsou úplná miminka pochopitelně) očekávají zbytečně moc. 

​já s tebou souhlasím, a když se to nezmění u starších dětí, tak u vnoučat stoprocentně. Můj muž neměl moc trpělivost ani to asi neuměl s malýma dětma, ale jak podotkla dcera když jí bylo asi 15, že vždycky věděla, že kdyby potřebovala ledvinu, tak táta ji dá.

​to je super.

​Já nevím, možná je to málo, ale já prostě nejsem schopná tomu dát nějakou "trvalou linku". Prostě nejsem schopná říct - nikdy si u mě nic nevybrečí, vždycky budu důsledně trvat na vyčištění zubů, nikdy mu neseberu papíry, když je bude ničit, vždycky mu seberu papíry, když je bude ničit ... Vždycky to záleží na konkrétní situaci, to má tolik aspektů - moje aktuální nálada, jeho aktuální nálada, vnější okolnosti ... když kempujeme a venku je zima, klidně i ty zuby odpustím. Jindy je zas vyžaduju, tak snad to děcko moc nematu ...

Odjakživa jsem si myslela, že hlavní mottem mojí výchovy bude důslednost, protože já sama taková jsem a asi mi to tak nějak konvenuje k povaze. No tak to určitě, to jsem se teda šeredně zmýlila. Tak jsem si jako novou modlu dala laskavost a racionální vyhodnocení situace. 

MP Meri no však, to "racionální vyhodnocení situace", to je snad normální... důslednost za každou cenu je nelidská, výchova podle příruček - copak bys chtěla, aby se tak někdo choval k tobě? brrr

a laskavost jako bonus. někdo ani té bohužel není schopen:-(

viktorka_od splavu Divila by ses, možná je to moje bublinou, ale kolik lidí se opravdu snaží "vychovávat podle příruček". Ne že by to dodrželi na stoprocent, ale mají pak takové ty výčitky z vybočení z nastaveného směru, jakože "já jsem se rozhodla, že nebudu chválit a teď jsem zjistila, že ho chválim za nočník, budu si na to muset dávat pozor" (ten trend nechválení v mém okolí docela frčí) nebo i výživové "já mu nechci vůbec dávat cukr, ale on si teď vybrečel zmrzlinu, tak já nevím, už je to asi celé v háji, to jsem selhal/a" ... 

bram

MP Meri Podle me je nejlepsi ,,okoukat,, ty dobry veci od ostatnich. Ja mela hrozne sikovnou kolegyni, proste inteligentni zenskou, ktera me obcas prekvapila jak resila veci s detma, me by to treba nikdy nenapadlo! Ted mam v okoli jen ujecene matky a pak ty co resi kazdej prd. Proto rada chodim sem, obcas tu padne neco, co by me nenapadlo. Jinak ja jsem hrozne nedusledna, spousta veci je mi ukradenejch, ale to je proste moje povaha, kdyz jsem flink, tak jsem flink!

Jinak me asi mrskne. Muj tata donesl domu cizi svetr a cizi rousku (!!!) a pohodil to k nam na chodbu. Bylo to oboji neskutecne jety. On si asi myslel, ze je to samba a zas to zapomnel nekde v lese, byli spolu vecer na rybach. Ale je to cizi. Velka mala se v tom samozrejme pekne postarala, nez jsme s mamou vysetrily, co to je a kde se to vzalo. Kdyz jsem to nesla do popelnice, tak to bylo pekne nechutne smradlavy, tak jak nase pracovni veci fakt nesmrdi, takovej mix cigaret a koure z ohne. A jak mala ted vsechno opakuje, tak jen kroutila hlavou, klepala rucickou a opakovala ,,tak to je moc, to je moc,,:-D:-D. Ty jo, doufam, ze to neni nejaky mrtvoly a ted po nas pujdou!

