Evaeva u nás skúsi syna do jaslú vodiť muž, za mnou by isto reval. Ale som pripravená na verziu,žemi budú volať nech si po neho prídem, že revať neprestal ani za mužom...

Evaeva náš začal chodit v 15 měsících do jeslí, chodil tam dalších 15 měsíců v pohodě, pak přišla delší nemoc a teď ho nedostanu málem ani na hřiště, protože mu připomíná školku. Takže zpětně si něco vyčítat je zbytečné, nikdy nevíš, jak by to dopadlo...

Evaeva To byla dost náhoda, kousek od našeho bytu otevřeli pražírnu kávy, chodila jsem tam na mateřské praktiky každý den a postupně jsem se seznámila s majiteli, kteří měli podobně staré dítě a oni mi ji doporučili. Asi nejlepší je lovit reference, ale jinak je dobré, když si někoho vybereš, nechat ji s dítětem samotnou a být třeba ve vedlejší místnosti, takže slyšíš a víš, jak na ni reaguje dítě a ona na něj...u nás to bylo na jedničku. 

Karja všechny malý věci do pracího pytlíku!

DrowRanger a mozno syn prekvapi a bude v pohode. Ja som sa toho tiez bala (a mozno to tu aj riesila), jasne, ze plakal ako o dusu a aj teraz ma slabe chvilky ale zavru sa dvere a je dobre. A co pocuvam z okolia, tak ten plac je uplne normalny, zle by bolo len ak by casom nepresiel. Odputat sa aj tak raz budu musiet a cim neskor, tym to bude podla mna tazsie. Najvacsiu galibu robia tie caste choroby a prerusovanie skolky skol na začiatku, to clovek ide zase odznova..Ale ako bol na mna syn nalepeny a doma stale je, tak v skolke je hrozne rad a fakt mu prospieva (socializacia a aj pokroky).

Mrakoplas mně dcera taky hrozně překvapila, plakala jen 4x. Bylo to tedy hrozný, nechat ji tam, ale poprvé mi poslali sms, že se hned uklidnila a zabavili ji, a pak vždycky hlásili, že když jsem odešla, tak přestala plakat. Popáté jen tak zkrabatila pusinku. Hrozně pomohlo, že tam k ničemu nenutí, i když neplakala a chodila tam ráda, několik měsíců si tam vůbec nehrála ani se neúčastnila aktivit, ale jen pozorovala, co dělají, a oni ji nechali, stejně jako že v době spánku na postýlce seděla, nenutili ji ležet. Vlastně si tam začala hrát až po koroně, čili po půl roce docházky. 

Mohučanka ano, on je strasne dolezity ten pristup uciteliek. Syn je v obycajnej mestskej skolke ale natrafil na fajn ucitelky. Teraz po korone su inak rozdeleni, ma ine a nemozu si so sebou do triedy nic vziat (a on bez svojej zabky zezaspi). Vraj prvy den nechcel zaspat, plakal (je mi jasne, ze vrieskal ako pavian, zname sve lidi), pytal zabiaka. A pani ucitelka si ho vzala na kolena a uspala ho v naruci. Odvtedy to uz dava bez neho. Som si vsimla, ze ona to s detmi fakt vie a je trpezliva. Ja ho totiz obcas stalkujem z balkona, skolku mame hned oproti domu a keď sú na dvore, tak nakukam co robi (no jo, mne je za nim viac smutno ako jemu za mnou :))

Edit.hrubky

žluťásek Ja nedavam nikdy nic do pytliku a nikdy se nic nestalo. A to detska ponozticka je mnohem mensi. Tohle jsem dvakrat lovila z filtru a tri se mi zasekly ve vnitr. Uz bych si je teda neztroufla pouzivat ani s tim pytlikem, clovek nevi, kdy se mu to tam priplete bez. Ja treba uz trikrat vyprala pouzitou pampersku;-). Tyhle napachaly skody snad jen za mesic pouzivani.

711990 Zasekly buben a znicily topny teleso.

DrowRanger Hmm, nevim cim to je, i opravar nejak nevedel. Jako kdybych zapinala treba susicku (je to 2v1), tak nereknu, ale ja ji nepouzivam. Cajk proste:-D

Mrakoplas nojo, přesně, učitelky jsou alfa a omega. Tady taky pochovají, ale když jsem brečela ve školce já, tak mě akorát poslaly za dveře. A nejhorší je, že v té školce pořád ty samé učitelky jsou! Dceru by sem naštěstí vzali až v pěti letech, při tom přetlaku, co u nás je, a určitě nelituju, že dojíždíme.

Karja a to ju ta pracka rozsekala na marne kusky ci ako sa dostala do filtra?

Mrakoplas Cela!!!

Pinot Noir já si to nevyčítám, jen když o tom zpětně přemýšlím, tak mi to tak přijde. On měl problém jen s tím předáním, jinak se tam těšil a pak vždycky nechtěl domů. Ono taky nepřidalo, že tou dobou se nám akorát narodilo druhé. Jsem zvědavá na září, od března tam nebyl.

Mohučanka este druha podstatna vec mi prijde nedat najavo ziadne vlastne obavy. Ja som synovi rozpravala o skolke ako o rajskej zahrade (nadsadzka) :) sambo ma sklony k lutostivym vyrazom a ochkaniu, lebo si mysli, ze tým da najavo pochopenie so synovymi obavami ale to som mu našťastie zatrhla v zarodku. Ale priznam sa, stalo ma vela sil tvarit sa, ze sa nebojim. 

