"ja mám zo zeleniny najviac rád mäso"

​To môjho syna cituješ ?

slniecko "a ešte ryžu"

Pavlena já byla na laser game s rodinou jen jednou. samozřejmě jsem se nechala do hry vtáhnout a pálila jak divá, ale pak mi to přišlo divný střílet po dětech a zvláště po malé dceři (byli ji tak 10). Tak jsem se rozhodla, že už ne. Tak chodily jen deti s kamarády a tatínkem. 

Pinot Noir půjdeš s kluky, až dorostou?

Makara jasně! Byla jsem dvakrát, ale pokaždé už hodně těhotná, tak jsem si to tak neužila ;)

Pinot Noir a paintball jsi zkoušela? 

Makara ne, toho se trochu bojím.

Pinot Noir no, občas to nějakou modřinou skončí. Chce to rozumné spoluhráče, co nepálí ze dvou metrů. A v žádném případě, když má někdo sundanou přilbu. Můj muž je bezpečnosti poměrně posedlý (ne dost, aby si odpustil různé adrenalinové zážitky), takze před hrou mají decka instruktáž už v autě. Já se tedy neúčastnila ani této kratochvíle. Nemusím všechno.

Byla jsem na laser game třikrát,  s klukama 11 až 13 let a tatinkama a bylo to super. Ale dost fyzicky náročný Ale paintball bych chtěla zkusit moc!

slniecko dakujem. Hned rano skusim zistit kedy maju najblizsie volno. Mne sa podarilo najst toho viac ale obzvlast jednu pani nedaleko kramarov co sa specializuje na deti a poradenstvo ohladom deti ale nemam na nu referencie. Som uplne na nervy z toho kedy sa niekam dostaneme a aka bude diagnoza

Rodičia úzkostlivých detí...stalo sa vám, že po tom ako dieťa mesiac navštevovalo jasle, všetko sa zlepšovalo, dieťa sa do jaslí tešilo zrazu z ničoho nič začalo znovu plakať? Ráno pred odovzdaním sme tam kde sme boli na začaitku, keď ho pred obedným spánkom vyberám, je to presne o tom istom (reve už ako dojedia). Obedný spánok neprichádza v úvahu, neuspia ho. A pritom mi vraví, že sa mu v jasliach páči, má tam kamarátky, ktoré spomína, akurát vždy keď sa opýtam, či tam pôjde znovu, tak odpovie nie. Doma pretrváva úzkostná fixácia na mňa, mám ozaj problém odísť z domu, lebo dieťa doslova sleduja môj pohyb po byte. Už som kontaktovala aj psychologičku, či mi bude vedieť niečo poradiť. Ale dokelu, nebaví ma to už...

DrowRanger a je pro vás nevyhnutelné, aby do těch jeslí chodil? Nešlo by zkusit nějaké hlídání na dopoledne soukromě? (netuším, jaký je rozdíl v ceně oproti jeslím, možná je to mimo)

Nezvažovali jste, že bys na čas práci úplně odložila a byla jen na rodičovské? A muž třeba pracoval víc?

Je mi to líto, zdá se mi, že se v tom už od narození syna plácáte. Kdo se stará víc, kdo víc pracuje, kdo má větší nárok na to či ono. Třeba by se vám jiným nastavením ulevilo. 

Syn je ještě malý, asi na to odloučení ještě není připravený. Já mám taky citlivé dítě, i v těch 3,5 letech ve školce pláče, že chce být se mnou. Naštěstí jen ráno, v poledne vyzvedavam spokojeného kluka, tak doufám, že moc netrpí uvnitř. 

DrowRanger já s tím zkušenost nemám, ale prý je to poměrně běžné. Ještě bych to chvilku zkusila, ale jestli se to nezačne zlepšovat, zkus zvážit i jiné možnosti.

Moje malá ségra šla do školky až ve čtyřech, dřív to prostě vůbec nepřipadalo v úvahu. Rok před tím chodila akorát na jedno dopoledne v týdnu do takové dětské skupiny. I v těch čtyřech to pro ni byl stres, zvykala si do Vánoc, nebrečela teda, ale bylo to na ní vidět. Samozřejmě mamka byla ve výhodě, že do práce nemusela.

