letfenixa vďaka za skusenost, ta dcéra 4 ročná uz asi nie je nejak."mimo tabuliek", skôr ten 2, 5 ročný syn. Dcéra ale cez deň nespala od 1,5 roka, tak už to mam asi nazbierané:). A tvoj synček je super trpezlivý teda :)

Evaeva já myslím, že mýmu chlapovi je to jedno.. nebo líp dvě mu ke spokojenosti naprosto stačí, zvlášť když máme jak holčičku, tak kluka, ale proti třetímu vyloženě není. K tomu máme sousedy a ti mají tři děti a ta paní mému manželovi řekla "o dětech by měla rozhodovat ženská, pokud ta má pocit, že rodina není kompletní,tak bych jí věřila. V momentě, kdy chlap dá dalšímu potomku stopku, kdykoliv bude problém, ve většině případů to ta ženská proti němu použije". Tak myslím, že drahý choť má tohle na paměti a je se situací smířen

A skusam novy postup- povedali sme deťom, ze sa môžu hrať ešte a nemusia ísť spať, ak sa budú hrať sami :) tak tu blaznia sami a zatiaľ celkom v kľude čumím do telefónu.. aspoň takto by to mohlo byt večer. 

Resch kdyby mi nebylo letos čtyřicet a neměla za sebou dva císaře, tak bych třetí chtěla. 

​Upřímně, já na tom nejsem o moc líp, letos 37 a dvě sekce. Tak si říkám, že už mám nejvyšší čas to rozlousknout

olivieraa tak tuhle metodu jsem zvolila minulý týden .. Děti usnuly ve 23:08, oproti jinému dnů ale do minuty po ulrhnutí nikoliv dvou hodinách uspávání

999 To me moc mrzi, to by byla krasna parta.

Ale ta prvni cast tveho prispevku...no je mi z toho blbe, jen to ctu. Samba budu obchazet velkym obloukem, at tady zas neco nechytnu! Ale muj kamarad ze stredni ma tri holky, vzdy necele dva roky od sebe a taky vypadaji idylicky. Ty starsi se muzou pretrhnout v peci o tu nejmensi, je to takova velka smecka prcku, kde ti starsi jsou takovi opatrovnici. Hrozne vtipny. Takze nekde to funguje! No u nas ne. Ja teda kdybych mohla neco zmenit, tak bych velkoumalou ucila samotnou spat, vecer I pres den, I za cenu toho pocatecniho breceni, ono by to leccos ulehcilo!

letfenixa Cekani u zubarky! Ten je sikovnej, neskutecnej. Tak to nebudes asi nejhrosi matka roku s takovymhle klucikem;-)

Resch kdyz jsme "vyrabeli" treti site, tak jsme chteli dvojcata, protoze "spravny" pocet deti je ctyri, aby mohly tvorit opravdove koalice, ne ze je jeden stranou. Nebyli jsem dost sikovni a na 4. tehotenstvi jsem uz nemela vek.

Ted zpetne bych o 4 uvazovala, kdybych byla byvala zacala drive. A to jsou ted dva v puberte. Jen je fakt, ze ti na kazde z nich zbyva mene privatniho casu, obcas je mensi vyber dovolene, chce to vetsi auto, tech tasek s jidlem, co musis natahat domu.....

Resch no oni aj tak skor jak v 11 nezaspavajú, a akurát mam nervy z toho lezania tam hodinu, tak takto by to šlo.. uz sme to jeden čas takto skúšali, nešlo to, ale už sa vedia viac spou hrať tak snáď.. bol by to veľký upgrade môjho života:)

letfenixa včera som plaketu mala ja, dnes ty a zajtra ju tu zas posunieme niekomu inému, neboj

Edit. Teda dúfam, že sa mi nevráti späť!

Resch Já si u druhého říkala, tak a už nikdy nebudu kojit, už nebudu na mateřské, atd. Trochu líto mi to bylo, ale zas ne tak moc, abych to změnila. Naši jsou lehce šílení, starší navíc fakt bráchu nemusí (naštěstí se to věkem lepší) a od té doby, kdy oba začali fungovat relativně samostaně (např. jízda na kole, jízda na lyžích, ale i další věci) jsem si řekla, že je to tak lepší. Že by se zase všechno muselo podřizovat miminu, takhle už jsou vypiplaní, jde s nimi dělat víc věcí.

