dzizisketa proc hned boj? Ale myslim, ze i maly dite ma vedet, ze existuje autorita, ktere je v nekterych situacich nutne se podridit. Nebo ty se budes dohadovat s lekarem, jestli tu zlomenou ruku zasadruje nebo ne, se sefem, jestli vykaz das v terminu nebo az se ti bude chtit...?

dzizisketa tak v roce je to neco jineho nez ve ctyrech letech. Ale pro me bylo trochu tezke poznat tu hranici, kdy uz je treba byt dusledna. Jsme takovi lazo plazo rodice, ono pro nas bylo kolikrat pohodlnejsi vyhovet, nez uklidnovat nekolikahodinovy hysterak, syn neni uplne nejkonformnejsi dite..a popravde se to v urcitem obdobi ponekud vymklo kontrole, mohlo to byt tak kolem tretiho roku. Vubec neposlouchal, ale fakt vubec, jakoby z principu. Bylo to na palici. Museli jsme s muzem trochu zmenit pristup.

Dospela jsem k zaveru, ze na nektere deti se musi s trochou nadsazky jako na psy - bud jsou vycviceni a muzes s nimi bez voditka kamkoli a vsichni si to uzijou, nebo jsou holt na retezu. 

Mohučanka

JJá jsem v tomhle děsně měkká, zvlášť když vidím, ale netvrdím, že je to případ někoho tady, ale v reálném životě to pozoruji, že dospělí po dětech požadují chování, kterého sami nejsou setrvale schopni. A třeba tříleté dítě mi přijde pořád hodně malé na to, aby své emoce dovedlo 100% regulovat, vždy se správně zachovat, pochopit apod. A za tím "tím to začíná" úplně cítím postoj, že dítě si nemůže vlastně nic prosadit, byť třeba to pitomé granko, takže musí svůj projev stupňovat, aby se dočkalo nějaké odezvy. A pak je to takový sebepotvrzující kruh. A to, že děti občas čekají na naši reakci je normální, ale taky myslím nejde o boj, spíš o studium, jak se v určitých situacích chovat. Že je v pořádku, když i dospělý se třeba naštve, je protivný apod.

tak s tím ​stoprocentně souhlasím.

ale pokládám za blbost, chtít po malých dětech které toho ještě nejsou schopné, aby se racionálně rozhodovaly a pak za to rozhodnutí nesly odpovědnost - to je určitě správná a nutná výchovná metoda, ale tak nejdřív pro školkový věk.

dzizisketa A pak se dočkáš, že ti patnáctiletá puberťačka řekne.: "Mámo, to je tvoje chyba, že jsi mě včas nestanovila hranice". A to jsem fakt vysvětlovala, vysvětlovala, a vysvětlovala, jen občas nebyla síla na těch hranicích trvat. A co se týká boje - máš pravdu, že je špatný bojovat s vlastním dítětem, ale je třeba pochopit, že se můžeš dočkat toho, v různým věku asi u různých dětí, že může chtít bojovat ono s tebou (mám teda dcery, kamarádka tomu říká mladá vlčice x stará vlčice). 

dzizisketa myslím, že s tím grankem jde spíš o to, že necháš dítě, ať si vybere, a když mu to přání splníš, často způsobem, že už to nejde vzít zpět, tak dítě začne řvát, že to vlastně nechce. Že nejde o to, že si nesmí vybrat - ono je k tomu vybírání dokonce vybízeno.

Emoce 100% nekontroluje asi nikdo, ale myslím si, že i to tříleté dítě se může učit, jak na to. Stejně jako se učit, jak se chovat v restauraci, že když přijdu do obchodu, tak pozdravím, a tak.

dzizisketa myslím, že s tím grankem jde spíš o to, že necháš dítě, ať si vybere, a když mu to přání splníš, často způsobem, že už to nejde vzít zpět, tak dítě začne řvát, že to vlastně nechce. Že nejde o to, že si nesmí vybrat - ono je k tomu vybírání dokonce vybízeno.

