betsey pripadas mi ako moje stratene dvojča. Presne, kricalo sa u nás minimalne a rozhodne to nebol ten najväčší problém.
Ale nejak som si to za tie roky v sebe porovnala, že to naši nerobili so zlým úmyslom, robili to najlepšie ako vedeli, mama hlavne zo strachu.
Tak ja som si povedala, že sa hlavne nebudem o deti báť. Aj tak sa strachom nič nevyrieši.
Resch Já mám dvě, třetí nebude hlavně z toho praktického hlediska - auto na 3 sedačky, úplně jiné uspořádání bytu, všechno 3x atd.
Ale pořád mám tak nějak v hlavě, racionálně blbost, že děti by měly být v sudém počtu, aby byli vždy dvě k sobě, ne dvojce a jeden sám. To říkávala moje babička (učitelka, měla 4 děti 
). Ale samozřejmě záleží na milionu okolností, pohlaví, věku atd...
betsey upřímně jsem si doteď myslela, že ne i když nemožný to není.
Jo, to mi jedna kamarádka říkala, kdkyž jsem se radila, jak skloubila péči o dvě děti (dva roky od sebe) a práci: zásadní je, aby to první bylo ve školce. Ona žije v USA a z práce odejít nemohla.
Garfie tvoje děti jsou skvělé 
úplně si představuju, jak sedí na té kostelní báni a hledají si vhodnou maminku 
continuity přesně, tady se dává do kontrastu "správná, respektující" výchova a "protože se to nedělá a protože jsem to řekla", ale teda neznám nikoho, kdo by tohle říkal a mně by to teda nešlo z huby, vždyť je to úplný nesmysl. Fakt to někdo říká?
Mí rodiče to používali velmi často, vpodstatě pořád. Ještě "buď uděláš to a to, nebo dostaneš na zadek", aniž bych chápala, proč mám "to a to" dělat. Teda máma, s tátou jsem se nikdy diskutovat nepokoušela, to bylo zhola nemožné. Já to nedělám a máma už mi mnohokrát řekla, že dceru zbytečně rozmazluju, nicméně uznala, že když si dá tu práci a vysvětlí dceři, proč je potřeba něco udělat, tak to funguje. A když použije to svoje buď - anebo, jsou z toho jenom mrzutosti.
Mohučanka uf!
Mrakoplas Jasně, to známe, tak máme takový kousek doma, je to jako mlluvit do sudu. A ne, věkem se to nezlepšilo 
Člověk se s tím musí naučit nějak žít, ale dost často bouchnu. I když my jsme taková italská domácnost, už několik generací.
betsey Nestraš, historky mých dětí, jak spolu seděly na špičce kostela a vybírali, komu se narodí tím dostávají úplně jiný rozměr!!
Mně jednou řekla dcera, že jsme na ni tak dlouho čekaly, protože jich tam bylo víc a dohadovali se, kdo půjde první. A nakonec še první jeden kluk. Pak až ona. řekla to jen tak, mimochodem, hned začala mluvit o něčem jiném. Bylo jí cca 6-7? Řekla jsem to jen svému muži a nejlepší kamarádce. Připadám si jako blázen do teď. Protože děsivé na tom je, že má o rok a čtvrt staršího bratra, který se narodil mrtvý. Ona to ještě neví.
Pinot Noir Ale jsem si jistá, že to považovali za správné a nejlepší pro nás děti, abychom se naučili tzv. "držet hubu a krok", zapadli do davu a neměli problémy. Pak se teda divili, že nemáme ambice být nějak výjimeční Bohužel mám dojem, že jeden z mých sourozenců jedná podobně a dochází tam k velkým střetům mezi rodiči a dětmi, a to i kvůli malichernostem typu "rukavičky", kdy děti odporují, jen z principu, aby odporovaly a rodiče neustupují ani v maličkostech, protože by to považovali za selhání své autority.
notnaTy jo!
Mohučanka to je smutné 
A syn prejavuje záujem o kalendár, zatiaľ vie január, február, marec a potom ide streda
dcera zase hovori-A, B, C, D, 5, 6, 7, 8
notna Ufff!!!
No z toho mám mráz po zádech. Pro mně byl vrchol, když si mi kočka, která si mně celé těhotenství nevšímala, den před porodem lehla na břicho. Ale tohle je tedy něco...
Dotaz na majitelky odrostlejších dětí, ale vlastně na všechny. Pro to, abychom přežili karanténu ve zdraví, bych potřebovala tipy na filmy, klidně i kreslené, které bychom zvládli my i kluci (8 a 10). Marvelovky, Pány prstenů, Hobity, Indiány Jonese, Star Wars, Shreky a takové už zkouknuté máme.
Mimochodem, dneska jim asi pustím Obecnou školu, ať se jim začne po té jejich stýskat
notna to je strašidelný a krásný zároveň. Takových příběhů už jsem slyšela spousty, věřím, že ty děti cítí nebo ví víc. Mnoho dětí si prý pamatuje i jak byly v břiše a porod. Je to trochu děsivý.
notna Já na reinkarnaci věřím. Nevím ani proč, prostě věci jsou tak, jak mají být. Takže mě tyto historky nijak nevyvadeji z míry. Dej dceři za mě pusu.
brrr Enderova hra.
Mrakoplas To jsme měli doma taky. Když už bylo těch otázek "proč?" moc, zkusila jsem podle knih takové to "a co bys řekl ty?". Absolutní nezájem a jelo se dál, atd...... Nějak byli moc proti teoriím z knihy odolní
U nás jsme šli ještě dál... Na "co myslíš ty?" dcera obratem odpověděla "nevím, kdybych to věděla, neptám se"
žluťásek já jsem četla, že průběh porodu může dítě ovlivnit v tom, jestli je pak spokojené miminko, co dobře spí nebo stresované nespící plačíčí nešťastné stvoření. U mně by to platilo, ale netuším, co je na tom pravdy obecně.
notna z toho mám mrazení, ale současně je to zvláštně krásné