A jak jsi psala, že starší žárlí, tak si nejsem jistá, že by to miminko nějak vyřešilo, spíš by se mohla zaseknout ještě víc. Ale ty ji znáš narozdíl ode mě, tak víš, co čekat.

999

brrr Presne, kdyz byla malamala jeste miminko, tak mi bylo lito, ze by byla posledni...Ale pak povyroste, zacne vysirat a cloveka to prejde. Navic to podrizovani rezimu me dost tizi, ale rekla bych, ze je to tim covidem, na krouzku, v bazene, u kamaradu by byly spokojene obe. Ale doma fakt nejsou, bobovat je obe vzit nemuzu, les ta mensi taky moc neoceni. Vlastne mi prijde, ze veskere me materske frustrace a trable plynou z toho covidu, nikoliv z deti, musim si to casteji opakovat, co je pricinou ,,nepokoju,,;-)

olivieraa držím palce, u nás to celkem funguje - kolem osmé jde dcera do postele a může si tam dělat vpodstatě co chce, kromě ječet Mamí myslím, že průměrně za ní docházím 4x za hodinu - vyměnit jí knížku nebo pochválit nějaký výtvor z Magformers, atd. Když odpoledne spí, usíná mezi 10 a 11, když nespí, tak mezi 8 a 9. Vstává ráno po sedmé, do školky.

olivieraa to deláme na chalupách. S těma myma sovama je to cesta do pekel, za pár dní jsou posunuté o hodinu později. Po vánocích se je už druhý týden je snažím zrovnat kvůli rannímu vstávání. 

No jako mne ani nevadi to jeji rvani, I ty ,,moje metody,, funguji k zastavaneni. Ale sambo na to ma pohled, ze to pristupovani na jeji rev neni moc dobry. Takze by me fakt zajimalo, co na to vsechny ty nevychovy a vychovny prirucky. Bavili jsme se o tom uz mockrat, on na to ma pohled, ze ji moc vyhovuji, ze prece kdyz rve, tak se s ni nemame bavit a hned delat, co ona chce. A mne spis vadi, to jak rve on (ackoliv on si mysli, ze ne) nez ona:-D. Takze kdyz uz chce delat neco vychovnyho a spis ji to rvani odnaucit, tak at to ma smysl.

Dočítám pozdě, tak už jsem ani reagovat nechtěla, ale když jsi přímo zmínila tu Nevýchovu, trochu jsem změnila názor . To je totiž směr, kterým jsem se vydala v přístupu k dítěti já. (Musela jsem si teda zaplatit kurz a poslechnout si ho skoro 2x, než mi to celé do sebe zacvaklo...) Koukám, že debata už je hodně jinde, přesto bych se mohla pokusit popsat, jak to u nás "nevýchovně" funguje, pokud by tě to zajímalo.

Ve zkratce: 1) dítě (je mu rok a sedm měsíců) málokdy, ale přesto řve, není to "metoda na vypnutí řevu". Hlavně, když se jí něco nelíbí, já pak uznávám, že na to má právo (mě taky kde co flustruje, nejsem zenový mistr) - jen si k ní sednu, v klidu (mlčky) ji pozoruju a jsem s ní, dávám jí pochopení jejích pocitů, ale nevnucuju se jí (tj. např. neobjímám, pokud nechce), často tohle stačí, ale musí to být opravdu upřímné, ne "že se to tak má dělat"
Pak případně neutrálně popíšu, co si myslím, že se jí děje, ale radši se zeptám, když nemám tucha. Až nakonec nabídnu pomoc, pokud je to potřeba. Nehodnotím, neschazuju, jsme prostě spolu my dvě na stejné straně proti tomu problému. Nevěřila jsem tomu, ale hodně to ten řev zkrátilo, i když to není primární cíl.

