žluťásek Malenge to, že to jsou klasické pohádky a ne večerníček vím. Zajímalo mě hlavně, jak je to načtené a jestli ten text není řekněme pitomý. Uvažuju, jestli to dám jako jeden z tipů pro příbuzné, syn bude mít i narozeniny. Ale zase moc dlouhé asi nevydrží
A ještě mě zajímá ty knihy povolání náhodou nemáte? Koukala jsem tuším na policistu a hasiče. Píšou, že jsou od pěti let, synovi budou tři, tak nevím.
letfenixa Presne, ja nesnesu radio. Sambo si ho rad pousti, nekdy tim i prehlusuje rev. Mne to vadi, mam rada ty vzacne vteriny ticha.
Ad Vanoce. No ja vubec nevim, co mam koupit te mensi jezevcici. Jako pro jeji vek vsechno mame, navic ma pred vanoci jeste narozeniny!!! Takze to vesmes budou nejake male doplnujici hracky, co stejne spis budou pro tu starsi ve vysledku.
Evaeva Načtené jsou dobře a pitomé mi nepřijdou, i když je pravda, že celé jsem je nikdy neposlouchala, vždy u toho tak různě odbíhám, takže nějaký zkrat tam být může.
Pokud jsou ty knížky o povolání takové ty malé, tak ty má syn rád a už ve 3 a kousek si je rád poslouchal i sám, největší hit je popelář 
máme i hasiče a policistu, oboje má syn hodně v oblibě, myslím ty záchranné složky celkově, takže ty knížky mají úspěch.
Karja narozeniny! No nene, to není možný. Tyjo, já ji tu mám pořád za miminko.
Karja presne aj ja. Kedysi som rádio dosť počúvala, teraz je to téma hádok, sambo to vyhuli, nepočujem ani decká, ani jeho a ohucana som z deciek strašne, chcem ticho! Každá sekunda ticha sa vyvažuje zlatom. On ich chce zase prehlusit (ako keby sa to dalo!). Ale zas na druhú stranu, vhodná hudba vo vhodnej chvíli dokáže tých zlobrov umlčať a hýbu sa do rytmu :)
Malenge díky za informace. Ty knihy povolání asi budou to pravé.
žluťásek Na Vanoce bude mit narozeniny. Tak ona v podstate mimino furt je, vecne ji nosim, je naknucena a i ji jeste jako mimino uspavam, v naruci:-D. Takze i ja ji mam za mimino. Od toho roka si dost slibuji, ale myslim, ze marne;-)
A přidám tip na krásný dřevěný kostky od českého vyrobce, to by se mi zdálo jako fajn dárek k prvním narozeninám.
ďakujem za rady, tak to skusim malému čertovi kupit, ved čo ine mi zostava :D kamoškina dcera 2,5 ročná (celkom kludná a sikovná) tam práve niečo narvala a urvala v tom USB porte, tak preto viem že sa to zničit dá :D ..ale vraj ked sa kupi v Albi tak aj mimo reklamácie opravia, resp. vymenia za 50% ceny, to len onfo keby sa niekomu stalo niečo podobne.
Tak jsem si tu postěžovala na kukadloo a zásilka je na cestě. Velmi děkuji
poprosím o radu. Na začiatku septembra som na štyri hodiny nastúpila do práce a dcéra (2 a štvrť roka) je zatiaľ s mužom. Ráno neplače za mnou ani nič, povie mi pápá a pohoda, ale potom celé štyri hodiny odmieta muža a vlastne stále, aj keď prídem z práce, aj cez víkend, nič sa nezmení. Muža proste nechce, všetko len ja musím robiť, od neho si nenechá nič, obliecť, zuby umyť, ani hrať sa s ním nechce, a najhoršie je, že nechce s ním ani ísť von. Ani za nič. On je z toho už rozladený a ja vlastne tiež, lebo nemám chvíľku času pre seba. Sama doma som bola naposledy na začiatku júla, vtedy malá ešte ochotne išla na výlet s tatinkom.
Jediné, s čím chodí za manželom je, aby jej zapol rozprávku, lebo vie, že ja jej ju nezapnem.
Máte niekto skúsenosti ako dopomôcť tomu, aby ho tiež brala na vedomie a chcela s ním tráviť čas?
betsey podle mě, stejně jako u jiné změny, pomůže akorát čas. Je s tatínkem, na kterého byla zvyklá, je to její druhý nejbližší člověk, ale i tak je to pro ní velká změna. Pamatuju si, že na tohle si muž stěžoval, když jsem byla v porodnici, celých těch deset dní. Jakmile chtěl syna nakrmit, obléct, dát spát, hned bylo máma nakrmí, máma dá spát.
Já myslím, že je to hodně podobné, jako dát dítě do školky nebo do jeslí. Jestli nebyla zvyklá s mužem dělat všechno a trávit s ním půl dne, tak se to nenaučí mávnutím kouzelného proutku. Spraví to jen čas. U nás to bylo tak nějak přirozené, hlídající příbuzní přibírali postupně, čas se prodlužovat postupně.
Jinak k tomu volnému času. To tak prostě je. Já mám mladší jedenapůlletou a starší už někdy (hahaha, už je zase doma) chodí do školky. Obě děti jsou od miminka zvyklé na muže, babičky a dědečky. Takže s hlídáním není problém. Já teda pracuju na částečný úvazek a můj život je děti, práce, vaření, praní, úklid. Přesně v tomhle pořadí. Nic jinýho už se tam nevejde a beru to tak, že je to daň za to, že chci pracovat, baví mě to, má to nezanedbatelné výhody... Mám už půl roku jednu rozečtenou knihu, pro představu. Až bude ve školce i malá, snad to bude lepší a postupně mi každý týden začne zbývat víc a víc minut a hodin na něco jiného.
Nikdy bych nevěřila, že budu relaxovat u mytí koupelny...
Karja Vaše narozeniny, naše půlnarozeniny, letí to neskutečně
Já si strašně užívám, když cídím kuchyň. Bohužel to není moc často.
dynda já mám stejný program, i stejnou frekvenci čtení, a to ani nechodím do práce. Už bych ani tu zahradu nedala jako v létě, to ještě mladší spával dopoledne, takže když začal starší chodit do školky, měla jsem i nějaký čas dopoledne bez dětí. Teď spí v době, kdy jdu do školky, takže akorát prospí mou nepřítomnost, a pak je mám na hrbu zase oba.
Pinot Noir muz mi ted zdelil radostnou noviny, že příští týden stráví ve svý krachujici práci asi celý. Takže mám zas na hrbu dvě děti, práci, vaření a jedno se navíc není schopné učit samé a druhé dostává referáty, se kterými si samo neporadí. ( Třeba udělat prezentaci v power pointu, kdyz to nikdy nevidela). Do toho mám fakt hodne práce, tento týden jsme končila ve 22 hodin, v 19 a včera konečně normalne 17,30.
Šéf obchodu posílá motivační emaily, jak máme ke všemu přistupovat s pokorou a respektem. Měla jsem chuť mu hodit na hlavu nejenom notebook, už dávno mi žádný pozadavek nepřišel tak mimozni.
Ja sa zas vyzivam v trhani buriny na záhrade a to som vždy zahradnicinu neznášala.
A čistenie špar kaercherom bol úplný balzam na dušu.
continuity To je hrozný :( Rodiče školních dětí, ty děti, i jejich učitele (některé teda, jak to tu čtu), všechny lituju. Hrozná situace. U nás o nic moc nejde, uvědomuji si, že moje stížnosti jsou vedle toho nicotné (taky si moc nestěžuju, doufám).