DrowRanger tak môj syn už mal 4 roky a denne počúvam, ako nechce, aby som išla do roboty a že chce byť stále so mnou, a to je u našich a nie v škôlke. Ale je pokrok, že už u našich neplače za mnou. A tento posledný mesiac na ihriskách prenasleduje iné deti a všetko po nich opakuje, čo je absolútna zmena v porovnaní so situáciou predtým, ale aj tak si ma stále kontroluje, či som nablízku.

Pinot Noir tak na * dědu s ovladačem v ruce * musím reagovat i takhle opožděně je boží.

DrowRanger já si myslím, že mu prostě došlo, že je to napořád. Dcera začala chodit do jeslí v 1,5 letech, začátek úplně bez problému, po 14 dnech se sekla a brečela už venku před budovou. Brzo si to zase sedlo. 
Držím palce, ať je to u vás taky tak.

DrowRanger já si myslím, že mu prostě došlo, že je to napořád. Dcera začala chodit do jeslí v 1,5 letech, začátek úplně bez problému, po 14 dnech se sekla a brečela už venku před budovou. Brzo si to zase sedlo. 
Držím palce, ať je to u vás taky tak.

​u nas to bylo presne stejne (zacala ve dvou) @drowranger ono jim dojde ze to neni zadna hra, ale uz to bude takhle kazdy den a to je vlastne zase nova zmena:-) na tu si zvykne a bude zas dobre

DrowRanger ako píšu vyššie, je to celkom bežné. Ešte by som skúsila chvíľku vydržať, viac sa mu venuj tieto dni, ale ono si to sadne. 

Catherinne děkuju . Těšila jsem se, až bude tuhle košili nosit Viktorek, ale je o dost větší a v době, kdy mu ta košile byla, byl ležící mimino, takže na ni tentokrát vůbec nedošlo.

DrowRanger u nás je to teď podobné. Na jakoukoliv zmínku o školce mi povídá, že nikam nejde, že budeme spolu doma. Když si pak večer povídáme co se jí přes den nelíbilo, tak jsou to děti a teta ve školce. Na druhou stranu tam ale nebrečí, při předávání mi dá stěží pusu a hned běží za hračkama.... Ale já si za to můžu trochu sama, jsem z té naší školičky dost otrávená a hodně jsem si poslední dobou na tu školku štěžovala před příšerkou,takže předpokládám, že na to taky reaguje.

A spát tam musí? Příšerka je schopná ve školce usnout jen když je jich tam málo, pokud je tam dětí víc,tak to pro ni není asi komfortní,takže si lehne, poslechne pohádku a když nechce dál ležet, tak si jde prostě hrát do jiné místnosti.

A taky na mě mnohem víc visí, jsme zase ve fázi, kdy když opouštím místnost tak jí musím hlásit kam jdu a že se za chviličku vrátím, tak ať si klidně hraje dál.

DrowRanger dcera teď (skoro po roce docházky!) ráno dost často kvílí, že nechce do školky, ale fakt je ten, že se jí nechce dělat ranní rituál v tom klasickém relativním spěchu před odchodem. Najíst se, obléknout se, vyčistit si zuby, šup šup šup, a ne si přitom nebo mezitím malovat, stříhat, prohlížet knížku, přestavovat plyšáky, jen tak se povalovat... Když překonáme ty ranní povinnosti, tak je všechno v pořádku. Naopak v metru kvílí, že už chce být ve školce. Ale taky trošku vidím to, že si uvědomuje, že je to nafurt, jak píše Viktorka, a že by měla občas chuť to nějak zvrátit. Zvlášť když manžel pracuje doma full time a já tři dny v týdnu a dcera vidí, že jsme doma a ona ne. Naštěstí je ta naše školka fakt super, takže když říkám, že si tam přece užívá s kamarády a paní učitelky jsou hodné, tak je to 100% přesvědčivé.

Doma jí říkám, že někam odcházím (na záchod, pověsit prádlo), vždycky, odmalinka doteď. Když zapomenu, jde mně hledat.