​to je právě docela blbý no.. já bych řekla že za jídlo je zodpovědný rodič, a pokud si z nabízeného dítě vyšťourá třeba jen suché těstoviny a zbytek tam nechá tak samozřejmě ok, má právo ne/sníst si co chce. ale za to, co uvaříš a podáváš na stůl - za to nemůžeš činit odpovědným malé dítě. mi přijde že máte na ta děťátka hrozně velké nároky, paradoxně..

viktorka_od splavu Ale když mu reknes, jestli chce mliko nebo granko, tak to je pro tříletý dite celkem úměrný, ne? Nepřiměřený by mi přišlo se ptát, co chce k snídani 

viktorka_od splavu Souhlasím, a teda myslím, že školkovým věkem to nekončí. Asi mým špatným pochopením chápající výchovy bylo to, že jsem se děti moc brzo pokoušela brát jako partnery ( u nás to teda bylo posílený rozchodem s jejich otcem v jejich útlém věku) v době, kdy na to neměly věk. Respektovat, chápat, snažit se na ně  brát ohled, to jo, ale muset předvídat, že občas neví, co chcou, a nedají pokoj, dokud to nedostanou, a rodič to musí v reálném čase nějak rozseknout s tím, aby udržel míru celkové rodinné frustrace na snesitelné úrovni, to jsem se učila s křížkem po funuse. 

Moje dite mi nedavno reklo,  ze chce abych upekla hodne cokoladovy dort s boruvkama. Tak jsem do puntiku splnila zadani a ono pak snedlo jednu boruvku a reklo: Ne,  dekuji. Aspon tedy nehysterci

ice 

...teda, ten je luxusní!

A celá fotografie je krásně barevně sladěná

Isca

Potrefenáhusa tříletý mi na to přijde ještě malý. nakonec, ani já kolikrát nevím, na co mám vlastně chuť:-) navíc to dítko obvykle nedokáže svou nelibost vůbec nijak rozumně vyjádřit, takže i když pochopí ten výběr mezi mlíkem a kakaem, že si vybere to sladký, tak potom jak to dostane, nechápe že je to "následek" jeho rozhodnutí a že má čušet, když si to vybralo.. a ono ve skutečnosti třeba nemá žízeň nebo ho tlačí ponožka v papučce nebo tak něco... a už je tu řev a konflikt, protože tys to myslela dobře, piplala ses s kakajíčkem a to nevděčný škvrně najednou řve

viktorka_od splavu Ale jak to řešit, tumas mliko a neodmlouvej? Mne to přijde jako příměr, to jídlo je asi takový nejvíc konfliktní, ale proste dat vyber mezi červeným a modrým trickem, ne volnou ruku, co si vezme na sebe a nést zodpovědnost za to, ze mu bude zima - to už k veku adekvatni není 

mne na tom přijde to rozhodování fajn a ten řev asi patří k veku a jednou to klapne i bez řevu, ne?

viktorka_od splavu

Ja teda neviem ale nas nas trojrocny sa vie normalne rozhodnúť ci chce kakao alebo acidko atp. Davat na vyber ovela zmensilo fr kvenciu revov. Odkedy si moze vonku vybrat ktorou cestou chce ist, tak je spokojnejsi a aj ovela lepsie akceptuje ak nejaku cestu obcas "prikazem" ja lebo dakam musime prist. To iste sa tyka jedla. Obedy teda na vyber nema ale ranajky, vecera sa spytam ci chce chlieb, jogurt, vlocky s mliekom. Neviem preco by mal mat chut na to, co ja zrovna vyberiem. Ale ked uz si to vyberie, tak ine uz nedostane.