Mrakoplas mě přišlo, že u syna trochu pomohlo, když jsem mu řekla, že je v pořádku, že se trochu bojí, ale že tam dělají to a to a my doma ne a že vždycky pro něj přijdu. Ale to až po tom, co měl problém s tím odchodem.

Evaeva jasne, nepopierat jeho obavy ale snazit sa mu to ulahcit tym, ze zdoraznim to dobre. Tiez som mu slubila, ze vzdy prenho prídem (a ak nebudem polomrtva tak to dodrzim), viem, ako sa on strasne tesi, ze som tam ja a je to prenho dôležité(maminka ty si pre mna prisla!).

Ja som inak taky neandrtalec v tomto, nemam vzor v rodicoch co sa tyka spravneho pristupu k detskym pocitom, tak v tom plavam a sama nie som dost bystra aby som k niečomu dospela. Mne pomohla az nejaka literatura, aby ma trochu osvietilo aj ked je to stale bieda. 

Karja tyjo!! to by me teda nenapadlo!

Cez víkend bol muž preč,tak som zavolala mamu nech u nás prespí aby si užila vnuka. Tešila som sa ako ju "vyšupnem" aj s malým na ihrisko a ja si budem robiť svoje, navyše mama sa furt sťažovala, že vraj muž ju nenechá ísť s malým samú von a neustále ju stráži keď sa o neho stará(nie je to pravda). Od piatku bola so synom sama von presne hodinu, keď som šla cvičiť, ešte pred koncom tréningu prišla aby sme už šli domov, že malému je horúco. V sobotu podvečer som ju po búrke vytiahla von, že ich nechám s malým samých a ja vyvenčím psa a vytratím sa, skončilo to tak, že mama celú dobu božekala že sa syn hrá v mláke (mal nepremokavé nohavice a gumáky, čiže bol v suchu) a keď chcel ísť ešte na ihrisko,odišla domov so psom, že načo tam budeme dve (so psom som pôvodne chcela ísť ja domov...). To isté doma,vravím jej, či si ho nechce skúsiť prebaliť alebo obliecť/nakŕmiť - nie,ona sa bojí, že jej bude plakať. keď som išla vyvešať a zvešať prádlo, z vedľajšej izby som počula ako sa syna ticho pýta,kde je mama a že ma má hľadať, keďza mnou dobehol do izby, prišla za ním a oznámila mi, že je mamin cecok a že som si ho tak vychovala . Prosila som ju,nech ho neposádza nanočník, lebo to nemá rád a ja sa nejak potrebujem dopracovať k tomu aby tam šiel dobrovoľne,šla som na WC a odtiaľ už len počujem ako syna presúva do kúpeľne so slovami: pôjdeš na nočníček, ano? V noci syn vyvádzal a plakal, nechcel byť v postieľke, tak som za ním v pár minútových intervaloch chodila, tak do mňa celú dobu ryla, že či ho ozaj nechám tak plakať, že si ho mám vziať do postele a že ja a sestra sme takto nikdy neplakali a spali sme celú noc až kým som nevybuchla anepovedala jej, že ak to nechce počúvať môže ísť spať do obývačky. V nedeľu som sa tešila ako si spravíme doobeda všetci traja výlet do prírody aj so psom, spravila som jej kávu a vravela, že sa najeme a vyrazíme a ona odmietla, že načo máme ísť obe,že bude variť a uprace mi doma - keď som navrhla,ža na upratovanie sa vykašleme, že ošúpem zemiaky, rezne dáme do cestíčka a prídeme domov hodinu pred obedom aby sme stihli dovariť, vyhovárala sa dovtedy,kým som jej nepovedala, že teda pôjdem len na ihrisko ak sa jej nechce ísť s nami von.odišla som z domu o 9:00,vrátaili sme sa o 12:00,mama odišla o 13:00,keď syn už spal. Za celú nedeľu bola so synom 30 minút...Odišla urazená a sestra mi dnes vravela, že sa jej sťažovala, že som na ňu bola hnusná,nervózna a nedovolila som jej s malým nikam ísť samej a nič s ním robiť...A teda 90% času u nás strávila s mobilom v ruke, natočila asi 50 videí syna + hádam 200 fotiek, ja to dosť nemám rada (posiela fotkya videá cudzím ľuďom), keď nenatáčala, hrala sa alebo chytala pokémony .Po tom víkende som unavenejsia ako keby som bola doma sama...

​Jee, to je moje matka. Ta mi jednou privezla vrestici batole uprostred noci, nebylo ani v sedacce, protoze brecelo v noci a oni nemohli spat. Taky mi vozila mimina primo ke kamaradkam, treba jsem sla na kafe k sousedce, kdyz jsem byla u nasich a tak. No, proste pomocnici.

Vydrzela vzdycky teda jednu noc, kdyz jsem chodila na chemo, ale to uz byly deti velke. Pomohlo proste jen to, ze jsem omezila kontakt na minimum a je mi fajn.

Mladsi ma dnes rok. Ten cas leti stale rychlejsie a rychlejsie chjo.

Mrakoplas gratujulu! Náš v sobotu, ale dort a balónky budou až o týden později