Hlásím příští týden v Lidlu sanytol na skvrny v akci za 109.

Ženy poraďte mi prosím, jak řešíte sourozenecké neshody? Konkrétně když batole "bije" mimino? Příšerka krtečka miluje, sama od sebe se o něj stará, mazlí se s ním atd. ale občas má zkraty, že do něj škaredě žduchá, píchne ho do oka, pleskne ho po hlavě... a já už nevím co s tím. Někdy se mi podaří poznat důvod (boj o hračku, případně přítomnost babičky která se kromě příšerky věnuje i krtečkovi), dost často je to ale z mého pohledu bezdůvodně, i když je mi jasné že ona nějaký důvod má. Jsou dny kdy to neudělá ani jednou a některé dny ho takto šikanuje celý den. Snažím se pořád po dobrém (občas teda už po ni vyjedu, ale není to můj primární výchovný postup), vysvětlovat, popisovat jak se malý cití, pořád ji ujišťovat že ji máme rádi, věnovat se jí co to jde, snažím se aplikovat postupy z knížky AHArodičovtsví sourozenci. Ale přijde mi že nic z toho nemá absolutně vliv a už začínám být krapet zoufalá. Mám strach že jak se v dohledné době začne malý pohybovat, tak se to ještě zintenzivní a to už opravdu netuším co budu dělat.

Gatita A co ti poradily? Třeba by se mi to taky hodilo:-D:-D

​ze  nemam hrotit jidlo. Tak moc mi zalezelo na tom, aby syn neco snedl, ze bylo u stolu dusno. Je fakt, ze to nikam nevedlo. Takhle se aspon najime v klidu, i kdyz ze syna je i nadale takovej ten, co neji, nepije a nepotrebuje spat

Sairon u batolete nevim, ale ja uz vcera musela syna pretahnout kalhotama od pyzama, ktere jsem mela zrovna v ruce. Vysvetluju, domlouvam. Ale kdyz nasadi rocnimu bratrovi ten den uz ponekolikate kravatu a pak mu chyti hlavu do dlani a trha s ni hrube ze strany na stranu, prestoze nad nim stojim a po pate mu rikam, at toho necha...Je mu ale uz pet, tak to je neco jineho. 

No, jsem zvedava, co nam zde poradi. 

​co ty na to? 

​No zuřila jsem, ale celkem tiše. Já se s ni prakticky nestykam. Něco jsem řekla sambovi, ale jen mírně a ani jsem nemusela, samotného ho to naštvalo a dost ji vynadal. Při dalším setkání jsem si jen neodpustila nějakou poznámku, ze to fakt neměla dělat.

Sairon já řešení nemám:) starší mladšího taky bije. Ne bezdůvodně, ale třeba sedí na židli, mladší si u něj stoupne, jemu se to nelíbí, tak do něj kopne,... A ano, když se začal pohybovat bylo to nejhorší, protože mu bořil hračky. Teď už je to lepší, z obou stran. Podle mě jednají v nějakém zkratu, nemá smysl vysvětlovat, že to bráchu bolí,... Spíš se snažím těm situacím předcházet a čekám, až se fyzicky trochu vyrovnají. Rozdíl mezi sebou mají jako ti tvoji, 23m. Takže jsem ti výborně poradila, že jo

Sairon obavám se, že Evaeva má pravdu, s pohybem mladšího kousku bude ještě hůř a co s tím, nevím, radu mám jedinou: přežít a nezbláznit se z toho. Naši mají rozdíl 3 roky, takže by měl můj starší mít přece jen víc rozumu, než tvoje, ale houby s octem. Bylo to občas fakt nepěkné. On bráchu miluje, s jeho existencí se smířil celkem bez problému, ale je šíleně hr, lítá jak uragán a je nahluchlej na to, co nechce slyšet. Vysvětlování a domlouvání nemělo efekt. Třeba jsem kojila na gauči a on se rozběhl a skočil na nás. Nebo se chtěl s bráchou mučit jako s tátou při hře, tj.hodit na něj placáka. Tahání za hlavu, zvedání za jednu ručičku, dloubání prstem do oka, strkání na dlažbě, když se začal stavět, jo, veselé to bylo  utěšovala jsem se tím, že mimina jsou dost nerozbitná, že to snad všichni přežijeme, ale mnohokrát mi ujely nervy, párkrát jsem ho sekla, ječela. Na to, jak to u nás vypadalo a na sebe moc pyšná nejsem, ale jako každé jiné období i tohle přejde. Náš malý už má jen o 4 kg méně a nic si nenechá líbit, už se o sebe umí postarat a já už nemám takový hrozný strach, už jsou z nich parťáci. No, takže jsem ti nijak neporadila, snad jen, že tě chápu a lituji, náročné to je.

