Gatita staty a vlajky?

žluťásek já vím, že významné záleží na povaze dítěte, proto jsem napsala do závorky "částečně".  Právě že mám tři rozdílné exempláře, tak vím, že i stejným přístupem nedosáhnes stejného výsledku. Už mám pár zkušenosti, abych vypouštěla výroky "to já bych nikdy ...".

To je to, že ustúpiť nechcem, veď predsa mal na výber, vybral si, zmenil to a znova to chce meniť, a to začínam byť naštvaná a vidím, že aj on a sme ako dvaja zurivi byci v aréne. A inokedy, v rovnakej situácii, sa usmeje a povie dobre na moje nie.

dzizisketa s grankom to bolo: päťkrát mi povedal, že mu mám dať veľa granka, tak som poctivo posypala každý mm2 kaše, a keď videl hotové dielo, tak sa rozreval, že ale granko si chcel nasypať sám, potom to zamiešal, aby som videla, že sú tam biele kúsky, posypal to dvoma lyžičkami a keďže už tam bolo viac granka ako kaše a taniera, tak som povedala, že dosť, a reval a reval a jesť to nebude a vyhodiť to nesmiem a večer to je fakt prospešné

Áno, myslím si tiež, že neustupovat, ale niekedy moja krehká nervova sústava ten rev nezvládne. Sa mi zdá, že má vzdor, ktorý už mal byť za nami

letfenixa já se snažím to nějak balancovat. Myslím, že v lecčem bych mohla mít víc respektující přístup, ale zároveň to úplně neumím a taky mám pocit, že syn je na to prostě malý, leckdy mu nedocházejí ty důsledky. A jak píše žluťásek, když mám hlad nebo jsem fakt unavená, tak to je blbý.

V tom případě s košíkem bych neustoupila. Snažím se dát na výběr dostatečně dopředu, aby se nerozhodoval pod (mým) tlakem. Když si vybere a potom to chce změnit, tak už se nevracím, pokud by to znamenalo nějaké "komplikace" pro mě. Párkrát už za mnou taky pochodoval s řevem, ale on naštěstí tolik nevyvadí. Zpětně ale mám pocit, že se to vyplácí, napodruhé už si za svým rozhodnutím většinou stojí. Většinou o tom vypráví třeba tátovi a z toho je vidět, že chápe, proč nakonec nebylo po jeho.

Evaeva no a nas sa praveze nikdy nepouci, na ďalší krat to spravi zas a ideme nanovo aj so scenou..to je tak frustrujuce!

Mrakoplas to chápu. On se taky poučí většinou jen v té jedné věci. Navíc pokud si vybere to, co nikdy před tím, tak se ho tak třikrát zeptám, jestli jako vážně:)

Mrakoplas A nebylo by lepsi tam, kde se chces vyhnout scenam, udelat rozhodnuti sama a vysvetlit mu to? Ze dneska mame vetsi nakup nebo ze spechame a bude rychlejsi, kdyz se poveze, tak potrebujeme velky vozik? Ze zitra si muzeme vzit detsky, ale dneska to nejde?

Jestli si doma vybira mezi zelenym nebo cervenym trickem a pak to chce vymenit, je jedno, ale jsou situace, kdy by se dite melo naucit respektovat rozhodnuti matky.

Gatita tak este moze moze pozerat Top Gear . 7 rocny synovec to so svagrom pozera, pozna snad kazde auto aj zvnutra, polovicu veci ani neviem o com hovori.

Segre potrebuje nove auto, uz jej spravil uzsi vyber a porovnanie.

Kokoska jasne, su situácie kde dam na vyber a kde sa neda. Ale proste sa niekedy sekne. 

(S vozikom problem nemame, to mi je jedno, to som len reagovala na post predomnou). Skor som mala na mysli my, ze sa nepouci a spravi spravi danu vec znova, nevie este domysliet, ze konanie ma nasledky. Typicky s tym vyhqdzanim vsetkych hraciek do postele, ze si to musi potom aj upratat.

Mrakoplas jo, jasne, vozik je jen priklad. Prave jde taky o to, jestli to dite uz dokaze posoudit dopad sveho rozhodnuti. Asi bohuzel rychlejc dokazou rozeznat to, ze matka za urcitych okolnosti vymekne a couvne

Kokoska ja som tiez tvrdohlava, takze ked sa zatnem, necuvnem . 