MP Meri jako nedivim se nicemu, ale normalni to neni, sou to truhlici:-))

Jos Tlapkám, jak se říká. Já na rovinu přiznávám, že jsem ráda, že jsem zatím moc nepřibrala (2 kg na konci 19 tt, což bylo před těmi 14 dny, teď to pravděpodobně půjde rychleji). Asi jsem povrchní můra a dostatečně nemiluju svoje těhotenství nebo tak něco, ale mě by to fakt frustrovalo. To stejný strie, žádnou krásnou památku na požehnaný stav v tom nevidím. 

Mě ty knížky pomáhají v situaci, když vím, jak to dělat nechci, ale už nevím, jak ano. Z každé si vezmu něco, co mi vyhovuje a přijde mi logické a pro nás vhodné. Určitě je slepě nenásleduju a nemám výčitky, když udělám něco jinak. Spoustu věcí má člověk zažité z dětství a i když nemám žádné špatné zkušenosti, tak vím, že se to dá dělat i lépe.

Karja já četla tu klasickou knížku Jak mluvit s dětmi, aby nás poslouchali. Spousta věcí mi tam přijde super, ale až tak od čtyř pěti let, i když na ní píšou, že od dvou, no to určitě, nějaké dohody, když nechápe ani, že čas je nějak omezený. Jsem zvědavá, jestli se mi v tom věku podaří něco použít.

rasaNori zatím jsem ale nikde nevyčetla žádný opravdu fungující návod (teda jen ta batolečtina asi trochu pomáhá) spíš tak nějak vím proč to dělá, vím co bych dělat neměla a tolik se nenasírám.

bram já bych zas neřekla, že jsou knížky k ničemu, a to právě kvůli té tvé poslední větě, že děti to stěžejní odkoukají od rodičů. Když to vezmu u nás, tak tchán je cholerický ču_ák, který muže "vychoval" tím, že na něj jen řval, naši zas mají tendenci všechno zesměšňovat, zpochybňovat, zametat pod koberec. A právě proto, že jsme oba dva v rodině odkoukali tady ty nefunkční stereotypy, tak je to přirozená první volba, jak se k tomu dítěti chovat, i když oba víme, že to tak dělat nechceme. Proto ty knížky čtu (nutím číst muže), abych si dokázala jednak pochopit co a proč v tu chvíli má pravděpodobně dítě za problém, a abych mohla najít směr jak jinak to dělat, jak pracovat sama se sebou v situacích, které jsou pro mě nové a nevím jak je řešit.

A jako jo, věřím tomu že pro spoustu lidí je toto přirozené, že to dokáží bez nějakých berliček v podobě knížek, ale já mezi ně nepatřím.

Ava tak strie nejsou nic, co by si jedna vybrala dobrovolně. 

continuity tak samozřejmě, že ne, to přibírání přece taky ne. 

Mě dost baví různé ty příručky o výchově jako téma, ráda si v nich čtu. Ale stejně jako v Nevýchově mě v nich často dráždí ty modelové situace se strojenou řečí a těžko uvěřitelné příklady z praxe. Spousta z nich na mě často působí jako že si je autor vymyslel protože se mu hodily do krámu nebo jak vytržené z kontextu někde z komentáře na FB. 

Ava Hahaha, tak to asi nikdo. Ja mam ale ted na brise ty pooperacni jizvy, ctyri, z toho tri jdou videt v plavkach a jako nejak se na to umim podivat tou optikou ,,pamatky,,. Nevim, je to zvlastni. Tak vim, ze jako modelka nebudu, tak mi to nejak nevadi.

ja som si kúpila knihu Keď dieťa nechce spať, pretože tá druhá (kurnik ako sa volá, tá najpopulárnejšia o spánku) je vypredaná. A akurát ma pekne vytočila. Pretože autorka dookola opakuje, že dieťa treba dať do závesnej kolísky. Super, aj to moje pomaly dvojročné? A že keď takéto väčšie deti sa chcú stále kojiť, treba ich pevne chytiť do objatia a nepustiť kým sa neupokoja. Ako rada fajn, ale neviem či ja som taká slabá alebo to moje dieťa také silné ale je to v podstate neuskutočniteľné, lebo to dieťa ma jednoducho premôže a vyvlečie sa. A samozrejme vrieska tak, že sa čudujem, že susedia ešte nespisujú petíciu o vysťahovaní.