Takže jsem ti výborně poradila, že jo

​No říkala jsem si že buď třeba dostanu nějakou radu a nebo aspoň ujištění že nejsem úplně neschopná matka a je to tak nějak běžné. Když jsem se na to ptala dvou kamarádek co maji rozestup 2 a kousek, tak mi s lehce udiveným a soucitnym výrazem sdělily, že to jejich děti nedělaly

Já se jí i snažím nasměrovat jinak, protože na dotaz proč to dělá mi vždycky řekne že musí, tak ať místo toho začne křičet, nebo přiběhne plesknout mě, ať vím že je nějaký problém, ale zjevně je to pro 2 leté dítě ještě moc těžké 

Evaeva

RRosťa děsně rasí našeho psa, teda fenku. To je podle mě zásadní faktor, vždycky nasadí výraz "tak si posluž" nebo se k tomu škádlení přidá, to pak malý řve nadšením. Většinou to dělá radostí, ale nedávno si na ní začal vybíjet svou frustraci, z toho taky nejsem nadšená, zabráním tomu, vysvětlím a nabídnu jinou možnost vybít vztek. 

​ Když jsem se na to ptala dvou kamarádek co maji rozestup 2 a kousek, tak mi s lehce udiveným a soucitnym výrazem sdělily, že to jejich děti nedělaly

​špatný výběr vzorku!! Příště přijď rovnou sem

Malenge naše výhoda byla, že staršímu nevadí si (občas) hrát sám, takže když bylo boření nejhorší, odeslala jsem ho do pokoje. To mladší ještě hodně spal, takže jsem to staršímu potom vynahradila. Teď už je problém hlavně to, co popisuješ ty, prostě nezná míru a neuvědomuje si následky. 

Sairon takové to bezdůvodné ubližování to dělala svému bráchovi neteř. A nepomáhalo fakt nic. A dobrá zpráva je, že to přešlo. U nás je vždycky důvod. Mám pro to teda celkem pochopení, neumí ten vztek nebo tu potřebu nějak usměrnit. Ale co je mi to platné, když do něj strčí až upadne.

Sairon Je, to jsem tu resila! Sacalo to byt hrozne tusim v male 8 mesicich. A hele bylo to obdobi tak dvou mesicu bych rekla. Ja se teda snazila ji nedavat na prdel, protoze jako ,,nemlat ji, nebo ti za to dam,, je blbost. Ale taky jsem parkrat dala, protoze to bylo fakt zoufaly. Myslim si, ze to preslo samo bez nejakyho meho vyznamnyho pricineni, ackoliv jsem delala presne to, co ty popisujes. Ona to proste v tom veku dvou let moc nechapala,  Ted vidim taky nejakej atak, ale tak jako uz mnohem slabsi a hlavne ta rocni to uz prece jen umi oplatit, tak se tak nejak melou spolu.

Jinak u nas se to hodne zintenzivnilo pohybem a branim hracek nebo spis jako ,,kazenim hry,, nez ze si neco pujcila. Takze se jeste na ten vrchol priprav. Ale byla jsem z toho fakt zoufala, a myslim, ze ani tady jsem se nic novyho nedozvedela.

Evaeva to se naštěstí taky naučil, že když jdu uspávat brášku, bude hezky potichu stavět v pokojíčku a když to zvládne, o to dřív přijdu a budeme moct být spolu sami dva. A stavět, tulit se, vařit, kreslit, nebo to, co s bráchou nejde. Dost to usnadnilo život. Jednou mi dokonce bylo zle, usnula jsem s malým a on si i po dvou hodinách stále potichu stavěl  to mě úplně dojalo.

Karja u nás se teď dost zlepšilo i to braní hraček, u nás teda spíš boření staveb staršímu. Jakoby si nějak vyjasnili "svoje místo" nebo co. Mladší teda neváhá využít každé příležitosti, kdy se brácha nekouká, ale tomu už se dá docela zabránit.

Gatita Je to jogin! No ja nehrotim nejak nic a zacinam se nejak vyznamne upinat na skolku jakozto vyznamne vychovnou instituci. Ja si treba nekdy v deset rano reknu ,,ty jo, tak dneska jsme vycistili zuby, procesali vlasy a snidala,, a reknu si ,,dobry, dost dobry,,. Proste veci, co by mely byt tak nejak automaticky, ale ja je mam za nadstandardni splneni planu:-D

Malenge starší je po obědě naučený "odpočívat". Chvíli leží a poslouchá pohádku, pak si sám hraje. Někdy za hodinu přijde, tak si jdu hrát s ním, ale když nepřijde, tak se musím přemlouvat jít, protože to je jediná chvíle, kdy mě má jen pro sebe. Když vyvádí nějakou lotrovinu, tak mě pošle pryč

Evaeva Jo, u nas se to ,,vylepsilo,, tak, ze starsi uz ji za to nebije, ale je tak frustrovana, az je mi ji lito. A treba placa rucickou vedle, protoze vi, ze segru nesmi, ale musi to ven!  A hrozne jeci, coz je pochopitelne;-)

Karja školka je největší vynález po automatické pračce!

viktorka_od splavu Vid, ja uplne vidim, jak me tam ty ucitelky pomluvej!