Mrakoplas tak to musí být někdy situace...

dzizisketa jenže ono to grankem jen začíná.... Neříkám, že se nemá dítěti ustoupit.l Zvláštěv nepodstatnych záležitostech je dobré to udělat hned, aby dite vedelo, že má právo na názor, že má  možnost volby, ale ne pocit vítězství nad rodicem. 

​Tento přístup se mi vůbec nelíbí, poslechneš prostě proto, že jsem rodič. A ta věta "Grankem to začíná" ve mě úplně vaří krev. Fakt nechci mít s dětmi, zvlášť malými vztah založený na tom, že někdo nad někým musí zvítězit. 

Mrakoplas myslim ze je proste prilis maly na to, aby tu souvislost chapal.

dzizisketa no "vitezstvi" zni dost hrozne, nicmene ten kdo rozhoduje by mel byt rodic, ne?

dzizisketa

Jenze ono je potreba, aby dite nekdy poslechlo rodice, i kdyz se mu to nelibi. My hodne se synem mluvime, davame mu na vyber, vysvetlujeme do zblbnuti, protoze chci, aby vedel, proc po nem neco chci...Ale za zadnou cenu ho nenechavam si neco vyrvat.

Delam to jako @makara - rychle vyhodnotim, jestli je nutne na tom trvat, a bud vyhovim hned, nez spusti scenu, nebo holt vytrvam za cenu hodinoveho revu. Ale jestli to je k necemu, poznam az za par let, zatim jsem z toho dost unavena:)

Si tu rozmýšľam a on tieto zmeny zmien začal len teraz, tak fakt skúša, že čo ja.

Gatita

JJá malého nechávám si zřejmě něco tzv. vyřvat, to, že je mu rok neznamená, že by neměl nárok na to dělat si, co chce a jak dlouho chce nebo nechce, on ještě moc způsobů, jak dát své touhy najevo, nezná. Zvlášť když se k tomu priplete třeba hlad, žízeň, únava... Není to tak ve všem a nejde to tak vždy, ale snažím se na něj uplatňovat stejný přístup, jako k dospělým, tj. že je to člověk se vším, co to znamená, tedy i s chováním, povahou apod., které já sama nemám, ale to není důležité. Mně upřímně fakt zvedá ze židle ta terminologie zápasu a ta formulace "no tím to začíná..." Imho pokud beru vztah s dětmi jako boj, tak něm nevitezi nikdo. 

Gatita já to dělám stejně. Vysvětluju, vysvětluju, vysvětluju a když nejde o život, dávám skoro vždycky vybrat (dokonce jsem si za to vysloužila postranní poznámku, že mám čas se s dítětem takhle crcat, protože mám jenom jedno), ale pak trvám na tom, aby při tom vybraném zůstalo. Vlastně mám pocit, že nediskutujeme jen o držení za ruku na ulici a v metru a že snídaně, obědy a večeře se jedí u stolu.

dzizisketa myslím si, že problém je v tom, že rok a tři roky je rozdíl. Jasně že v roce to dítě nemá jiný způsob, jak vyjádřit nelibost, než křikem. Ale ve třech letech už mluvit umí, a dobře taky rozumí, co mu říkáš ty. Já se třeba snažím dceru naučit, že když je s něčím nespokojená nebo se jí něco nelíbí nebo jí něco nejde, aby to řekla, že jí rádi pomůžeme problém vyřešit, a ne aby se začala s řevem "nejde" válet po zemi. 

To "tím to začíná" se mi taky nelíbí.

Mohučanka

JJá jsem v tomhle děsně měkká, zvlášť když vidím, ale netvrdím, že je to případ někoho tady, ale v reálném životě to pozoruji, že dospělí po dětech požadují chování, kterého sami nejsou setrvale schopni. A třeba tříleté dítě mi přijde pořád hodně malé na to, aby své emoce dovedlo 100% regulovat, vždy se správně zachovat, pochopit apod. A za tím "tím to začíná" úplně cítím postoj, že dítě si nemůže vlastně nic prosadit, byť třeba to pitomé granko, takže musí svůj projev stupňovat, aby se dočkalo nějaké odezvy. A pak je to takový sebepotvrzující kruh. A to, že děti občas čekají na naši reakci je normální, ale taky myslím nejde o boj, spíš o studium, jak se v určitých situacích chovat. Že je v pořádku, když i dospělý se třeba naštve, je protivný apod.