2) Já už neřvu skoro vůbec, nenechávám si totiž šlapat po těch důležitých hranicích, tj. neakumuluje se to ve mně a nepřichází ona "poslední kapka". Nebojím se už zatrhnout něco, co mi doopravdy vadí (třeba aby nelezla moc vysoko na prolejzačku, kam už nedosáhnu, nebo na sebe cákala vodu, když se mi zrovna nechce ji převlékat), i kdyby to znamenalo ten řev (pokud se opravdu rozpláče, aplikuju bod 1 - bytí spolu a pochopení těch pocitů). Naopak klidně ustoupím někde, když se zamyslím, že mi to vlastně neva, takových situací je teda většina (třeba ty zmiňované rukavice a tepelný komfort obecně - to ví líp, jestli je jí horko nebo zima, vzhledem k jejímu věku teda já nabízím a oblékám/svlékám, když souhlasí). Důvody vysvětluju jednodušše, neukecávám.

Snažím se pamatovat si, že má vždycky důvod, proč se tak chová, nedělá mi naschvály a ta situace je evidentně hodna pláče, když už v ní někdo (ona) pláče, i když z mé perspektivy se ten důvod může zdát malicherný. A dávám sobě i jí čas, nejsem hrr, snažím se hledat způsoby, jak dělat věci tak, aby nám vyhovovaly oběma, snažím se ale brát ohled i na sebe (aby třeba mně nebylo vedro, když si spolu hrajem) atd

No, jsem moc zvědavá a těším se, kam se to bude vyvíjet dál. Že bude rozmazlená se ale nebojím, vidím, jak se mi taky snaží vycházet vstříc, když už spolu nebojujem.

No, popsala jsem tu ideální případ, jasně, ne vždy to úplně zvládnu, ale už prostě nejsem tak bezradná, mám směr a styl, co zrovna mně naprosto konvenuje - můj cíl je vybudovat a udržet mezi námi důvěru. Nikomu to nechci vnucovat, tak snad ten dlouhý příspěvek neva, nějak mi to nabobtnalo, pardon...

P.S.: zajímavý je, že můj muž zažil hodně autoritářskou výchovu, Katku Královou z Nevýchovy nemůže vystát, takže z kurzu neviděl jediné video, ale pomalu pozoruju, jak se ode mě nápodobou učí, jak s dcerkou funkčně komunikovat (třeba to zmiňované "nemůžu ti to dovolit, protože ..." vs. "nenene, tohle se nedělá!") :-)

Jak já byla zpočátku nadšená a klidně děti tři, tak teď si umím představit, že bych prvním taky končila. 

​Vidíš, u nás je to momentálně obráceně, zvažujeme jestli přecejen nepořídit druhé, čistě teda jen proto, aby první nebyla jedináček...

Hmhm, říkáte, že nejhorší je to z 0 na 1? Z 1 na 2 tady blbý, ale dá se to přežít? Rozdíl by případně byl 2,5 roku a víc.

Anema za mě je rozhodne největší rozdíl 0-1, druhý dítě už najelo do těch vyjetých kolejí. Moje první dítě bylo a je dost náročný, takže u mě byla strategie, že to druhý by se muselo fest snažit, aby to ještě trumflo.  Věkový rozdíl u nás je 2r5m.  A taky bych byla měla radši tři, ale už nebudou. 

Resch My jsme chteli tri deti, i jsme na tenhle pocet nadimenzovali dum, ale priroda to zaridila jinak, ted mame to nase vymodlene prvni dite a dalsi kousek by byl jeste vetsi zazrak nez tohle. Navic i kdyby to najednou slo, treti by uz bylo po me ctyricitce, a to uplne nevim, jestli bych chtela. Takze kdyby k tomu byly priznive okolnosti, do tretiho bych sla, ale rikam to jako nekdo bez praktickych zkusenosti s tim vetsim poctem. Ridila bych se tim pocitem, jak uz tu padlo, jestli je/neni rodina kompletni. 

kamarátka má teraz tretie dieťa, prvý a druhý majú 11 a 7 rokov a tretí chlapec má tri mesiace. To takto s mužom stále balansovali, že najprv muž chcel tretie, ona nie, potom ona chcela tretie, on nie a tak stále dokolečka. Keď sa zhodli, že tretie už ani náhodou, že chalani sú už veľkí a oni sa už nechcú zaoberať miminom, zrazu bum :-)