Potrefenáhusa hej, s oblecenim je to dobry priklad, nosil by najradšej len jedny nohavice a ked su spinave, tak sa n chce obliect. Vysvetlim, ze su spinave ale moze si vybrat tieto alebo druhe. Ale musim priznat, ze ak to nepomoze, pouzijem lesť. Vytiahnem tretie, ktore viem, ze nebude chciet vobec a ked ich zbada, s radosťou zoberie na milost jedny z tych prvych

Potrefenáhusa tak já nejsu žádnej expert přes výchovu a toho řevu jsem doma taky užila dost, jediný co jsem si z toho vzala tak že krom těch nezbytných záležitostí nemá smysl dítě do něčeho nutit. tudíž jasně, tu máš mlíko, tu máš vodu, tu je chleba a rajče, jabko. teď je čas kdy se sedí u stolu. ochutnáš, dáš si co chceš, pokud nic, za nějakou rozumnou dobu si můžeš jít hrát. to oblečení neznám, resp. pokud vysloveně nechtěly nějakou oblíbenou věc, tak jsem jim nedávala na výběr, prostě se oblíkalo to co jsem nachystala - kolikrát to bylo s řevem bez ohledu na vybírání, ještě to tak:-) osobně si myslím že je uplně putna jaký triko/tepláky/mikinu si dítě oblíkne, ale to bude tím že jsem starší ročník.

Mrakoplas tak to je super, jestli si to umí sám rozhodnout a je s tím v pohodě. řeč byla o problémech kdy si dítě vybere a pak ječí že to nechce.

Inak ved casto sa pise, ze detom je dobre davat na vyber, malym v jednoduchych veciach ako je napr to tricko, aby mali pocit, ze mozu o niecom rozhodovat sami a znizila sa frustrácia z neustálych prikazov a zakazov. Ale musi im dat rodic na vyber moznosti, ktore je schopny akceptovat. 

Mrakoplas tak to je super, jestli si to umí sám rozhodnout a je s tím v pohodě. řeč byla o problémech kdy si dítě vybere a pak ječí že to nechce.

No, jak jsi psala předtím, situace, kdy se dítě rozhodne, a ječí, že to vlastně nechce, často znamenaly nějakej jinej problém, že? Ani vybraný kakao/tričko/whatever  nezaručilo, že zmizí pocit nepohody, že dítě něco bolí, svědí, že je unavený, leze na něj nemoc, a tak, který v té chvíli si úplně neuvědomovalo a neumělo popsat. Ale vlastně my velký vyrostlý děcka se občas chováme úplně stejně, co už. 

Isca jasne. ale frustrace je pritomna praveze bez ohledu na to jestli dite dostava na vyber-jenze tou nutnosti ke vsem tem starostem (zima, hlad, spani..) se navic musi rozhodovat, a pak za to nest odpovednost a celit frustrovanemu rodici, ktery prece dela vsecko spravne, jen to dite je nejaky rozbity...

opakuju teda ze pisu o pripadech na ktere tu byly stiznosti-ze dite to vybirani neakceptuje a vyvadi. kdyz to naopak obema/vsem vyhovuje, ok. teda.. az na ty patnactiny;-))

Souhlasím, že je dobré dávat co nejvíc vybrat, je spousta případů, kdy rodiče rozhodnou prostě proto, že jsou zvyklí rozhodovat nebo už si udělali nějakou představu, ale vlastně na tom nezáleží. Syn se v těch jednoduchých věcech rozhoduje obstojně, a já poté už neustupuju, když chtěl jabko a já už ho nakrájela, tak nebudu chystat něco jiného. Většinou se to obejde bez řevu. Ale když rozhodnout musím, ale nejsme schopná to dostatečně vysvětlit, bývá problém. Typicky třeba výběr cesty na výletě nebo když někam spěcháme, to jsou případy, které prostě ještě neumí pochopit. 

Začal ale chápat, že ručička na hodinách běží nezávisle na vůli. Je to roztomilý, já ukážu, až bude ručička tady, tak se může koukat na pohádku, když bude mít uklizeno. A on uklízí a volá "Ručičko počkej, neutíkej!" :)